Tajuplný vlak

Určitá posta Králi Elvisu Presleymu a Memphisu, jako jakéhosi tajuplného města. Spojuje tři příběhy v jeden svým místem přespáním v jednom hotelu jednu a tu samou noc. Ale trochu spolu souvisí jen druhá a třetí povídka. První a druhá povídka je místy vtipná, u třetí se přidalo i trocha napětí. Ale stejně mám pocit, že Jarmusch ukazuje svět jako stereotyp. Ne sice jako jednu velký stereotyp, ale jako převážně trvající stav. Ukazuje určitou apatii k životu jako takovému. ukazuje určité odlidštění a odcizení. Za spoustu událostí může určitá nespokojenost s životní úrovní, a přesto je většinou člověk sám vinen za tento stav, něboť sám o sobě většinou nemá vůli cokoliv měnit. Snad ze strachu z neznáma. Jedna mystická noc v Memphisu, pro všechny, kteří byli zaneseni náhodou na stejné místo, aby byli vytrženi ze strojového stereotypu jejich pomalých životů. (16.09.2009)

Slušně natočený snímek s originálním námětem, ale nemyslím, že je to až taková bomba, jak se mnozí rozplýávají v hodnocení. Vidím to jako slušný průměr tak za 3*. A ještě poznámka k osobě Carla Perkinse. Určitě rokenrolovou hudbu nějakým způsobem ovlivnil, ale stejně jako Elvis Presley, který rokenrol proslavil, otcem rokenrolu není. Tím je nepochybně Bill Haley. (07.06.2012)

Můj druhý film od Jarmusche dopadl opět dobře, ale na Noc na zemi to nemá ani zdaleka. Sice první příběh je skvělý a dost mě bavil, i když ve finále je celkem pomalý, ale ke škodě to není, bavil mě i druhý příběh, sice o něco míň, než první, ale pořád dobrý, třetí mě ale už začínal nudit a moc mě nezaujal. Líbilo se mi i to, jak se všechny tři příběhy vzájemně prolínaly, líbil se mi závěr, ale jako celek to je fakt tak na 4*. I tak to ale je dobrý film. Hodnocení povídek - Far from Yokohama (4,5*), Ghost (4*), Lost in Space (3*) (28.12.2018)

Klasická komorní Jarmuschovka, jak ji mám ráda. Tři povídky, tři pestré příběhy a skvělá hudba. K tomu lehký humor, mnohdy i černý. Ale úplně nejvtipnější byli ti dva týpci v recepci chátrajícího hotýlku, už jenom vzezřením, dialogy a také situací, kdy byli hosty obdarováni japonskou švestkou :) Kdo viděl, tak si jistě vzpomene ;) (10.08.2022)

Opět zajímavý spletenec tří navzájem propojených povídek. Vlak si jede svým klidným tempíčkem, ale rozhodně nenudí. Pobaví jak v povídce první, kde sledujeme typický post-moderní vztah dvou milenců, jenž by se dal nejlépe shrnout slovy apatie a odcizení. Ve druhé části sledujeme dívku, jenž si svou bezmeznou dobrotou koleduje o malér. Ale pozor, poslední část je zkrátka nejlepší. Putování tří ztroskotanců a jejich opilecké etůdy spolehlivě vykouzlí nejeden úsměv. A to ani nemluvím o veselých vsuvkách, v nichž vystupují hoteliér a jeho poslíček... (07.01.2011)