Dej mi své jméno

Film zábavný zhruba tolik, jako návštěva archeologického muzea. Nuda, plytké dialogy, samoúčelné střídání tří různých jazyků v jednom rozhovoru, vyprávění příběhu odnikud nikam. Většina scén zbytečných, děj nikam neposunujících. Po 40 minutách film zrychlen, po hodině vypnut. Je to v podstatě úplně stejné jako "Moonlight" – Další film vytvořený na objednávku, aby zabodoval u samozvaných odborníků a vyhrával ceny předávané dojatými rádoby kritiky a celebritami. /5%/ (02.05.2024)

Kdyby se rozdávaly ceny jenom za vykreslení atmosféry, která má sdělení příběhu paralelně doplňovat, musel by si na ně Guadagnino na zahradě přistavit dvoupatrový domek. Call Me By Your Name je brutálně soustředěný snímek, který musíte pozorně sledovat a hledat významy v detailech a střípcích děje, nesvázaného typickými konflikty a zvraty. V některých chvílích mi to přišlo zdlouhavé a blazeované a vyznění mě netrefilo přímo do srdíčka, ovšem je to rozhodně velký film - herecky suverénní a odvyprávěný s citem pro uvěřitelné emoce a složitost hlubokých mezilidských vztahů. Moonlight vyhrál Oscara, ale proti téhle formálně precizní sondě do mužské intimity působí jako ohromně povrchní a prázdná wannabe artovka (kterou zkrátka je). 85% (16.02.2019)

Všechna čest hereckým výkonům Armieho Hammera a Timothéa Chalameta, ale hlavním hrdinou tohoto filmu a také nejsilnějším důvodem, proč je Call Me by Your Name jedním z nejlepších filmů roku, je režisér Luca Guadagnino. Neskutečně se mu totiž povedlo vystihnout atmosféru časoprostoru, v němž se takovýto příběh vůbec mohl odehrát. Léto v italské Lombardii, kde je vše prodchnuté bohatou historií, antikou a renesancí, láskou k vědění, fascinací uměním, filosofií a krásou jako takovou, tělesnou i duševní. Proto dává monolog otce na konci smysl, a i proto to mohlo být celé takové nekonfliktní. (25.12.2017)

Tenhle film strčí do kapsy všechny Zkrocené hory a drtivou většinu podobných věcí na tohle téma. A to hlavně svým výtečným zpracováním. I když jsou herecké výkony vynikající, podařila se režisérovi hlavně jedna věc. Zachycení té báječné, letní atmosféry, která určitě potkala každého z nás. Atmosféry plné nevyřčených slov a tužeb, pohledů a náznaků, které (možná) přerostou v něco většího. A pokud máte takové rodiče, jak náš hlavní hrdina, nemusíte se bát vážně ničeho. Budou za Vámi stát v každé situaci a hlavně budou chápat Vaše city. A to není i v dnešní době zdaleka samozřejmá věc. (02.01.2018)

„Když to nejméně čekáš...příroda lstivě najde tvoji slabinu.“ Prý „Broskve v tísni!“…tímto děkuji nejmenované uživatelce, upřímně jsem se zasmál. Teď už ale k filmu samotnému. Neměl jsem žádná vysoká očekávání. A strach z nudy mě dlouho odrazoval. Nakonec se mé obavy ukázaly jako liché. Předně, podařilo se mi vcelku rychle adaptovat na rozvláčné tempo vyprávění, navíc podpořené místem a časem (prázdninami v slunné Itálii), kdy se dlouho zdánlivě nic nedělo. Ale opak byl pravdou. Bavilo mě sledovat to postupné, zpočátku téměř necitelné oťukávání ústřední dvojice (jen tak „mimochodem“ výborně zahrané). Přistoupil jsem na pravidla hry a vnímal čím dál větší napětí mezi oběma „zainteresovanými“. Zpočátku ze strachu z odmítnutí, pak žárlivosti a nakonec rozloučení. A film výborně vygradoval. Přišel skvělý rozhovor s otcem a následně pohled do krbu, při kterém vše viděné na diváka teprve dolehlo v plném emocionálním rozsahu. Hodnotím silnými 4*. „Co jsi dělal?“ - „Nic!“ - „Chápu...přesunul ses do rostlinného království?“ (22.03.2018)