Pěkně blbě

Milé, příjemně uvolněné, poměrně chytré, chvílemi velice dojemné. Zmínky a narážky na Pakistán, život muslimů a Islám obecně jsou trefné, vtipné a celkově hodně působivé. Imho nejsilnější momenty filmu. Bohužel to hodně trpí přehnanou délkou, kvůli níž zejména druhá polovina výrazně ztrácí tempo a stává se tak dlouhým a nepříliš záživným čekáním na sice hezký, ale nepřekvapivý konec. 60 % (10.12.2017)

Na filmech, které vycházejí vstříc masovému vkusu samozřejmě není nic špatného. Tím, že se chtějí líbit (byť třeba řeší dosti bolestivá témata) a nekladou divákovi žádný odpor, pouze stavějí do nonkonformní pozice kritika uvědomujícího si, jak je s ním manipulováno. S Pěkně blbě jsem proto měl podobný problém jako s loňským hitem ze Sundance Tohle je náš svět. Ve filmu odvážně spojujícím observační komedii o střetu různých pohlaví a kultur (s humorem založeným po vzoru stand-up vystoupení na glosování každodenních situací) a melodrama je ale přeci jen méně banality a více opravdovosti. Prvním vítaným porušením romanticko komediálního schématu je nečekaně brzy přicházející rozchod, který zároveň nepředstavuje to nejhorší, co do vztahu ústředního páru zasáhne. Po náhlém žánrovém obratu sice středobodem filmu zůstává vztah, ale nikoliv chlapce a dívky, ale jednoho z partnerů k rodičům druhého partnera. Úvahy, zda jde o řešení originální, či zbabělé a vůči jedné z postav dost necitlivé, nejsou moc relevantní při vědomí, že takhle nějak to ve skutečnosti proběhlo. Film sice po změně tónu, jež může připomenout některé z komediálních dramat Jamese L. Brookse, zcela neztrácí humor, ale je vážnější, dojemnější a méně egocentrický než jiné romantické komedie od mladých tvůrců. Rodičům je věnováno skoro stejné množství pozornosti jako dětem, jejichž sebestřednost a nepřipravenost na život si uvědomujeme o to zřetelněji. Nečekaná změna perspektivy, se kterou znamenitě pracuje také Aziz Ansari v Master of None, nás tak stejně jako hrdiny vede k přehodnocení toho, na čem v životě skutečně záleží. Neschopnost nebo neochotu Emily a Kumaila vnímat nastalou situaci z pohledu toho druhého film důsledněji rozvádí v posledním, mírně repetitivním aktu lehce natahovaného snímku (což je ale nešvar většiny filmů natočených nebo produkovaných Juddem Apatowem). Tvůrci se svými postavami rádi tráví čas a nechávají je vést dialogy trvající často o pár minut déle, než je potřeba. Po většinu času se nicméně drží ústředního tématu „lásky navzdory“ a nikdy neodběhnou od hlavní dějové linie na tak dlouho, aby vyprávění ztratilo tah a začalo nudit. Většinu dějových odboček se jim nadto daří zužitkovat v emocionálně silném finále, kdy vám zásluhou střídání hledisek nebude záležet jen na osudu ústředního páru, ale také mnoha postav okolo nich. 75% (03.07.2017)

Ďalšie politicky korektné dielko, ktoré chce prilákať na dávno vyvrátené teórie, že multi kulti je super a nie každý moslim je terorista. Aj preto sa tento film asi ocitne na výplatnej listine homoakademikov a bude do nebies chválený. Ono nebol celkom zlý, má svoje vtipné miesta, ale celkový dojem fádnosti u mňa prevyšuje. Navyše ten pakoš vôbec nevie hrať. Ale aspoň sme sa naučili, že Pakistan je jeden z najväčších vývozcov bavlny a betónu na svete. Doteraz som mal za to, že je v popredí len v ekonomickej migrácii. (01.12.2017)

Milý film, který mě sice nechytl za srdce tolik, jak bych (v rámci romantiky) čekala, ale možná právě jeho autenticita a prostý styl se špetkou toho humoru v podání hlavní postavy je na něm to lákavé a osvěžující. Žádné obří citové výlevy a velké dojáky, prostě jen příběh o sblížení dvou lidí z odlišných kultur, přičemž právě to, že je hlavní postava muslim, je v dnešní době obzvlášť aktuální, a řekla bych, že především z tohoto důvodu stojí film za pozornost. Jen víc takových podnětů, které dají napovědět, že opravdu nemůžeme všechny vyznavače islámu házet do jednoho pytle! Oceňuji i to, že celý film je podle skutečného příběhu a že hlavní roli hraje sám ten chlápek, kterého je to příběh (scénář si očividně napsali sami s manželkou). Jeho styl humoru má něco do sebe a je skvělé, že si právě i z toho, že muslimové jsou všichni často zaměňováni s teroristy, dokáže udělat legraci. ~(3,9★)~ (19.01.2018)

STAND - UP KOMIK, pôvodom z Pakistanu, teraz žijúci v Spojených štátoch, KUMAIL NANJIANI, napísal spolu so svojou skutočnou manželkou scenár, ako sa stretli, odovzdali ho odborníkovi na slovo vzatému - Judovi Apatowovi, a tak sa všetci rozhodli : „Natočme o tom film” ! To je na jednej strane, určite dobrý nápad, ale na strane druhej, zveriť réžiu nie príliš skúsenému Američanovi Michaelovi Showalterovi, nepokladám za úplne najmúdrejšie rozhodnutie, lebo práve povestné : “AKCIA” , mi najviac zo všetkého prekážalo, nedokázala ma presvedčiť ani nie na 40 %, a tie ostatné percentá sú zaslúžene za hercov. Inak samotná myšlienka, o čom je práve IDEA, je naopak celkom prospešná... Niečo, ako klasika : Hádaj, kto príde na večeru + doplnok hocakého filmu, v ktorom vedľajšiu / hlavnú postavu postihne veľká choroba, ktorá ju odstrčí na vedľajšiu koľaj, do pozície : kómy. Hm... nakoniec som uvážil, že tento film nebol nič extra, čo by som oľutoval, ak by som toto nezhliadol. Asi najväčšie plus je v exotickom Kumailovi Nanjianovi, ktorý de - facto hrá sám seba. (07.01.2018)