Přežil jsem svou smrt

Ďalší z mnohých lágrových filmov, tentokrát z tunajších vôd. Máme tu znova náckov, ktorí nemajú žiaden charakter, bohužiaľ ani ten zlý, pretože tu sú iba ako papierové vreštiace a strieľajúce karikatúry. Chápem, že v roku 1960 to ešte ani zďaleka nebolo otrepané klišé, lenže na film sa asi už bez porovnávania s ďalšími neskoršími zástupcami subžánru pozerať nedokážem. Sú tu pre mňa dva silné momenty, tým prvým asi pre každého bude "výstup po schodoch", ktorý môže dať spomenúť ďalším pamätníkom na Lumetov Pahorok a dialóg väzňa (Sováka) a väzniteľa o tom, kto má a kto nemá za čo bojovať. No a poteší množstvo známych tvárí v netradičných úlohách väzňov koncentračného tábora. Pre mnohých sú to možno najmenej tradičné role v ich kariérach. (12.03.2014)

Navštívil jsem (opakuji navštívil) koncentráky v Dachau, Osvětimi, Mauthausenu, Fürstenbergu a Ravensbrücku. Kdybych měl napsat seznam těch, které jsem nenavštívil, nezbylo by na komentáře žádné místo. Film považuji za hodně tendenční, ani s jednu jeho rovinou jsem se nedokázal "ztotožnit". Soukromý koncentráček s mauthasenovskými schody, kde se všichni navzájem dobře znají a mezi sebou (s menšími problémy) komunikují... (15.05.2014)

Téma koncentračních táborů jsem v českých filmech zaregistroval mockrát, ale vždycky tak nějak okrajově..někdo tam jel, už nepřijel, jel tam další....bla bla bla..ale Přežil jsem svou smrt se odehrává v koncentráku celý natvrdo a to ve vynikající režii Vojtěcha Jasného. Brutální příběh z děsivého prostředí na kterém vyzdvihuji jak jeho preciznost, tak hlavně postavy pánů Menšíka, Sováka, Řehoře, Peterky (především) aspol..jejich tváře známé z provařených, známých filmů, které vidíte v tv každej druhej tejden tady najednou vypadají úplně jinak. Jistě za to může to neobvyklé téma a určitě i totální a nepochopitelná "utajenost" tohohle filmu. Vážně nevím, proč tohle televize vůbec nevysílá a proč se tyhle filmy u nás takřka netočí. O komunistech točíme jak šílení, ale nacouni...na ty nikdo nešáhne. (27.01.2013)

Na tomto strhujícím dramatu boxera Tondy vězněného v nacistickém koncentračním táboře mne oslovilo nepatetické a neidealizované vyprávění (rovnoměrně pronikající do nitra hlavní postavy i do života v táboře, z jejichž konfrontace se rodí celý příběh, který je napínavý jen jakoby „mimochodem“, nezáměrně, přirozeně, bytostně) a neschematizující stylizace postav (zaujala mě například postava dozorce-kápa skvěle zahraná Vladimírem Menšíkem, v níž se pod deformujícím vlivem strachu neopakovatelně smísilo dobro a zlo, strach a odvaha, krutost i pocit viny). A ještě pár vět in margine: Vzhledem k tématu se nabízí i srovnání s jen o něco málo mladším slovenským filmem „Boxer a smrť“. Přes totožnost základního motivu se filmy maximálně liší: zatímco je „Boxer a smrť“ výrazově dokonalá, skvěle komponovaná, sevřená syntéza, úsporně podávající na ploše fragmentu jednoho lidského osudu celou hrůzu koncentračního tábora, je film „Přežil jsem svou smrt“ přímočařejší, epicky bohatší freskou, v níž se hlavní hrdina stává průvodcem po tomto zrůdném mikrokosmu a životech jeho obyvatel. Osobně je mi bližší symbolistický jazyk „Boxera a smrti“, ale i epičtější vyznání kamarádství a vůle k životu filmu Vojtěcha Jasného mne nadchlo. (31.01.2010)

Vzdy me potesi, kdyz vidim nejaky film a vybavi se mi scena, kterou jsem si pamatoval z detstvi! Zde to byla ta, kdy rusky zajatec sni cely kybl polevky... Frantiska Peterku mam rad a sve role se ujal vytecne. Rezie take neni spatna a ponura atmosfera je taky solidne vyobrazena. Ne vsechny sceny vsak pusobi verohodne a cloveka napada spousta otazek. Film je to dobry, kombinace "boxer a koncentracni tabor", tam ovsem o valec vede film Petera Solana, Boxer a smrt. (23.02.2013)