Jak napálit banku

Jako se na stará kolena vrátil do rodné hroudy Paul Verhoeven, tak se na úplný (vzhledem k věku) konec a rozloučení s filmovým plátnem vrátil Wolfgang Petersen doi rodného Reichu. Co vám o tom můžu tak povídat. Do kina to film není ani náhodou, televizní look, nízký rozpočet. Působí to jako epizoda z kriminálního seriálu. Ze začátku je humor strašně tlačený a umělý, žádný vtip mě nerozesmál, finanční poradce kytička je mrtě nesympatický chudák a já se prvních 35 minut docela ošíval nudou. Po přepadení už to začne bejt trochu lepší. Bouda na vrchní vyšetřovatelku je sranda a najde se už pár lepších vtipů. Ale pokud se ta mrtě chytrá policejní šéfka nechá opít takovým rohlíkem, tak je to scénáristicky zase ke konci spíš notně infantilní. Konec lepší než začátek, ale že bych se u celýho filmu nějak extra bavil...spíš ne než jo. Tři * ale slabší. Na konec kariéry to mohlo být lepší Vlčáku.50%. (02.06.2018)

Velmi prijemna nemecka komedia (aj ked stale plati, ze je to oxymoron). Chcelo to vsak trochu sviznejsie tempo a menej logickych dier. Najzaujimavejsie je to vsak sledovat ako film kedysi velkeho rezisera. Predstavovacka hlavnych postav sa tak stava (verim, ze umyselne) paralelou k jeho kariere. A sice som sa smial, bol to smutny pohlad. Tak snad pojde tvorca v stopach svojich hrdinov a este prichysta jeden velky zatah, ktory ho opat vrati na vyslnie. Ked ma totiz niekto v portfoliu Ponorku, Nekonecny pribeh, In the line of fire, Enemy mine, Air Force One, Smrtiacu epidemiu alebo Troju tak si este jednu sancu zasluzi 7/10 (25.05.2018)

Filmu chybí dvě zásadní věci. Nedostatek napětí a skutečného humoru. Režisér Petersen nemá v této oblasti dost zkušeností. Motivace zlosyna je krkolomná a po úvodu, který představuje čtyři hrdiny sledujeme v druhé kapitole krok za krokem modelové schéma plánování, testování a provedení loupeže, kde záchytné body úsměvu tvoří proměna stydlína v drsňáka a zejména originální využití papeže. Nejvydatnější je kapitola třetí, ve které se vyšetřuje, improvizuje a intrikuje, ale tu už jsem dřímal. (31.10.2019)

Dobrá německá komedie - to je něco, co se v našem vesmíru takřka nevyskytuje. Tenhle film, který natočil v německé produkci (ve svém postholywoodském období) režisér Wolfgang Petersen, by mohlo být tou příslovečnou bílou vránou. Jako režisér má za sebou pár domácích i světových gólů, ale tohle je docele dobrá "malá domů". (19.11.2022)

Petersen si odskočil od svých precizních hollywoodských trháků k nedokonalé vtipné skeči „po německu“. Ne že by to byla komedie stoprocentní ve všech liniích, ale obsazení se povedlo. Logika má sice díry zalepené přehnaným klaunstvím, nicméně v zábavě je to na úrovni mých oblíbených francouzských sedmdesátek. 75 a půl procenta. (13.02.2023)