Režie:
Brett HaleyKamera:
Rob GivensHudba:
Keegan DeWittHrají:
Sam Elliott, Laura Prepon, Krysten Ritter, Nick Offerman, Katharine Ross, Mei Melançon, Todd Giebenhain, Candice Coke, Barbara Scolaro, Jackie Joyner (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Lee Hayden je stárnoucí bývalá hvězda stříbrného plátna, která zářila ve westernech před čtyřiceti lety. Dnes namlouvá reklamy na omáčky barbecue a na svém ranči v Malibu se věnuje převážně popíjení burbonu a kouření trávy, kterou ho zásobuje jeho jediný přítel Jeremy, který s ním kdysi (v dětské roli) hrál v jeho nejslavnějším filmu Hrdina. Lee je rozvedený, s bývalou ženou má celkem srdečný vztah, to se ale nedá říct o vztahu k dceři, zřejmě trvale frustrované tím, že ji jako otec zanedbával. Takřka v tu samou chvíli se Lee dozvídá dvě věci, které mají jeho celkem poklidné vegetování rázem změnit: jeho agent mu sdělí, že dostane cenu Western Icon za celoživotní dílo, a jeho lékař ho zaskočí zprávou, že má rakovinu pankreasu. Lee o své nemoci nikomu neřekne, místo toho tvrdí, že dostal nabídku natočit nový film. U Jeremyho se setkává s mladou ženou, stand-up umělkyní Charlotte (která si taky přišla pro matroš), a setkání má nečekané erotické dozvuky. Lee Charlotte pozve, aby ho doprovodila na předání ceny (což předtím jeho dcera odmítla). Na ceremoniálu Lee zazáří – má výbornou řeč a v závěru svou cenu věnuje překvapené fanynce... (TV Nova)
(více)Videa (2)
Recenze (51)
Příběh není nic nového. O sobeckém muži, který se jednoho dne probudí a uvědomí si, že by si měl najít partnerku. Sam Elliott se na tuto roli hodí. Chvílemi jeho příběh připomíná biografii. Hodně času ho vidíme jen tiše zírat, ale dobře se na něj kouká. Hodilo by se více filmového děje. Nic nás zde nepřekvapí a film mírně spěje ke svému konci. ()
Pomalý, melancholický typ filmu "pohlazení duše", nijak otravně sentimentální, který podpírá parta skvělých herců, ale vyloženě stojí a exceluje na charisma Sama Elliotta. Nemyslím, že uspokojí každého, ve mně ale rezonuje a řadím do kategorie na sklonku života, vedle svých oblíbených Sunset Limited, Get Low, The Straight Story. ()
Melancholický character piece a tak trochu dekonstrukce Elliottovy kinematografie. V podstatě takové důchodcovské JCVD. Bez nějakých moc zvratů, ale zato plné emocí a artové tak akorát, aby to vypadalo pěkně, ale ještě to nestačilo být dost sebezahleděné, aby vám to začalo lézt na nervy. Ale seriózně – je to moc příjemný film, Sam Elliott ho táhne v podstatě sám (i když Nick Offerman mu nahrává fakt solidně!), a i když to celkově nijak echt nevybočuje ze žánrových standardů, režie a herecké výkony jsou natolik silné, že je to ve výsledku vlastně jedno. Plus se to zvládá elegantně vyhnout i oběma variantám konce, které vás napadnou. A pak je tu ten Elliott. A Offerman. A tak. ()
Tyhlecty indie "nízkorozpočťáky" s anti-hrdinou v čele, co tak pohodově plynou, mam docela rád. Nejlepší moment je, když si děda při nacvičování textu vylejvá srdíčko a jeho zhulenej kámoš si při tom dělá rozcvičku ve stylu Jirky Paroubka. Na to vám nestačí ani MasterCard. (85%) ()
Velmi civilní film o (zase jedou) umírání, který vynáší nahoru hlavně Sam Elliott. Herec jedné role se snaží před koncem napravit, co se dřív podělal, a světě div se, tady to nepůsobí pateticky. Musím ocenit i konec, který jenom zdánlivě ukazuje, že se nic nezměnilo, protože my jako diváci víme, že to není pravda. ()
Reklama