Ghost Dog - Cesta samuraje

Jarmusch studoval poezii a značná část jeho filmů nějakým způsobem tematizuje básníky či jejich výtvory, ale právě "Ghost Dog" představuje jeho nejpoetičtější film. Režisér a scenárista nechává svou filmovou báseň plout na flow vzniklém remixováním a spojováním zcela různorodých žánrů, kulturních tradic i současnosti a historie. Spolu s předchozím "Mrtvým mužem" znamenal "Ghost Dog" zásadní přerod v Jarmuschově tvorbě, který korespondoval s dobou vzniku. Z post-studenoválečného okouzlení ideálem svobody umožňující potkávání lidí a kultur typické pro jeho předchozí tvorbu nám v obou těchto filmech předkládá vizi tehdy se teprve rodícího a dnes plně žitého světa, kde se jako v kadlubu mísí a vzájemně obohacují nejroztodivnější kulturní i historické tradice. Ale pro Jarmusche je příznačné, že v tomto odvážném novém světě vyzdvihuje historii a její artefakty i relikty, na nichž obdivuje starožitnou patinu, která sice v moderním světě může působit bizarně či směšně, ale současně sálá melancholií. Při tom s vetešnickou láskou ke všemu starému a hypsterským nadšením z jeho vsazování do nové doby a kontextu přistupuje nejen k žánrům a tradicím, ale také k postavám, respektive k lidem samotným. Stejně jako do vzájemně se zrcadlícího a souznícího dialogu dává gangsterky, samurajské filmy a animované grotesky, tak nám ukazuje, jak nás právě mix takovýchto protichůdných vlivů a inspirací utváří. Poetičnost i srdečnost Jarmusche se pak definitivně projevuje v tom, že odhaluje paradoxní souznění v opozicích a ukazuje, že za vším na první letmý pohled neproniknutelným babylónským chaosem rozličných individualit a kmenů zůstává společné jádro lidskosti, které překonává hranice rasových a jazykových bariér. Přičemž příznačně oním pojivem zůstává kultura, potažmo sdílení příběhů. Protože právě ty s námi rezonují, umožňují nám zrát, rozšiřovat si obzory, ale také nás vzájemně propojují s druhými, ať už tím, že díky nim nacházíme společnou řeč, nebo je předáváme dál. Sdílená knihovna zdejších postav obsahuje celé spektrum od kanonických klasik přes burcující pamflety po prvoplánově líbivý brak, ale hlavně také díla, která málokdo zná, ale pro konkrétní lidi sehrály či sehrají zcela zásadní roli při jejich formování. Přesně tím se stal i sám "Ghost Dog" a bylo krásné tento nestárnoucí skvost vidět po mnoha letech znovu (opět v Aeru) a v duchu filmu si pak po projekci poslechnout, jak se komu líbil. (12.07.2022)

GHOST DOGa mi doporučil Fars a já se po přečtení jeho skvělého komentáře rozhodl 'Cestu samuraje' absolvovat. Škoda, že Fars usnul a nedodíval se dokonce, protože myslím, že by se mu film líbil určitě víc. Forest Whitaker do své role zapadl jako ulitý a opravdu je to jeden z nejcharizmatičtějších zabijáků, co jsem kdy viděl. Citace z kodexu cti měli hloubku a já už vím, čím nechci nikdy být. Samurajem. Holt to není život pro mě. I když pár užitečných postřehů jsem si určitě odnesl. Snímek je i plný skvělých hlášek a taky ty způsoby "provádění zakázek". Taková preciznost se už dneska jen tak nevidí. Bourne by opravdu záviděl. (20.09.2007)

Filmový synkretismus Jima Jarmusche, který oproti svým dalším filmům ctícím bezezbytku pravidla žánru (jen je jako v Mrtvém muži povyšuje na umění tím, že se na žánrový tvar podívá jakoby z druhé, do té doby divákům i jiným tvůrcům odvrácené strany) v Cestě samuraje smíchal hned několik zcela nesouvisejících inspiračních zdrojů a přetavil je do ryze postmoderní variace na samurajské filmy okořeněné prvky americké gangsterky, filmů z prostředí italské mafie, nezávislých snímků i filmů čistě intelektuálních a artových. Je to až neuvěřitelné, co všechno se do Ghost Doga vešlo a přesto jde o homogenní filmový útvar, který stoprocentně funguje a jehož percepce ale vyžaduje od diváka jistou míru poučenosti a schopnost číst filmové odkazy a aluze (kdo kupříkladu neviděl předešlý Jarmuschův film Mrtvý muž, těžko ocení kratičký výstup Gary Farmera odkazující k jeho indiánu Nobodymu). Vůbec indián Nobody je analogická postava i s bezejmenným hlavním hrdinou Cesty samuraje - naprostých solitérů odvržených společností majících pouto pouze k přírodě (holubi...) se silným intelektuálním zázemím a jeho naprostým míjením se s většinou společnosti. Indiánovy absurdní promluvy plné skryté hloubky a mystiky stejně jako Ghost Dogův samurajský kodex plní funkci udržení smyslu života - svět kolem nich je totiž dysfunkční, nemocný, nemorální, špatný a zlý a nelze se s ním ztotožnit, jde pouze stát vůči němu v opozici a být nezávislý a fyzicky i psychicky natolik silný, aby se dalo v takové konkurenci přežít. Jarmuschovi sociální vyvrhelové, psanci západního modelu civilizace (jak v historii - Dead Man, tak i v současnosti - Ghost Dog) odráží možná jeho vlastní náhled na svět - intelektuála jdoucího si tvrdohlavě vlastní cestou, nepochopeného a předpokládejme plného skepse a depresí. Ghost Dog - Cesta samuraje je velký film a vypovídá o tomhle světě, kde jakýkoliv etický kodex je pouhou směšnou formulí. Stejně směšnou, jako představa samuraje v New Yorku... (07.07.2007)

Jarmusch opět nezklamal. Tentokrát prozkoumal svět nájemného zabijáka, vyznávajícího filosofii japonských samurajů. Žije s holuby, pracuje čistě. Žádný John Woo a jeho milovaní opeřenci. Černý pistolník s vizáží bezdomovce jde navíc inteligentní formou po divákovi, takže to tentokráte není jen čistě o úzké skupině diváků. Vyšlo i odvážné herecké obsazení. Velké sólo Foresta Whitakera Jarmuschovu další lahůdku výborně podporuje. Není to sice film, ke kterému se hned tak (zda vůbec) vrátím, ale opět ho zdobí nadsázka, vtip a výtečná balance na hraně absurdna. (09.04.2012)

Fakt nevim jak tohle hodnotit, na jednu stranu se mi strašně líbil ten styl jakým to Jarmusch natočil, taky je perfektní geniální postava nájemního vraha v podání Foresta Whitakera, ten kdyby byl pohyblivější a hlavně ladnější, tak snad neměl chybu, jenže zároveň mi to přišlo trošku pomalý, trošku moc ukecaný a bez nějaký opravdu výrazný scény, která by mě sundala z gauče, navíc Forest, k velkýmu zklamání všech, nepoužije samurajskej meč, ale přesto to je fakt perfektně natočený a já musim dát i tak za 5*, i když k tomu mam nějaký výhrady (18.04.2009)