Dej mi své jméno

Academy Award 2018 nominee. Nejméně nápadný film letošních Oscarů, zároveň jeden z nejkrásnějších. Po tom floutkovi z Lady Bird mi pomohl vzít na milost Timothéeho Chalameta, který je jako citově a sexuálně nejistý puberťák skvělý. Naopak jsem měl potíže s Armie Hammerem. Jak tu všichni obhájci tohoto filmu píšou, že si zasloužil oscarovou nominaci za vedlejší roli, osobně mi přišel trochu prkenný a hlavně nevhodně starý, Chalamet klidně mohl hrát jeho syna a divný by mi to nepřišlo. Ale to je asi jediná výtka. Nádherná atmosféra léta v severní Itálii, přátelství, holky, kluci, antika, studium... prostě paráda. Ani mě nerušila stylizace do 80. let, není totiž nějak moc patrná, film se mohl klidně odehrávat kdykoli. A moc se mi líbila nenásilnost podávaného vztahu mezi oběma kluky, žádné tlačení na pilu, žádný homofobní prvek zdůrazňující mimořádnost queer tématu - je úplně jedno, jestli to jsou dva kluci, nebo kdyby šlo o dvě holky či kluka a holku. Dej mi své jménoje skvostný letní snímek, dějově nijak nevyčnívající, ale o to silnější - jednoduchý milostný příběh v tolerantním prostředí. Nic víc, nic míň. A jako takový za suverénních pět hvězd, protože sledování byla jednoduše pohodová paráda. (10.03.2018)

(1001) Ten poslední záběr je velmi devastující. Love sucks. Ale krucinál, čím víc nad tím filmem přemýšlím a čím víc se ho snažím sama pro sebe analyzovat, tím špatnější a amatérštější se mi zdá. Timothée je vážně skvělý, živý, skutečný a zajímavý a toho Oscara bych mu přála z celého srdce. Nicméně (bohužel) září mnohem jasněji než kterákoliv jiná složka filmu. Armie dělá, co může, a má i momenty, kdy je celkem okouzlující, ale spíš se mi potvrzuje moje domněnka, že je krásný a nikoliv dobrý herec, a většinu času (i díky tomu, že už ho dávno šmíruju na instagramu a tak ho mám zapsaného jako hotového dospělého chlapa s podnikavou manželkou a dvěma malými dětmi) ve své roli není přesvědčivý a občas dokonce jako by se do ní ale vůbec nehodil. Události plynou trochu strojeně a mechanicky a Guadagnino jako by se potřeboval ještě hodně vyrežírovat, aby zvládl odvyprávět takhle subtilní a nepříběhový příběh. Ačkoliv se mi celkem líbí, jakým směrem má nakročeno, tak to ale určitě není hotový filmař, a tak mi přijde zvláštní, když v některých kritikách čtu ódy na to, že je třetí hlavní postavou filmu. Doprovodná hudba mi spíš podporovala ten neobratný pocit z filmu, než že by ho povznášela ještě někam jinam. Nejspíš jsem si měla zapamatovat jenom ten původní prchavý pocit a nepitvat do hloubky jednoduchý film o první lásce. - Po čtyřech měsících, během kterých jsem si určitě minimálně stokrát pustila "Visions Of Gideon" a dojímala se nad krásou a schopnostmi umění, si musím ještě dupnout: Kruci, kéž by byl ten film před "tím" aspoň o trochu lepší, protože ten konec je tak strašně skvělý! (18.01.2018)

EDIT: Uplynulo pár měsíců od shlédnutí a musím přidat poslední hvězdu. Neměla jsem pravdu v tom, že by tento film byl pouhým dalším opakováním, dalším pokusem o zachycení té neopakovatelné mladické zkušenosti s prchavostí, nezadržitelností krásného prožitku. Je to mnohem důležitější dílo. Po té době vím, že ve mně stvořilo hlubokou vzpomínku na ten dokonalý prožitek, se vším smutkem a ušlechtilým dojetím, které k ní patří, jako by byla moje. Tenhle film je žalozpěvem i chvalozpěvem o nezadržitelnosti dokonalé krásy a volnosti jejího prožívání při vědomí jejího prchání. A je zároveň jakýmsi dokonalým pomníkem všem touhám zachytit tohle mladické prožívání, a prožívání mládí, a všem dílům, v nichž s tyto touhy otiskly, od antiky až po dnešek. - KONEC EDITACE. *** Není to tak, že by to silné a nezměnitelné prožívání, které chtěl autor předvést, zachytit, vyjádřit, šlo předvést ještě lépe. Ale přes všechnu tu jedinečnou krásu i smutek takový počin pořád zůstává univerzální esejí, nepřekračující svůj stín. ***** Je to počin silný a dobrý v uchopení svého tématu, ale toliko konstatuje univerzální krásu a smutek v jinošském pelu a jeho pomíjení, v antickém tématu syrové křehkosti, volnosti a dobrotě nepokřiveného chlapeckého mládí, které může v ideálně chápavém prostředí první lásku a zamilování i do vlastní síly a krásy (naléhavý požadavek Call Me by Your Name, vytknutý do názvu, zdůrazňuje ono - zdravé - narcisistní očarování sebeobjevováním, oslavnou sebezamilovanost, vzájemně nesobecky odzrcadlenou) prožít nejšťastněji a nejlépe, ale nemůže ji v její jedinečné podobě zadržet. Film znovu objevuje antiku a její idol, revokuje tento antikou opěvovaný odvěký zdroj prožívání efemérní krásy a smutku z pomíjení mladické dokonalosti, bez pokryteckých tabuizací, ale s něžným taktem a za přihlížení a napomáhání zkušených postav, jež pro tento proces mají niterné pochopení pramenící z vlastní zkušenosti.*~ (20.01.2018)

Elio si v dosť možno najkrajšom lete svojho života užíva čo to dá a z každej strany. A presne o tom to je, zistiť, čo človeku najviac vyhovuje, dať tomu voľný priebeh a nakoniec tak prežiť svoje najintenzívnejšie leto lásky. V čom ale film skutočne v mojich očiach boduje, je jeho záverečný akt, kedy sa nevydáva tradičnou klišé cestou nekonečných konfrontácií s nasilu nechápajúcim okolím, ponižovaní alebo odhaľovaním pokrytectva. Otcov záverečný preslov patrí k najsilnejším filmovým "poučeniam" za dlhú dobu a budem nad ním aj ako heteroš premýšľať, pretože je o živote všeobecne a je jedno, komu a s akou sexuálnou orientáciou ho adresujete. Len škoda, že rovnako silno by film vyznel aj pri stopáži pod dve hodiny, aspoň si tak myslím. (30.01.2018)

Kámo, a to ti nestačí, že si Žid, musíš byť ešte aj teplý? Sympatická gay romanca, ktorá väčšinu času akoby kĺzala po povrchu, ale napokon sa zaborí poriadne hlboko. Ehm. Nad priemer ju dvíhajú presvedčivé herecké výkony (hlavne Timothée, ale aj Armie Hammer si konečne našiel polohu, ktorá mu sedí) a záverečný rozhovor s otcom. (12.02.2018)