Bílá princezna

Historizující dobrodružný seriál. 1) Neumím posoudit, jak historicky přesně jsou vylíčeny boje o anglický trůn. Vztahy mezi pretendenty byly velmi spletité a čert aby se v nich vyznal. 2) Nicméně sledování seriálu bylo příjemné. 3) Zaujali mě 27letý Jacob Collins-Levy (král Jindřich VII) a 22letý Patrick Gibson (falešný nápadník trůnu Perkin Warbeck). (12.11.2017)

Oproti White Queen je znát vyšší rozpočet, takže se tu člověk dočká nejen solidní výpravy či výraznějších kostýmů, ale dokonce i nějaké té bitevní scény, což jsem vůbec nečekal. Ale i kdyby se vše odehrávalo v lacinějším pláštíku, pořád by to bylo o dva stupínky lepší, než předchozí série o Válce růží. Předně je to látkou. Zápolení Yorků a Lancasterů před bitvou u Bosworthu se sice může zdát atraktivnějším tématem než nějakých patnáct let vlády Jindřicha VII. a do určité míry je to i pravda, ale teprve s nástupem Tudorovců se objevují velké neznámé anglických dějin jako jsou třeba vražda princů z Toweru či skutečná identita Perkina Warbecka a především z toho seriál těží. A dělá to tak dobře, že si divák chtě nechtě říká, že na tom něco je a autorčinu fikci(?) bere za svou. K tomu samozřejmě patří i nějaké ty dvorské intriky, zrady, lásky a všeho je tu přesně tak akorát. Podařil se i casting. Ternem bylo obsazení Jodie Comer, jejíž Alžběta z Yorku začala jako naivní princezna a díl od dílu rostla v opravdovou královnu se vším, co k tomu patří. A ten vývoj zvládala Comer bravurně. Na pomyslné stříbrné pozici je Michelle Fairley, která si po Catelyn Stark střihla další roli všehoschopné aristokratky a upřímně řečeno těžko říct, kdo by se na Magaret Beaufortovou hodil víc. A to byla Amanda Hale ve White Queen vynikající. No na třetím místě skončila překvapivě Rebecca Benson, o jejíž postavě, Margaret Pole, si doporučuji něco načíst. Mužské představitele nehodnotím, protože v případě White Princess jsem kovaný feminista a vůbec bych se nezlobil, kdybych jím mohl zůstat i v další sérii podle Philippy Gregory. 90% (06.06.2017)

„Nejde o vraždu, pokud jde o boží vůli“. Seriál Bílá princezna volně navazuje na předchozí Bílou královnu a tak asi nepřekvapí, že v centru dění jsou hodně opět ženy. Kromě samotné Alžběty z Yorku, tedy oné „bílé princezny“ se tak znovu setkáváme i s našimi starými známými Alžbětou Woodvillovou a Markéty Beaufortovou, na nich je zajímavé hlavně to, jak se obě ve svém konání zaštitují vůli Boha. Přijde mi, že autoři seriálu podřizují celé vyprávění právě tomu, aby na tento aspekt poukázali. Historická pravda tak dostává místy hodně na frak (viz třeba situace, kdy Markéta polštářem zadusí Jaspera Tudora ač ho přitom dle scénáristů vlastně celý život milovala). V případě Alžběty Woodvillové se pak na scénu pro změnu opět dostává i čarodějnictví, s nímž je konfrontována dokonce i její dcera Alžběta, která se bojí o osud svého syna Artura Tudora. Scénáristi přitom (nejen) v tomto případě vcelku umně kombinují historická fakta s fikcí. Příkladem budiž i celá zápletka kolem skutečné historické postavy Perlina Warbecka, který se prohlašoval za Richarda, vévodu z Yorku. Zde se má jednat o skutečného syna krále Edvarda IV donuceného k přiznání, že je někým jiným řadou různých okolností. Jak jsem se dočetl, tyto spekulace nejsou z historického pohledu úplně nové, takže budiž… Přesto těch fiktivních momentů je v seriálu na mě až moc. Autoři seriálu to zdůvodňují „dramatičností“, jako by historie sama o sobě byla nudná. No nevím… Spíš mi přijde, že jde o potřebu scénáristů vystavět celé vyprávění na připomenutí toho, že „za vším hledej ženu“ (viz scéna, kdy Alžběta Yorku přesvědčí vojáky, aby neodcházeli od Jindřicha Tudora na stranu domnělého vévody z Yorku). A taky na ukázání toho, že i ve středověku platilo, že „občas se politika dělá pod pláštíkem temné noci“. (01.04.2021)

Mal som trochu obavy pred týmto pokračovaním o štyri roky staršej Bielej kráľovnej, no bál som sa úplne zbytočne. Dokonca sa mi to zdalo ešte o kúsok lepšie, pričom na všetky zmeny v hereckej zostave som si veľmi rýchlo zvykol, aj keď na druhú stranu Amanda Hale (mladšia verzia Margaret Beaufort) bola v mnohých smeroch nenahraditeľná. Našťastie zmena herečky za Michelle Fairley bola pravdepodobne tou najlepšou voľbou, pretože i v jej podaní si táto historická postava udržala svoju výraznosť a scény s ňou stále i naďalej patrili k tým najlepším. Tiež sa mi tu zdala lepšia výprava a čo sa týka palácových intríg a bojov o moc, tak ani v tomto prípade si nepríde divák skrátka - vysoká politika intríg, ktoré v tejto minisérii už dokonca prekročili Britský ostrovček a na svoje si prišlo i Burgundsko so Španielskom. Nevadilo ani, že tu už história dostávala riadne na frak, scenár tu skrátka ponúka bohatý zážitok i tak. Inak na príklade Henricha VII. je krásne vidno, že hoci bolo pre neho uchopiť moc pomerne ťažké a toto úsilie si vyžadovalo i veľkú dávku trpezlivosti, udržať si korunu bolo ešte náročnejšie. Priazeň ľudu je totiž vecou veľmi vrtkavou. V neposlednom rade ma tiež potešilo akým smerom sa nakoniec postava Bielej princeznej vyvinula. Jediné, čo ma trocha mrzí, je dojem predčasného konca. Skončilo to v tom najlepšom, ešte predtým ako sa mala vyplniť tá "kliatba", čo je veľká škoda. Chcelo to skrátka ešte aspoň pár minút. Ale i tak, silný nadpriemer. 85/100 (14.12.2017)

Veľmi dobrý seriál s dobrým začiatkom a postupnou gradáciou deja až do úplného konca. Posledné dve časti boli mimoriadne dobré. Pre neznalcov doby je seriál veľmi priamočiary, človek sa v ňom nestráca. Herecky tu vyniká v zápornej roli stará Starková z Hier o tróny, hoci ani kráľ Henrich VII. vôbec nebol najhorší. Celé to je natočené v zmysle beletrie, je to viac menej fikcia založená na skutočnosti, na čo aj divákov tvorcovia upozorňujú, preto tu nie nutné kritizovať za historickú nepotvrdenosť. Dejovo a dobou seriál veľmi dobre zapadá medzi ďalšie seriály z anglickej histórie. Kto sa chce niečomu priučiť, odporúčam pozrieť si seriály v nasledovnom poradí: Biela kráľovná, Biela princezná a potom pokojne Tudorovci. (04.12.2017)