Mrtvý muž

Dead Man je zvláštní, existencionálně-přemýšlivý a ne zrovna lehce stravitelný film na pokraji života a smrti... A dá vám to najevo pěkně hned odpočátku scénou ve vlaku, která více méně charakterizuje celý film - Johnny Depp jede vlakem, čte si, popř. hraje karty sám se sebou, tedy věnuje se své osobnosti a záběry jsou prostříhávány zajímavým pohledem ven, či na kola lokomotivy za zvuku netradičních rifů elektrické kytary, které naprosto neladí s dobou, avšak za to velmi dobře s atmosférou (platí i po zbytek filmu). Dead man je také žánrově dost dobře nezařaditelný, není to western, kde parta tvrdých chlapů nosí kolty proklatě nízko, Johnny Depp jen tak putuje krajinou za doprovodu "Nikoho" a vypracovává se doslova z usmrkance až na... Mrtvého muže. Herecký výkon to byl velmi dobrý, ale o životní roli bych zde určitě nemluvil. Film dokáže vybídnout k zamyšlení, ale stejně mi vadila jistá bezdějovost a tím pádem i zdlouhavost až nuda. Bylo to prostě... zvláštní. "Some are born to sweet delight. Some are born to endless night." 7/10 (13.09.2008)

Neskutečně nudná a dlouho se vleklá záležitost s Johnny Deppem mě hodně překvapila hlavně tím, jak vlastně nudná a nezáživná vůbec je. Od Jima Jarmusche jsem už pár věcí viděl, ale vždy mě zarazili spíše svým osobitým stylem vyprávění, při kterém se toho příliš neděje a všecko se vlastně odehrává v dialozích. Mně dialogy tedy přišly rozhodně průměrné, a možná i něco víc. Ani Johnny Depp a jeho uhlazený ksicht fešáka nic z toho tady nezachrání. To jak se film vleče totiž utrápenýho mezka s indiánem nezastaví a tak se příběh vlaje dál a dál a já u toho začínám pomalu ale jistě kvýst. Každopádně jsem to přetrpěl a pochopil, že filmy Jima Jarmusche rozhodně nejsou pro mě a že mě Johnny Depp pobaví v dozajista jiném typu filmů než je právě tento. --- That's terrible. - It's horrible. - Terrible is what it is. (03.05.2008)

:::::::::::::::::::::::::::: Filmová báseň. Film o smrti, lépe řečeno film o muži, který se připravuje a kráčí, aniž by o tom sám věděl, na drouhou stranu, a převozníká mu dělá indián se jménem Nobody. Z tohodle filmu si samozřejmě každý vezme něco jiněho, ale osobně si myslím, že je to film o tom, aby jsme se nebáli smrti, ba naopak. Nechci říci, aby jsme se na ni těšili, to ne, ale až přijde, tak aby jsme byli šťastní, cítili se uvolněně a kráčeli hrdě, protože se ze sna vracíme domů. Film, který mi změnil život. www.svet2012.info :::::::::::::::::::::::::::::::::: (23.03.2009)

Čím je pro mě Dead man? O čem vlastně z mého pohledu je? No přeci o životě a hlavně smrti. Co znamená být živý a co to je být mrtvý. Úvodní nezapomenutelná scéna ve vlaku je skládankou symbolistických obrazů. Výjevy interiéru i exteriéru se s ubíhajícím časem neustále proměňují a vzdalují zažitému chodu věcí, jak ho zná náš hlavní hrdina, William Blake (Johnny Depp). Je to humorná scéna, ale zároveň nese hluboké poselství o přicházející změně, což dosvědčuje tragikomické vyznění celého filmu. Proč se vlastně hrdina vydává na tuto cestu do neznáma? Je přijat jako účetní do továrny. Stává se tedy součástí stereotypní prostoduché mašinérie. Tato práce mu však není souzena, sami posuďte, zda je to pro něj dobře či nikoliv. Ovšem pro něj to představuje konec. Ve skutečnosti je to pouhý začátek jeho cesty a start naruby převrácené westernové jízdy o nesmírné psychologické hloubce. Při náhodné přestřelce zabije svého soka, ale sám je raněn. Střela zůstala u srdce. Toto stigma jej na zbytek cesty označuje jako mrtvého. Odteď je mrtvý muž. Pronásledován odměny-chtivými zabijáky v doprovodu zvláštního indiánského samotáře jménem Nikdo se vydává na nedobrovolnou cestu. Tento příběh se odvíjí přinejmenším na dvou rovinách. V oblasti hodnot ztrácí Bill Blake všechny dosavadní iluze a jak bylo o této změně už mnohokrát napsáno, naplňuje jej pocit vykořeněnosti ze společnosti a civilizace. Druhou cestou je proměna psychologická. Bill Blake se dostává do zcela nového prostředí, dostává se tam náhodou, proti své vůli a není odsud návratu. Jeho uvažování o světě se proto radikálně mění a to čím dál více s každým novým, působivým zážitkem. Nový svět se musí přirozeně jevit takřka jako sen, jako země za zrcadlem z pohádek, a nutně přicházejí na řadu pochybnosti o světě, o lidech a o životě. Až po "své smrti" náš hrdina nahlédne za mříže reality a poznává absurdnost dříve tak samozřejmého světa kolem sebe. Již zmíněná tragikomičnost tohoto světa je ještě více umocněna monochromatickým ztvárněním obrazu. Svět není zpočátku nic než černá, bílá a odstíny šedé. V průběhu místy vskutku surové cesty tímto nekonvenčním divokým západem se svět mění. Objevují se nové barvy, které si hrdina do té doby nedokázal představit. Tato změna ovšem probíhá na podvědomé úrovni a barevné ztvárnění obrazu se tedy pro symboliku nemění. I divák musí poznat tuto cestu spíše podvědomě a vžít se do neopakovatelné atmosféry filmu. Té přispívá mimo jiné působivý hudební doprovod Neila Younga. Jim Jarmusch se ani nesnažil přiblížit skutečnosti v replikách a reáliích. Očividně nebyla účelem až dokumentární historická přesnost. Příběh je spíše filosofickou úvahou z poněkud zvráceného světa, kde je až překvapivě docela všechno možné. Inu, William Blake byl možná z těch "zrozených pro noc bez konce". Se "smrtí" však přišel pomalý osvobozující úsvit. (16.01.2006)

UPDATE 2020: "Obecně je lépe necestovat s mrtvým." Henri Michaux. Tak tu máme zase revizi jednoho z filmů, které jsem viděl v mých intošských letech. Jak si stojí 14 let poté? ……… Jeden z těch nemnoha filmů na které nezapomenete. Johnny Depp ani nemohl stvárnit víc antivesternového hrdinu. Vrcholný kousek z jarmushovy tvorby. (29.05.2006)