Tajuplný vlak

poviedkový film majstra nezávislého filmu Jima Jarmuscha a zároveň jeho druhý film začínajúci vo vlaku spájajúci tri príbehy vrcholiace v jednu noc v jednom hoteli. Skvelé minimalistické herectvo, čierny humor, úžasné detaily a muzika Johna Lurieho, to už k Jarmuschovým filmom patrí neodmysliteľne. Tu ale ešte pridáva akúsi štúdiu ameriky očami cudzincov, demýtizáciu najväčšieho amerického hrdinu, Kráľa a to všetko v naozaj jarmuschovskej štúdii prostredia a banálnych peripetií všedného dňa všedného človeka. A ten výstrel - mne osobne sa viac páčil ten prvý a nie ten hlavný, ale každopádne obidva ukazujú autorov vzťah k výstrelom, čo sa prejaví na (pre mňa najlepšom) jeho filme (a zároveň tom druhom, začínajúcom vo vlaku) Dead Manovi. (08.05.2006)

Asi nejpomalejší jarmuschův film co jsem viděl. Vše se děje pomalu v rytmu Elvise a hudby Johna Lurieho. První povídka o těch Japoncích je opravdu skvělá a bezvadná a úžasná a hlavně zábavná. Druhá povídka si mě získala Elvisem a třetí mi přijde občas nudná což je velice velice škoda. Prostě docela typický film od Jima Jarmusche navíc s hity od Elvise Presleyho berte, nebo nechte být. (22.09.2005)

Jim Jarmusch je jedním z mých nejoblíbenějších nudných režisérů. Ale upřímně - na vrcholná dílka (Ghost Dog, Zlomené květiny) tahle těžce okoukaná (bůh ví - třeba to v době vzniku bylo jinak) mozaika obyčejných-ale-podivuhodných osudů lidiček-freaků nemá. Tenhle demokratický způsob vyprávění v duchu všichni-sdílíme-jeden-svět-všechno-se-vším-souvisí-a-i-ten-nejnepatrnější-jedinec-can-make-a-difference, ždímaný režiséry jako Iñárritu, je tak vyčpělý, že by se dle mého svrchovaného názoru měl na chvíli vysadit. Kromě toho má moje ne-zcela-libost cosi společného se skutečností, že je mi "Král" a většina jím vyprodukované hudby těžce u zadku - to snad raději Carl Perkins :-) Kdyby Tom Waits ve filmu nejen mluvil z rádia a něco zabroukal, bylo by hned o poznání veseleji. Nemám rád řeči o "hluchých místech" a pomalém tempu, které si obvykle užívám, ale jen v případě, že se mohu s postavami naladit na jednu vlnu. Postavy zde (hlavně Japonec) mě iritovaly, což je čistě můj problém, ale postoj k filmu to silně ovlivnilo. Jarmusch z něj byl zřejmě naopak na větvi. Z filmu si odnáším zajímavou informaci - Memphis byl, je a asi dál bude (ne-)pěkná díra. A jako obvykle, nejzábavnější historka (ovšemže se proplétají) je umístěna na závěr. Aspoň že tak. (02.08.2011)

Můj druhý film od Jarmusche dopadl opět dobře, ale na Noc na zemi to nemá ani zdaleka. Sice první příběh je skvělý a dost mě bavil, i když ve finále je celkem pomalý, ale ke škodě to není, bavil mě i druhý příběh, sice o něco míň, než první, ale pořád dobrý, třetí mě ale už začínal nudit a moc mě nezaujal. Líbilo se mi i to, jak se všechny tři příběhy vzájemně prolínaly, líbil se mi závěr, ale jako celek to je fakt tak na 4*. I tak to ale je dobrý film. Hodnocení povídek - Far from Yokohama (4,5*), Ghost (4*), Lost in Space (3*) (28.12.2018)

Takový ten film, kde celou dobu čekáte, že se něco stane a ono hovno. Poznávací zájezd do Mephisu. Bohužel absolutně nic navíc. Netuším, co se tím režisér pokoušel říct. Zřejmě, abychom tam nikdy nejezdili, že tam není nic k vidění. Sem tam potěší vydařený vtípek, jinak nemá film absolutně co nabídnout. Nechápu, proč vůbec něco takového vzniklo a zbytečně zabírá místo ve filmovém světě. Nějaké ty hvězdy sypu za příjemný humor, duo negrů a fajn hudbu. Věčná škoda, že ten děj byl opravdu vyloženě o hovně. Naštěstí je snímek o hovně milým a nevtíravým způsobem. Nebaví vás, ale ani vám vyloženě nevadí. Velice slabé dva kusy. (26.06.2018)