Podivnější než ráj

Hrubozrnný černobílý obraz, unavené tempo, návaznost na umělecký film 60. let, jemuž dramatizace vskutku nikdy nebyla vlastní, časté temp morts čili zámlky, bressonovsky úsporné herectví, Jarmuschova nezaměnitelná poetika, která dokáže proměnit v kouzelnou etudu i tu nejobyčejnější situaci (návštěva kina), všeprostupující šerá melancholie, subkultura zahálčivých "hipsterů" a jejich trochu zvláštní vystřízlivění z amerického snu před branami ráje, který není ve výsledku o nic podivnější než ostatek Jimovy tvorby - takový i mnohý jiný je dnes už legendární referenční bod nezávislého filmu, který byl ve své době pořízen za pouhých 110 000 dolarů, a který, kromě toho, že svému tvůrci vynesl ceny na většině významných zámořských i evropských festivalů (Sundance, Telluride, Cannes, Locarno...), byl americkou kritickou obcí prohlášen za nejlepší film orwellovského roku 1984 (sic!). // Poznámečka na okraj: Z formálního hlediska je nejpodivnější, jak je celý film uspořádán. Je totiž rozdělen na jakési "segmenty" (kapitoly pomíjím), tj. jednotlivé záběry/scény, převážně statické kompozice, ale i záběry v "pohybu" (podélná jízda, umístění kamery na zadní sedadlo či na přední kapotu, přerámování), které jsou od sebe vždy odděleny několika vteřinami černých políček - a to bez výjimky. Střih v rámci záběru je tabu. (10.05.2009)

Film divnejší ako som čakal, ale taký je už Jarmush a na žiadny jeho film sa nedá dopredu pripraviť a povedať si - takto to bude vyzerať, pretože tento čudák vždy vybalí úplný protiklad zo všetkých očakávaní. Krásne hranie sa s charaktermi postáv a s krátkymi, stručnými, odpaľovacími dialógmi, ktoré častokrát aj keď nechcú, sú cool a keď nie hranie sa s dialógmi tak so štýlovým mlčaním, nekončiacou trpkou zábavou. Jim má proste štýl, jeho flegmatický sentiment mu žeriem aj keď s danými postavami a situáciami by sa dali robiť zázraky smiechu, tu som to mal totálne na háku. A záver, kde Willie maximálne vytrel sám so sebou, no comment. Kesenem Sepen! 80%. (18.06.2008)

V druhém celovečeráku Jimba Jarmusche se jeho styl, hádám, ještě hňácal a brousil, jelikož Stranger than paradise není ten druh filmu, u kterého bych vydržel ležet schoulený do klubíčka s prsty kolem zátylku a bonkozeeovým zpomalovačem času navrtaným v ledvinách. Vina jde na triko hercům toporným jako čerstvě nalakovaný kvádr slisované jelení kostní moučky, dialogům nepřirozeným jako kozy Asi Akiry a nakonec všudypřítomné, smrduté, vytrhující lacinosti, v které to přehrávání herců otlouká ušní bubínky ještě intenzivněji a protentokrát nekřesťansky natažené záběry té celkové marnosti struny skutečně nevyladí. Aspoň, že se ten Tom Waits sladce line z magneťáku a vlastně mohlo být mnohem hůř, třeba jaderná válka, ehm. (12.03.2013)

Podivný (americký) ráj není jen prostým popisem života několika amerických imigrantů a outsiderů (ať už se jmenují Willie, Eddie, Billie nebo Eva), ale rovněž rozkrýváním jedné vrstvy života, na kterou (snad jen čas od času) naráží každý z nás. Je to stratum přežívání, které zklidňuje a rozvolňuje naše běžné maniodepresivní bytí. Jarmusch samozřejmě vyzvedl tuto vrstvu na "absolutní bytí", ktreré, na rozdíl od těch, kteří jej ve filmu prožívají, je nám nepříjemné a snad i odporné. Pozn. 1: Španělští mystikové by jej nazvali: "todo se passe y no deja marca - vše pomíjí a nezanechává stop". Jenže oni tím nemysleli jen Willieho nebo Evu, ale nás všechny. Pozn. 2: Do Jarmuschova filmu se můžeme podívat jako do zrcadla - a nebo také okamžitě odvrátit zrak. Pozn. 3: Škoda, že jsem film neviděl před překládáním knihy Johna Cagea "Silence", tehdy nejasný pojem "tv dinner" definuje Willie opravdu přesně. Pozn. 4: Jaký je rozdíl mezi Williem a Eddiem? Eddie nejspíš dosud ještě doufá v přátelství a snad i v lásku. Skutečně se mu líbí "I Put a Spell on You"? Pozn. 5: Škoda jen, že Jarmuschovy filmy z poslední doby (počínaje od Ghost Dog), postrádají důslednost (a pro mě i přesvědčivost jeho prvních filmů. (17.07.2018)

Černobílá paráda provázená mojí oblíbenou písní I Put A Spell On You. Závěr s kloboukem a letištěm nemá chybu a těžko si představit, že by ten prapodivně obyčejný, ale zároveň tak originální příběh mohl nebo dokonce měl skončit jinak. Více slov není zapotřebí (v Jarmuschově filmu ani v mém komentáři). (01.06.2013)