When a Stranger Calls

Čekal jsem nějakou průměrnou kriminálku, ale to jsem se zase jednou šeredně mýlil. Jak píše můj oblíbený uživatel zelenáč, When a Stranger Calls, je dílem svébytným, pro mě však skoro dokonalým. Až na mě dýchla jakási nostalgie, kterou, aby jeden dnes v podobých filmech hledal, jako jehlu v kupce sena. Když k tomu připočtu hlavní, hereckou trojici, je vymalováno. Na první pohled, nesourodí, ne nějak extra pohlední lidé, ale spolu s jednoduchým příběhem a hlavně strhujícím koncem, je to přesně ten zobáček, na mém dnešním hodnocení. Zlatý sedmdesátky, to já říkám furt. (20.11.2015)

Naprosto famozní horor. Začátek je neuvěřitelně atmosférický a hudba tomu jen dopomáhá. Zbylých 50 minut je sice slabších ale i tak jsem si film dokonale užil. Ale proboha ten začátek, trval 30 minut a mě připadal jen jako 3 minuty. Opravdu skvěle dusně natočený. (Remake je natočen jen prakticky začátek prodloužený na 80 minut NUDA). Když vrah uteče tak ani tam to není tak hrozné, herec kterýho hrál to zahrál dokonale, a dokonce mi ho bylo chvíli i líto. Ale když šel do akce tak to byl slizkej hajzl bez soucitu. Vyšetřování jak jsem řekl je slabšího rázu, ale díky napětí v tom "co ten vrah asi ted udělá" vás prostě film nenechá vydechnout. A ten naprosto skvělí konec mě taky překvapil, (fakt jsem čekal že bude tam, kde si hlavní hrdinka myslela že bude). Původně jsem jako první viděl remake a tak jsem myslel že mě tenhle originál bude nudit, díky bohu se nestalo. Filmu bych dal i 5* ale díky tomu slabšímu prostředku dávám 4*. (22.09.2010)

Hrozně přeceňovaný film založený na populární americké městské legendě o hlídačce dětí a vrahovi v domě. Čekal jsem něco na způsob ČEKEJ DO TMY, tj. napínavou minimalistickou hru kočky s myší na jednom místě jen pro dva herce, respektive jednoho herce a jeden hlas (jako v remaku), ale to jsem si naběhl. V tomto duchu se odehrává pouze příjemně atmosférická úvodní dvacetiminutovka s hlídáním dětí a sípáním do telefonu, jenže po ní přichází skok o několik let dopředu, kdy chycený vrah z úvodní scény vezme dráhu z blázince, zdlouhavě obtěžuje jakousi starou rašpli (nikoli po telefonu) a v patách má bývalého poldu, co ho tenkrát zavřel a který si ho nechává opakovaně proklouznout mezi prsty. Tahle debilní část, v níž se vrahova neodbytnost brzy stává nechtěně komickou, bohužel zabírá víc než půlku filmu a dobrá tečka na závěr (telefonát do restaurace), kdy se film zase vrátí do módu úvodní scény, to už nevytrhne. Ve srovnání se starším BLACK CHRISTMAS to nemá šanci. Televizní sequel z roku 1993 jede podle stejné šablony a je drobet lepší, i když vrah v něm paradoxně vůbec netelefonuje a remake z roku 2006 konečně natahuje hlídání na celou stopáž, ale bohužel ji naplňuje nudou. (30.11.2009)

Chorá mysl vyšinutce je strašidelná sama o sobě, natožpak je-li umocněna napínavým vyprávěním a výtečnou hudební podestýlkou. Během prvních dvaceti minut jsem se opakovaně dostávala do úzkostných stavů a jen se mi podařilo vydechnout a uklidnit se, přišlo finále, prstíčky, nožičky kroutící a dech úžící. Curt Duncan. Nikdo mě nevidí. Nikdo mě neslyší. Neexistuju. Nenarodil jsem se. (20.05.2016)

V rámci žánru docela povedený kousek, který zejména v úvodu má co nabídnout. Po působivém intru se sice film rozmělňuje a zabředává do nezajímavosti, nicméně v závěru vyvrcholí v slušnou pointu. I přes slabší scénář ve druhé třetině však filmu nelze upřít působivou atmosféru a hlavně velmi inspirativní návod, jak se citlivějšímu děvčeti hlásit večer do telefonu: "Have you checked the children...?" :-) (22.01.2010)