OA

"You have to pretend to trust me until you actually do.". Seriál, kterýmu když dáte šanci a naladíte se na stejnou frekvenci, dostanete psychologickou nálož protkanou vším - od základních životních pravd až po největší mystéria vesmíru. Odvážný, skvěle natočený a ve finále zdrcující (v záplavě současný seriálový tvorby působí OA hodně jinak). Pokud vás ale nechytne hned první epizoda, ať už pro pomalý tempo, nebo na seriálový poměry těžkou stravitelností (nebo prostě z ignorace), budete seriál nenávidět. Společně se Stranger Things největší seriálový překvapení roku! (16.12.2016)

1. série - 100% - Je náramně snadné vzít koncept mírotvorné hlavní hrdinky a začít se smát ezoterickým významům, militantním veganům a vůbec vyrábět další prvoplánové humory. Protože jsem podobným směrům slušně vzdálený, troufám si říct, že se stačí jen na chvíli zastavit a snad každému musí být jasné, že OA žádný podobně návodný příběh nevypráví. Jako někdo, komu vadí, když se něco až moc snaží vymezit proti ostatním a být extra alternativní, rád vidím, že tohle je pravý opak. Seriál plný emocí, nenásilných zvratů a napětí tím tíživějšího, čím dál seriál postupuje a paradoxně i čím nenápadněji se tváří. 2. série - 90% - Od první do poslední epizody nevím, jaké hodnocení mám pokračování dát. Na začátku diváka až provokuje tím, že ničím neodpovídá na konec minulé sezóny a místo toho vrší lavinu dalších otazníků, později jen velmi neochotně pojí tři dějové linky k sobě, občas na diváka pomrkne (kapesní miniroboti), občas ho až zkouší z toho, co vydrží (Nina na pódiu v klubu), ale nikdy neucouvne před dalším možným krokem vstříc originalitě. Měl jsem tenhle seriál rád nejen proto, že byl jiný, to na mě ne vždy funguje. Ale že se rozvíjel do čím dál širších osnov a mrzí mě, že mohu jen slepě hádat, kde by časem skončil. Už to, jak drzým způsobem mi chrstl scénář do tváře poslední minuty sezóny a tím pádem i celého počinu, je tak trestuhodné a přitom odvážné, že doteď nemám slov. Brit Marling je osobnost o to větší, že věřila, že takhle neuchopitelný seriál by sledovala víc než jen hrstka věrných. (20.06.2018)

V nemocnici je hospitalizována mladá žena Prairie Johnson (Brit Marling), která byla sedm let pohřešovaná. Pozornost vzbudí také to, že se jí vrátil zrak ztracený v dětství... Pro diváky zajímavou postavu hraje Jason Isaacs jako Dr. Hunter Aloysius "Hap" Percy. Od finální epizody jsem čekal asi úplně něco jinýho. S případnou další sérií v tuhle chvíli nepočítám. Zhlédnuto 8 epizod z 1. sezóny. (14.03.2017)

Nečekané překvapení na konec roku. The OA se zpočátku prezentuje jako mysteriózní seriál o zmizení, následně však překlene ve velice spontánní hru s možnostmi televizního formátu a serializovaného vyprávění, mimo jakékoliv škatulky. Zároveň ukazuje, že i při znalosti fungování žánrových schémat lze stále přicházet s něčím novým, co není jen zdařilou, byť falešnou ozvěnou minulosti (viz Stranger Things). Dokonale funkční pocitovka, která na plné čáře vyhrává se zcela výjimečným, kontroverzním závěrem. (15.01.2017)

Rozporuplné hodnocení, kterému 1 hvězdu přidala Paz Vega, kterou vždycky rád vidím. Seriál má dobře postavený děj a jak to u Netflixu bývá, umí si vás udržet. Hudba, neotřepané obsazení, dobrá atmosféra... Kouká se na to opravdu dobře. A pak přijde finále a vy si připadáte, že vám tvůrci prostě naplivali do obličeje a se smíchem odešli. Nebo si nevěděli rady, co s rozehranou partií? Přišel náhle deadline? Proč sakra?! (22.01.2017)