Až přijde kocour

Původně jsem této alegoricko-satirické pohádce dal tři hvězdy, leč teď po znovushlédnutí po mnoha mnoha letech oči slastně přivírám a jednu hvězduli přidávám. Poněvadž tenhle film - ač svou satirou (i když možná vlastně jen tou politickou!) lehce vyčpělý - je plný krásného FILMU, čemuž čas dle mého zas tak moc na té kráse neubral. O hereckých výkonech nemluvě a Werichovi jeho mudrování budiž odpuštěno. A mimo jiné taky pro ty krásné obrazy kamerové...:-) (20.10.2005)

Už 40 let strá pohádka pro dospělé od Vojtěch Jasného vypráví příběh poklidného městečka, jehož zdánlivá spořádanost kryje především licoměrnost a prospěchářství jeho obyvatel. Jeho klid je však narušen po té co dorazí jeden kouzelník, krásná a záhadná dívka a především kocour... V tomhle filmu není nic, co by mohlo vyšumět. Buď to fungovalo a funguje nebo ne. Já si myslím, že ano. (03.08.2004)

Tak jak bych to zhodnotil... ta scéna se zbarvením na představení je dlouhá a trochu o ničem, když tam jenom půl hodiny poskakujou a čumí po sobě. Z celýho filmu jde krásně cítit kritiku tehdejší doby. Počkat, tehdejší? I dnešní! Werich je prostě nadčasovej. Je to taková metafora - jsou zde postavy autoritářské, srdečné, obyčejné, podlejzačské, falešné. A to všechno lze nalézt v každé společnosti. A co ta Werichova dvojpostava - proč byly stejní? No to je jedno. Ale ty scény s hudbou, kdy se tam nemluvilo byly fakt trapné a nebavily mě. Dialogy a Werich jsou super. (10.05.2007)

Chtěl bych být kocour. Hověl bych si na rameni akrobatky Diany (Emília Vašáryová je opravdu kočka), houpající se na hrazdě... zavěšené u stropu kinosálu při projekci ČSFD. A pak by mi sundala brejličky. Podíval bych se do sálu a uživatelé by se zbarvili podle povah a skutků svých. Lháři a farizejové by byli fialoví, nevěrníci a nevěrnice žlutí, jako síra, žloutek či chcíplý kanárek. Dobře jim tak. Bodožebrači a zloději bodů, čili mulťáci, by byli šedí. A to nejdůležitější, Jindřiško, zamilovaní by byli červení, jako vlčí máky. A ti normální uživatelé? No jo, s těma je vždycky největší potíž, těm by to ani nepřidalo ani neubralo. Ale mela by to byla ohromná! Cože? Vždyť já vím... Ti fialoví a šediváci (a jejich mulťáci) jsou zlí a nechtějí, aby se to o nich vědělo. A kocoura by zabili. Tak to radši zůstanu obyčejným dabldekrem. Který samozřejmě v úctě smeká před vypravěčem od pánaboha panem Werichem. I před jeho dvojníkem (a tu nestárnoucí Dianu jsem mu dost záviděl!) (31.01.2014)

Filmy Vojtěcha Jasného ma neoslovili a Keď príde kocúr nie je výnimkou. Nezachránila ho prítomnosť Jana Wericha, ani očarujúcej Milky Vášáryovej, pretože základná myšlienka mi nepripadala dostatočne nosná a moralizmus podporený farbami ma neoslovil. Film som videl neskutočne dávno, ale ani neskôr som nemal potrebu ho vidieť opakovane. (08.08.2020)