Tajuplný vlak

Nebýt té třetí povídky, příjemné atmosféry (zejména záběry před setměním) a několika úsměvných scén, chtěl jsem tu tento film pořádně zdrbat. Čím víc se film ale blížil ke konci, tím míň jsem se nudil. Přesto si myslím, že je dost nadhodnocen jen kvůli jménu "Jim Jarmusch". Na druhou stranu musím dát (slabé) čtyři hvězdičky, protože se třemi bych se cítil provinile. Něco se mi na filmu líbilo... zřejmě ta lehce bizarní atmosféra města. (12.01.2008)

Kdo zná nějaký Jarmuschův film, nebo ví, co je pro tohoto tvůrce charakteristické, ten nemůže být zklamán, zato musí být nadšen, protože dostane přesně to, co čekal. Velmi nedramatické, velmi pomalé, s dokonalými bizarními figurkami ( pikolík, správce hotelu ), načasovanými pauzami mezi dialogy a nádherně barevnou kompozicí kameramana Robbyho Müllera s minimálním střihem. Pokud ještě k tomu máte rádi Elvise a jeho Blue Moon a typickou loserovskou roli Stevea Buscemiho, budete téměř v sedmém nebi... Víte, že Memphis je jako Jokohama bez 60% domů? (14.10.2005)

Mephis - zakleté město, kterým proniká duch Elvise. Japonci ho přijíždí hledat, ale ten se zjeví úplně někomu jinému. Cena za přespání je pro každého dvacet dva doláčů, ale jen někdo uslyší projet svým životem "mystery train". A zdánlivě mrtvé město (viz počáteční procházka Japonců) má i své obyvatele, své bary a své zločiny. / Mám Jarmuschovo pomalé a vyprázdněné vyprávění o ztracencích všech národností rád, ale dvě hodiny jsou už přílíš. Trojdílná TV serie, to bych bral, ale film... (05.11.2009)

Můj druhý film od Jarmusche dopadl opět dobře, ale na Noc na zemi to nemá ani zdaleka. Sice první příběh je skvělý a dost mě bavil, i když ve finále je celkem pomalý, ale ke škodě to není, bavil mě i druhý příběh, sice o něco míň, než první, ale pořád dobrý, třetí mě ale už začínal nudit a moc mě nezaujal. Líbilo se mi i to, jak se všechny tři příběhy vzájemně prolínaly, líbil se mi závěr, ale jako celek to je fakt tak na 4*. I tak to ale je dobrý film. Hodnocení povídek - Far from Yokohama (4,5*), Ghost (4*), Lost in Space (3*) (28.12.2018)

Jim Jarmusch je jedním z mých nejoblíbenějších nudných režisérů. Ale upřímně - na vrcholná dílka (Ghost Dog, Zlomené květiny) tahle těžce okoukaná (bůh ví - třeba to v době vzniku bylo jinak) mozaika obyčejných-ale-podivuhodných osudů lidiček-freaků nemá. Tenhle demokratický způsob vyprávění v duchu všichni-sdílíme-jeden-svět-všechno-se-vším-souvisí-a-i-ten-nejnepatrnější-jedinec-can-make-a-difference, ždímaný režiséry jako Iñárritu, je tak vyčpělý, že by se dle mého svrchovaného názoru měl na chvíli vysadit. Kromě toho má moje ne-zcela-libost cosi společného se skutečností, že je mi "Král" a většina jím vyprodukované hudby těžce u zadku - to snad raději Carl Perkins :-) Kdyby Tom Waits ve filmu nejen mluvil z rádia a něco zabroukal, bylo by hned o poznání veseleji. Nemám rád řeči o "hluchých místech" a pomalém tempu, které si obvykle užívám, ale jen v případě, že se mohu s postavami naladit na jednu vlnu. Postavy zde (hlavně Japonec) mě iritovaly, což je čistě můj problém, ale postoj k filmu to silně ovlivnilo. Jarmusch z něj byl zřejmě naopak na větvi. Z filmu si odnáším zajímavou informaci - Memphis byl, je a asi dál bude (ne-)pěkná díra. A jako obvykle, nejzábavnější historka (ovšemže se proplétají) je umístěna na závěr. Aspoň že tak. (02.08.2011)