Trvalá dovolená

Pokud se Jarmusch pokoušel unudit diváctvo k smrti, tak by si zasloužil metál. V ostatních případech je tento film totální sračka pro pseudo intelektuály a další rakovinu lidské společnosti. Divím se, že po této režisérově prvotině mu bylo dovoleno natočit v budoucnu ještě něco dalšího a nebyl rovnou utracen. Dovedu si představit lépe strávenou hodinu života, než sledovat nesympatického čuráka bez špetky hereckého talentu, který se bezcílně potuluje po městě a potkává neuvěřitelně nudné lidi. Film je absolutně bez šanci vtáhnout do děje kohokoli, kdo disponuje alespoň malou kapkou vkusu. Prvotina, neprvotina, tohle je prostě neuvěřitelná sračka každým svým coulem. (27.07.2019)

Ty vole... film naprosto o ničem. Teda, on by i o něčem byl, aspoň jak nám to prozrazuje závěr, ale to by se tam taky muselo dít něco souvisejícího s tím. V tom filmu mělo jít o mladíka, kterému se nechce nic, jen se někde poflakovat a nemakat, prostě chce mít "Trvalou dovolenou". Jenže celé je to natočené tak, že tam hlavní hrdina jenom nudně chodí z místa na místo a s tím, o čem to mělo být, to nesouvisí ani náhodou. Uživatel charge to ve svém komentáři celé shrnul naprosto přesně. Líbí se mi kamera, Jarmusch je tam znát, ale nejvíc je tam znát to, že tohle téma Jarmuschovi nesedlo. Jako komedie možná, ale i tak si to moc nemyslím. 2* (20.01.2019)

Na film jsem se podíval jen z toho důvodu, že se jedná o debut Jima Jarmusche. A upřímně je to debut poněkud slabý. Film má nejspíš zachycovat pocity mladých lidí, kteří nemají pocit, že někam patří a stále se snaží najít místo, ve kterém by našli domov. To je ale v Trvalé dovolené aspoň z mého pohledu zpracováno dost nezajímavě. Během celého filmu sledujeme tuláka Allieho, ke kterému je bohužel těžké mít nějaké sympatie, protože jeho charakter je tu popsán opravdu jednoduše, jelikož má být pouze a jen ztělesněním určité skupiny lidí. O jeho individualitě tu nemůže být řeč. A právě v případě, kdy celý film sledujeme jedinou postavu, která ale není zajímavá ani vlastně nic nedělá, nastupuje spíš nuda než aspoň průměrný filmový zážitek. (02.04.2018)

Autorovy punkově artové začátky s devastovanými a špinavými exteriéry amerického velkoměsta a holobytem, které předesílají podobné obrazy, jež se objevují v černobílé formě v Jarmuschově následujícím a formálně povedenějšímu filmu Podivnější než ráj. Nepříliš věrohodně zahraná postava toulajícího se a znuděného hejska se pohybuje ve světě plného šílenců, případně kouřících čtenářek, a banální setkání a dialogy nepostrádají vtip. Ale je to takový ten film, přestože sám o sobě krátký, jenž si pustíte klidně na 1.75 rychlost a nic se pravděpodobně nestane. (22.02.2023)

I když filmeček samotný nestojí zdaleka jenom na obrázkách, derou se mi na jazyk samá výtvarná přirovnání – miniatura, freska, bla bla... Radši jinak: Vzpomněl jsem si u toho na dědu, který přednedávnem umřel v požehnaných dvaadevadesáti a byl z těch šťastných lidí, kteří tímhle druhem nespokojenosti a puzení k pohybu netrpí (nevím, jestli ty věci vyhasínají s věkem nebo jestli se jim dá v životě úplně vyhnout, děda právě vypadal na to druhé), takže jim filmy tohoto druhu nemají co říct, spíš by je hlavní hrdina iritoval, jako chvíli mě, než jsem si uvědomil, co z něj je mi blízké. A aby to nebylo tak jednoduché, když to skončilo, shodli jsme se se ženou, že už jsme dlouho neviděli nic tak příjemně uvolňujícího a že jsme asi oba blázni. (05.04.2011)