Mrtvý muž

Černobílá esej o muži, který byl zrozen k věčné noci. Dvě hodiny vizuálně strhujících sekvencí, které lze zastavit a nahlížet jako stylizované filmové obrazy. Mystický podtext příběhu je umocněn hádankovými promluvami indiána, který mluví a přitom neříká nic. Johnny Depp předvádí esenci úsporného herectví, které obstará povětšinou pouze výrazem tváře (inu, když na to má někdo kukuč). Jarmusch uvedl v život podivnou snovou fresku o cestě za smrtí, ke které je hrdina předurčen svým jménem. Zároveň oživil panoptimum podivných tváří a osob, které se zcela příčí zažitému "divokozápadnímu" stereotypu. Tenhle film nelze pasivně sledovat, nutno ho vychutnávat jako dobrý tabák... Tabák, který William Blake nemá. Proč vlastně? P.S. Zpětně musím konstatovat, že Jarmusch hodně čerpá z novátorského přístupu Cormaca McCarthyho, jehož drsnou poezii cesty k barbarství lze ve filmu zaslechnout věru silně. Pro mě osobně další důvod, proč tenhle film milovat. (30.01.2004)

Mrtvý muž bez víry kráčí za svým cílem. Měl jiné plány, ale tak už to chodí. Nebyl výjimečný. Pokud ovšem nepokládáte za výjimečné perfektně padnoucí ošklivý oblek, jemné vlasy nebo lesklé rtíky. Nebyl výjimečný, dokud se stalo že nezemřel. Nezemřel .. Její krásný dekolt. ___ Papírové růže. Neoklamou ikdyž chtějí. Ony nevoní, nerozemnete mezi prsty jejich okvětní lístky. Když je ale svět černobílý, schovaný za plátnem, můžeme si na ně hrát. ___ Zapomínat vlastní básně. Není třeba jíst ani pít, není třeba chápat proč levá noha střídá pravou. Ostatní ti jdou po stopě v groteskní snaze urvat si kousek. Tělo nabírá hodnotu lemovanou počtem zářezů lovené zvěře, která žádá jen dojít tam, kde je její místo. Patřil on vůbec někdy někam? A co konkrétně z něj alespoň trochu zůstalo naživu? ___ Pitoreskní svět kterým procházel je náš, ale velice nepříjemný. Vtipný a anonymní. S motivací schovanou hluboko v nevědomí. Měl zemřít a zemřel. Zvláštním způsobem. Humorným, bez pauzy na smích a potlesk. Co zbývá mrtvému muži jiného, než dojít danému cíli, když od něj bytí jeho smrt tak nějak očekává.. Vybral možnost odejít s náznakem revolty. Po svých. Hrdě. Vybral? Ale notak .. (23.01.2011)

Od prvej minúty pocit beznádeje počas sledovania snímku, ktorý ma nedokázal zaujať prakticky ničím. Žiadna emócia a Ja prakticky ani len netuším, aké mal vyvolať. Ja osobne mám tohto alkoholického feťáka, ktorý to v rôznych filmoch nehrá, len proste žije svoj svet, veľmi v obľube. No toto bolo za mňa ako rezanie za živa a tie % tu, to je proste doslova a do písmena frk. JA fakt v nemom úžase pozerám na tie "porozhadzované" jackpoty od podaktorých užívateľov, no za mňa je tento snímok z rebríčka 200 najlepších, najobľúbenejších filmov jedno veľké sklamanie, pričom jediným čím vyniká, je extrémnou nudou, ktorá sa nesie na podivnej, filozofickej vlne. A už zostávajú len posledné 3 "súčiastky" do ucelenej skladačky. (10.06.2024)

Bojím se, že čímkoli, co řeknu, mohu této křehké černobílé nádheře s nejoduševnělejším "vrahounkem", s nejcharismatičtější "bad" bandou (Henriksen-Wincott-Hurt-Byrne), s krásně nervní kytarou i poetickou kamerou, nějak uškodit, protože to, co plyne před očima, je nesdělitelné. A tak jen: Jarmusch je návykový a já jsem naměkko. (05.11.2005)

Čím je pro mě Dead man? O čem vlastně z mého pohledu je? No přeci o životě a hlavně smrti. Co znamená být živý a co to je být mrtvý. Úvodní nezapomenutelná scéna ve vlaku je skládankou symbolistických obrazů. Výjevy interiéru i exteriéru se s ubíhajícím časem neustále proměňují a vzdalují zažitému chodu věcí, jak ho zná náš hlavní hrdina, William Blake (Johnny Depp). Je to humorná scéna, ale zároveň nese hluboké poselství o přicházející změně, což dosvědčuje tragikomické vyznění celého filmu. Proč se vlastně hrdina vydává na tuto cestu do neznáma? Je přijat jako účetní do továrny. Stává se tedy součástí stereotypní prostoduché mašinérie. Tato práce mu však není souzena, sami posuďte, zda je to pro něj dobře či nikoliv. Ovšem pro něj to představuje konec. Ve skutečnosti je to pouhý začátek jeho cesty a start naruby převrácené westernové jízdy o nesmírné psychologické hloubce. Při náhodné přestřelce zabije svého soka, ale sám je raněn. Střela zůstala u srdce. Toto stigma jej na zbytek cesty označuje jako mrtvého. Odteď je mrtvý muž. Pronásledován odměny-chtivými zabijáky v doprovodu zvláštního indiánského samotáře jménem Nikdo se vydává na nedobrovolnou cestu. Tento příběh se odvíjí přinejmenším na dvou rovinách. V oblasti hodnot ztrácí Bill Blake všechny dosavadní iluze a jak bylo o této změně už mnohokrát napsáno, naplňuje jej pocit vykořeněnosti ze společnosti a civilizace. Druhou cestou je proměna psychologická. Bill Blake se dostává do zcela nového prostředí, dostává se tam náhodou, proti své vůli a není odsud návratu. Jeho uvažování o světě se proto radikálně mění a to čím dál více s každým novým, působivým zážitkem. Nový svět se musí přirozeně jevit takřka jako sen, jako země za zrcadlem z pohádek, a nutně přicházejí na řadu pochybnosti o světě, o lidech a o životě. Až po "své smrti" náš hrdina nahlédne za mříže reality a poznává absurdnost dříve tak samozřejmého světa kolem sebe. Již zmíněná tragikomičnost tohoto světa je ještě více umocněna monochromatickým ztvárněním obrazu. Svět není zpočátku nic než černá, bílá a odstíny šedé. V průběhu místy vskutku surové cesty tímto nekonvenčním divokým západem se svět mění. Objevují se nové barvy, které si hrdina do té doby nedokázal představit. Tato změna ovšem probíhá na podvědomé úrovni a barevné ztvárnění obrazu se tedy pro symboliku nemění. I divák musí poznat tuto cestu spíše podvědomě a vžít se do neopakovatelné atmosféry filmu. Té přispívá mimo jiné působivý hudební doprovod Neila Younga. Jim Jarmusch se ani nesnažil přiblížit skutečnosti v replikách a reáliích. Očividně nebyla účelem až dokumentární historická přesnost. Příběh je spíše filosofickou úvahou z poněkud zvráceného světa, kde je až překvapivě docela všechno možné. Inu, William Blake byl možná z těch "zrozených pro noc bez konce". Se "smrtí" však přišel pomalý osvobozující úsvit. (16.01.2006)