Noc na Zemi

Jim Jarmusch je pro mně osobně Mistr povídek a "Poeta špíny". Na minimu prostoru a akce dokáže vytvořit nezaměnitelnou atmosféru, která ukazuje v detailech i na celku špínu ulice i našich všedních dní... a přesto v konečném důsledku jeho povídky tak nějak zvláštně zahřejí na duši. Co si na těchto povídkách především cením je fakt, že Jim Jarmusch dokáže předat něco chytrého, aniž by sklouzl k přitroublému moralizování (Paříž, New York, Los Angeles). Potěší i nadlehčený tón (Řím) či všudypřítomně chladivá povídka Helsinki. Shrnuto a podtrženo: Film, který nefunguje vždy, ale když se vychytá ten pravý moment, pak je to lahůdka. (14.11.2004)

Zatímco mladá taxikářka (výborná Winona Ryder) vnímá ve svém losangeleském voze velké rozdíly mezi ní a hollywoodskou manažerkou, ve stejnou dobu v New Yorku vyráží se zákazníkem východoněmecký emigrant. Pět příběhů se odehrává v pěti taxících na pěti místech světa, díky časovým posunům ale v jeden a týž okamžik. Nezávislý polobůh Jim Jarmusch se představuje širšímu publiku, znovu je silný zejména díky vlastnímu scénáři. Má to zároveň velmi dobrou atmosféru a výborné herce. (25.03.2018)

Možná jsem udělal chybu, že jsem si tento film nepustil už o mnoho let dříve, moje hodnocení by bylo dnes asi malinko vyšší, ale i tak velice pěkné. Mně osobně se nejvíce líbila posleddní část z Finska, ta byla opravdu ze života, ale i tak Jim, jak je u něho zvykem odvedl opět výbornou práci a rozhodně se nemá za co stydět. (13.07.2014)

Málokdo umí tak poutavě vyprávět o ničem jako Jarmusch. A přestože podává pět prostých krátkých příběhů, pokaždé divák pocítí náladu, kterou se snaží navodit. Při Los Angeles vypravěčskou pohodu, New York zahřeje u srdce, východoněmecký klaun přesvědčí o síle životních údělů, Paříž přeladí do melancholie a Řím na pozici nejvydařenější historky rozesměje na celé kolo. A pak přijdou Helsinky těsně nad ránem, které vlezou pod kůži a nedovolí divákovi přestat na tuhle Noc myslet. (14.07.2006)

Skvělá povídková jarmuschovka s opravdu silnými ději. Něco jako Kafe a Cigára v taxíkách ale přece jen trochu jiné. Nejlepší mi přišla povídka z New Yorku o klaunovi co neumí řídit, ale dělá taxikáře. V los anglesské povídce zaujme Winona Ryderová s image drsňačky (a sekne jí to). Povídka z Paříže je v pohodě a Isaach De Bankolé je hyper herec. Římská povídka je asi nejvíc crazy a Benigni si to dává, ale možná je moc dlouhá nebo co. Líbila se mi, ale tak trochu mi nesedla, možná po dalším shlédnutí. No a povídka z Helsinek je uplně na jiné koleji než ty předcházející a taktéž výborná. Jarmusch nám naservíroval velice zajímavý a koukatelný mix, který navíc provází stejná hudba od Toma Waitse. Fanouškům Jima Jarmusche a Winony Ryderové doporučuju. (19.09.2005)