Mimo zákon

Mimo zákona a pre mňa aj trocha mimo misu. Čiernobiele spracovanie som ešte prežil, to na väzňov v pruhovanom stačí. Na mňa ale trochu pomalé, naťahované, bez tempa, zrýchlilo sa to len na úteku, ale to bola menšia časť stopáže. Jarmuschov humor mi nesedí, toto nie je komédia, na ktorej sa ja zasmejem. (05.07.2022)

Naozaj výborný Jarmuschov film. Veľmi inovatívna snímka, na ktorú (ak nepoznáte Jarmuscha) si je potreba zo začiatku trochu zvykať. Statická kamera, nenecháva ani trochu súkromia pre hercov a divák sám musí rozmýšľať čo s časom, keď sa na obrazovke nič nedeje. Neostáva nič iné ako len skúmať minimalistické interiéry a exteriéry alebo započúvať sa do melancholickej hudby Toma Waitsa, skúmať tváre hercov. Dej plynie pomaly ale nenudí. Jeho plynutie je príjemné a určite by sa to dalo zvládnuť ak by to malo aj o 30 minút viac. Waits a Laurie to zahrali naozaj výborne a hlavne nekonvenčne, takže nemáte pocit, že "aha, to som už niekde videl". Samostatnou kapitolou je Begnini, ktorého angličtina je naozaj šialená a skoro pri každej jeho vete som sa začal smiať. Ale príjemný humor mali aj dvaja vyššie spomínaný. Určite sú však zaujímavé aj ostatné postavičky vo filme, ktoré sa mihnú len na pár sekúnd. Príbeh je úplne jednoduchý a bol sfilmovaný už niekoľko krát ale určite nie takým spôsobom akým to urobil Jarmusch. Na konci som mal opäť ten fajn pocit, že tento film si budem môcť pozrieť ešte veľakrát a vždy v ňo nájdem niečo nové a bude sa na ňom dať zasmiať a niečo, nad čím budem môcť popremýšľať. (21.09.2005)

Táto partia za mrežami je nepredstaviteľná aj v najhorších nočných morách. Nejedná sa o kyklopov , alebo titanov s enormne veľkou chuťou k hygiene , ani o citovo otupených hrdlorezov vraždiacich bažantov najbrutálnejšími spôsobmi. V tejto cele sa stretnú poriadni magori a začnú neochotne budovať plán k úteku, z ktorého sa vám bude chcieť smiať ešte niekoľko dekád. (13.10.2014)

Na začátku filmu jsem si říkal, jaký špatný film jsem si to tentokrát vybral ke sledování. Nemohl jsem se dostat do děje a vlastně jsem ani netušil, co mohu nebo mám čekat dál. Naštěstí se příběh postupně rozjíždí a netrvá to dlouho a děj se přesouvá do věznice, kde to je teprve ten pravý zážitek. Toto byla bezesporu nejvtipnější část filmu, u které jsem se velmi příjemně pobavil, ať se jedná o scénku s nakresleným oknem nebo například trapné ticho po prvním příchodu Roberta Benigniho do cely, tak celá tahle vězeňská etuda byla hodně vtipná a hodně originální. Jakmile se toto trio vězňů dostává na svobodu, tak vtipu postupně ubývá (zde je asi nejvtipnější scénkou samomluva Roberta Benigniho, když nad ohněm vaří králíka a vzpomíná na svou matku), ale pořád to bylo hodně osobité a dost originální. Takže když si vezmu, jaké jsem měl ze začátku rozpačité pocity a obavy o svůj zbytečně promrhaný čas s tímto filmem, tak nakonec musím s velkou úlevou a k mé upřímné radosti konstatovat, že tenhle film je pro mě velmi příjemným překvapením a já osobně jsem z něj ohromně nadšený. A k tomu zajisté přispěl nejen zajímavý příběh, ale také kvalitní herecké výkony tria hlavních herců, kteří si zaslouží mou hlubokou poklonu. Z mého nadšení je tedy zřejmě patrné, že budu hodnotit nadprůměrně, avšak na pět hvězd by mě ten film musel zaujmout hned od začátku, a to se nestalo, ale čtyři hvězdy už považuji za optimální hodnocení pro tento film a také mu je tímto uděluji. (14.07.2010)

Teda. Posadit do jedné cely neustále spícího pasáka Johna Lurieho, dj Toma Waitse, kterého opustila holka a extrovertního upovídaného Roberta Benigniho, který umí anglicky jen základy, to už samo o sobě slibuje zábavu. A Jim Jarmusch sliby plní. Celou dobu jsem se bavil, ať už díky nemotornému Benignimu nebo flegmatismu Waitse a Lurieho. Každý záběr je o ničem a zároveň o všem, Jarmusch dokáže i ty nejobyčejnější věci podat zajímavě. Miluju herecké umění Johna Lurieho a strašně rád bych ho viděl v roli nějakého moderního gangstera, protože mám pocit, že se na to hodí. Nic víc k tomu není co říct, komu se líbil předchozí Stranger than paradise, bude při sledování Down by law v sedmém nebi. 95%. (06.07.2005)