All My Compatriots
Režie:
Vojtěch JasnýScénář:
Vojtěch JasnýKamera:
Jaroslav KučeraHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Vlastimil Brodský, Radoslav Brzobohatý, Vladimír Menšík, Waldemar Matuška, Drahomíra Hofmanová, Pavel Pavlovský, Václav Babka, Josef Hlinomaz (více)Obsahy(1)
Životní osudy sedmi přátel z jihomoravské vesnice v poválečném období. Mimořádný film scenáristy a režiséra Vojtěcha Jasného, oceněný mj. na MFF v Cannes. Dnes už legendární film režiséra Vojtěcha Jasného začíná v jedné malebné moravské vesnici v květnu 1945. Sedlák František, varhaník Očenáš, „kradák" Pyřk a další kumpáni tady prožívají nejkrásnější dny svého života. Večer se scházejí v hospodě U Vola při vínku a muzice, kde má prim bezstarostný muzikant a piják Zášinek. Přichází však únor 1948. Vesnice se rozděluje na dva nesmiřitelné tábory a poklidné časy kamarádských rodáků končí... Režisér Vojtěch Jasný sbíral materiál pro Rodáky od roku 1946. Spolu s Kachyňovou a Procházkovou Nocí nevěsty přinesl pravdivé svědectví o poválečných osudech vesnice, především o dramatickém přelomu padesátých let. Je to jeden z nejkrásnějších a nejhlubších filmů v celé historii naší kinematografie. Mnoho let byl pečlivě ukryt v trezoru, ale přesto mezi lidmi koloval na stovkách videokazet. Není to pouhé popisné vyprávění, ale básnické převyprávění dramatických lidských osudů, které se dostaly do konfliktu s mocí, násilím a krutostí. Vojtěch Jasný ve filmu, který mu mimo jiné přinesl cenu za režii z MFF v Cannes 1968, poskytl mimořádnou příležitost plejádě našich hereckých osobností a nabídl životní roli především Radoslavu Brzobohatému. (Česká televize)
(více)Recenze (586)
Hodně důležitý film, který jako jeden z mála u nás ukazuje chování části společnosti po druhé světové válce a nástupu komunismu na našem území, navíc v menší vesničce kdesi na Moravě, navíc inspirované skutečnými událostmi z této dědiny. Co mě ve finále mrzí nejvíce je, že to téma ideologické otočky a páchání bezpráví není tolik nosným tématem a po většinu filmu se jede hlavně na tu vztahovou linku mezi místními obyvateli. To mi přijde jako nejvíce promrhaná šance udělat ten film ještě silnější a historicky přesnější. Herecké obsazení není třeba komentovat, to nabízí prakticky to nejlepší z našeho hereckého rybníčku. Zásadní film, ale podle mě šla daná látka zpracovat ještě jinak. ()
Proste zazrak!!!! ()
Srdéčko mi zaplakalo. ()
Zvláštné, melancholické, veľmi lyrické aj humorné. Spolu s kocúrom(1963) a touhou(1958) vrchol tvorby Vojtěcha Jasného. Tlieskam nad výtvarnou stránkou tohoto diela, takisto aj nad jeho posolstvom, symbolmi a filozofiou. ()
Rok 1968 byl významný nejen u nás ze společenského hlediska, ale u mě se tento letopočet stále více rýsuje jako nejsilnější ročník v dějinách kinematografie. Přece jen, toho roku natočili Herz s Kubrickem nejlepší český a světový film vůbec, dále se mi také velmi líbila Planeta opic, třetí pokračování Četníků, zdařilo se i Rozmarné léto či Sellersův Večírek... a to jsem neviděl ještě spoustu dalších titulů. A nyní k výše zmíněnému mohu řadit i Všechny dobré rodáky. K filmu jsem původně přistupoval s jakousi pokorou, přece jen, je to Nová vlna a ta tu po sobě zanechala i více či méně složité příběhy. Jasného dílo a styl vyprávění jsem si však rychle oblíbil. Už když jsem viděl tu příjemnou letní atmosféru či bujaré veselí septimeta přátel, bylo mi jasné, že tento film si nějak zaryji do srdce. Když jsem už u té atmosféry, ta asi nejvíce dělá z tohoto filmu stěží zapomenutelný zážitek - Jasný totiž dokázal každou situaci vykreslit tak, že ať léto či zima, radost či smutek, vždy to na diváka dýchne. Přispělo k tomu i prostředí - místo natáčení je opravdu krásné. Stejně tak musím zmínit herecké výkony - asi nejpřijatelnější pro mě bylo, že žádná postava mi nepřišla nikterak vyčnívající či výjimečná. Stejně jako musím zmínit Brzobohatého (společně s Hrušínským, jenž podobnou roli ztvárnil v Tiché bolesti, je pro mě filmovým symbolem odporu ke komunismu), tak si své zlaté chvilky našli Menšík (podobně jako Iva Janžurová je neprávem škatulkován ke komediím, charakterní role jsou taktéž hračka) nebo Matuška (asi měsíc po smrti také uznávám, že byl opravdu dobrý). A co jsem si z filmu odnesl? Komunisté jsou... no, nechce se mi být sprostý, dosaďte si tam, co uznáte za vhodné. Je jen smutné, že zatímco, cituji z filmu - "oni po nás kamenem, my po nich chlebem", získává tato strana i v dnešních svobodných volbách okolo patnácti procent hlasů. Jak jste jistě usoudili z mých předchozích slov, Jasný a jeho (nikoli výkonem) podřízení mě vybudili k celkem silnému antikomunistickému postoji, za což si určitě film zaslouží pět hvězd a status "jeden z tuzemských nejlepších" (minimálně mezi pět nejlepších by se vešel). ()
Mno, zas tolik mne to neoslovilo. Připadalo mi to jako většina amerických béček - bez děje. Ha, a teď jsem určitě urazil valnou většinu místních fajnšmekrů. Nj, na mne to působilo prostě jinak. ()
Chápu, že tenhle film měl co říct k režimu, který byl. jenže já ho nedokážu ocenit, jen u málokterého filmu, které jsou v TOP 200 jsem se nudil víc. Ano je pravda, že Brzobohatý podal možná i svůj nejlepší herecký výkon, ale ani to to nezachránilo. Vim, že už se na to dobrovolně nikdy nepodívam. Přesto z úcty k českému zlatému fondu zůstanu u průměrného hodnocení 50 % ()
Už od Origena se Bible vykládala vždy vícero způsoby - za prvé, co je v ní doslovně popsáno, za druhé, co to znamená pro duši (nejen, co se týče dobra a zla, ale i posmrtného trvání), a za třetí to, co je za rozumem - mystično, přičemž všechy tři stupně byly později scholastiky dopodrobna rozpracovány. Jasný dle této tradice vkládá do skoro každé scény filmu - aktualizovaného biblického podobenství - jasnou symboliku. A tak má každá postava i druhé jméno, nicka, a vzhledem k tomu, že hrdinů je hodně, i jednoduchou charakteristiku - například František je označen při čtení ruky za mučedníka. Nemluvě o stylizaci některých scén do známých obrazů či zdůraznění krásy lidové písně. Přesto, i když jde pro čechy o velmi závažný film, nemůžu dát plný počet. Symbolika má vycházet přirozeně z příběhu, ale u tohoto filmu je příběh, přestože vychází ze skutečnosti, naopak nesen a ovládán jednoduchou symbolikou. ()
"Ta doba co přijde, ta už nebude pro mně, ale tebe Františku, tebe to eště všechno čeká!" Bylo jednou sedm kamarádů...Doba se vymkla z kloubů a smetla všechno, co jí stálo v cestě. Jasný neobviňuje, jen vypráví. Obrázek si každý musí udělat sám. I své hrdiny. A je jich ve filmu pro každého... Pokud se člověk narodil např. v roce 1890, tak ve 24 letech narukoval do CK armády v 1.světové válce, v padesáti druhá světová, Protektorát, a ještě mu pak v pětapadesáti letech komunisti všechno sebrali a poslali ho do kriminálu. To byla ta doba kdy se tavila ocel...a příběhy lidí, kteří to zažili jsou opravdu silné. Už jich ale moc nežije. Tento film je vzpomínkou na národ, který už bohužel neexistuje. Dnes už tu žijí jiní Češi, ti co přežili... ()
----- "... a svět se rozdělil na dvě půlky." ----- No ... svět je rozdělený odjakživa, řekla bych - jenom čas od času přicházívá nějaká přelomová doba, kdy je to víc znát. Buďto pukají ledy - nebo naopak zafouká mrazivý severní vítr ... případně nastává kombinace obého - důsledky bývají rozličné a vyhlídky nejisté. Vyprávění má v očích stín, který probouzí melancholii - tudíž se nebrání nostalgickému pokukování přes rameno ... na všechna léta, která uplynula - na ty časy, kdy bývalo líp ... protože "zlá bylina nevyhnije". Přesto se nepoddává tíži, kterou nese na svých bedrech - bere ji stejně jako nepřízeň přírodních živlů ... jako úder blesku, jako krupobití či povodeň. Protože nakonec stejně musíme žít s tím, co máme ... s tím, co nám zbylo - protože to je náš úděl ... vždycky byl. ()
Málokterý režisér dokázal tak mistrně popsat společnost vykreslením hned několika postav naráz, aniž by nutně v popředí musela stát jedna postava, chceme-li hrdina. Ať už Všichni dobří rodáci nebo Až přijde kocour mohou se zavřenýma očima navozovat až pohádkovou atmosféru díky libozvučným komentářům, ale když člověk otevře oči, přimkne zvuku slov ten správný význam, je až děsivé, kolik pravdy objeví nejen v té době, ale i v době dnešní. ()
"Tady je tvůj Rhodos a tady skákej. A co jsme si upekli, to si také snězme. Ale...co jsme si vlastně my sami upekli? Co jsme mohli a co jsme nemohli? Sbohem, všichni moji dobří rodáci. Sbohem a kdybychom se už neviděli, vyplň se, osude." ()
Mírně rozvláčné, přesto však hutné drama z našich luhů a hájů. Tyto příběhy vytáhli v historii už docela zapomenuté příběhy starších generací. Asi jsme to měli v rodinách podobné... nejen co se týká nátlaků na podepisování a vstupování kamsi... a z jedné strany např. vzali všechny koně (netažné) aby pak roztahovali zamrznuté traktory v družstvu, díky čemuž všichni docela rychle pomřeli. A z druhé strany naštěstí nezabavili celý statek (to odnesl velkostatkářský soused), ale jen stodolu, protože tato byla na vsi největší. ()
50. leta byla tim nejtvrdsim komunismem, ktery tato zem poznala. Zverstvo, ktere bolsevici pachali na obycejnych lidech nemelo obdob (snad jen nekde za Uralem). Nepodepises? Tak zmizis! Skvele natoceno, skvele zahrano. Je to dojemny, tvrdy a pravdu vypovidajici film, ktery svou hodnotu ziskal teprve casem nebot v dobe sveho vzniku musel strane velmi lezet v zaludku. ()
Podle mého názoru snad nejsilnější a nejkrásnější český film jaký kdy vznikl. V čem je jeho síla? V opravdovosti a v přesném vykreslení toho, co se stalo. Jsou v něm zpracovány skutečné prožitky pana režiséra Jasného. Takové prožitky a vnímání svého okolí jistě měla celá řada lidí. Děj filmu je zasazen do jedné moravské obce, ale k obdobným osudům docházelo téměř všude. Stalo se to v dějinách lidstva už mnohokrát. Zrůdnost té doby je dána v náznacích a symbolech. Byla parta kamarádů, kteří spolu chodili do hospody, prožívali různé životní situace a žili vedle sebe jako dobří sousedi. Pak dojde k něčemu, co tyhle kamarády rozdělí. Rozdělí nejen je, ale celou obec. Ukazují se charaktery a skutečné vztahy. Ani jedním slovem není zmíněno, že na pranýři je komunistický režim a přesto to každý z filmu pozná. Film je nádherným vykreslením charakterů mnoha různých a postav a postaviček. Obdobné typy naleznete i ve své vesnici. ()
Skvělý herci, nicméně poetické obrazové hrátky někdy spíš překáží. Pokud jde o námět a jeho zpracování, tak je to asi nejlepší český snímek. Bohužel jako film je to ale poněkud nudné. To nemění nic na faktu, že tohle by se mělo povinně promítat všem voličům levice. ()
Pro mě jednoznačně nejlepší český film všech dob. Do kin šel poprvé měsíc před mým narozením, vidět jsem ho ale mohl až v necelých dvaceti a po tehdy celoživotní masáži produkty normalizační kinematografie to bylo jako rána mezi oči. Doba, země, lidé, osudy, vztahy, všechno přesně vykreslené a působící hluboko. Autenticita a zároveň lyrismus, trpkost a zároveň odpuštění, srdce svírající tragika i neodolatelný prostý humor. Pod povrchem pokora k až mysticky vnímaným silám, které poutají člověka k půdě a dávají rámec a směr jeho životu (bázeň boží, chtělo by se říct, kdyby byl člověk katolík). A zároveň hrdost na všechno, co je v člověku bytostně lidského. Zvláštní je, že po formální stránce je tam spousta zdánlivých nedokonalostí, třeba práce s neherci není ani zdaleka tak bravurní jako u Formana, taky ta protikomunistická agitkovitost z toho místy dost trčí, ale jako celek by to bez těch nedokonalostí snad ani nefungovalo. A funguje to i po dalších dvaceti letech – film, který vás zastaví a připomene vám myšlenky a hodnoty, na které v dnešní uspěchané době nebývá moc čas, přiměje vás k přemítání nad tím, odkud a kam ten náš národ, ale i vy sami vlastně doopravdy jdete. ()
Ještě jednou vidět obličeje paní důchodkyň a jdu si podřezat řádně prokrvrnou žílu. Film, jež Svou suchostí konkuruje Kalahari. Na stranu druhou musím zdůraznit, že Všichni dobří rodáci fungují jako dokonalý večerníček a Ulice v jednom - zaručeně Vás uspí, a když se vzbudíte, tak s radostí zjistíte, že jste vlastně o nic nepřišli. 68% ()
"A František už podepsal? - Né?? - Tak to já taky nepodepíšu!" ()
Související novinky
Zemřel režisér a scenárista Vojtěch Jasný
Ve věku 93 zemřel český režisér a scenárista Vojtěch Jasný. Mezi jeho nejznámější díla patří snímky Všichni dobří rodáci s Radoslavem Brzobohatým nebo Až přijde kocour s Janem Werichem. Jasný… (více)
49. MFF Karlovy Vary coming soon
Už za tři měsíce začne 49. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Podobně jako každý rok budou i letos v programu představeny retrospektivy několika osobností světového filmu. Diváci… (více)
Radoslav Brzobohatý: 1932 - 2012
Pouhý den před svými osmdesátinami zemřel ve středu 12. 9. jeden z nejvýraznějších českých herců druhé poloviny 20. století. Byl představitelem hlavně mužných rolí, drsnějších i těch, díky kterým byl… (více)
Kánon filmu 2011
V sobotu 21. ledna byl ukončen výběr filmů Kánonu filmu za rok 2011 a přinesl opět zajímavé výsledky. Původní prosincový termín konání výběru byl z důvodů nečekaných a smutných předvánočních událostí… (více)
Rodáci jsou Jasného nejkritičtějším filmovým výtvorem. Politicko-společenská kritika je ve filmu všudypřítomná, adresná a alarmující. Téma násilné kolektivizace zemědělské výroby se všemi tragickými dopady je silné ve své konfrontaci zneuživatelů moci s obyčejným člověkem. Díky hereckým výkonům a tíživé atmosféře bezmoci se záchvěvy života je filmová podívaná strhující. Díky autorově lyričnosti a souznění atmosféry s obrazovou kompozicí dostává filmové dílo svůj osobitý umělecký výraz, který ve svém důsledku dodává hlasitější důraz naléhavé výpovědi i nezapomenutelný filmový zážitek. To, že film nemohl vzniknout dříve a později byl zakázán, je zcela pochopitelné. Násilná kolektivizace zemědělství dávala prostor především těm, kteří nic neměli, záviděli, byli líní a závistiví. Tyto všehoschopné figurky, opojené vlastní neomezenou mocí, diktátorským způsobem rozhodovali o životě, majetku a smrti všech ostatních. Z mocichtivých a majetnických pohnutek bezcharakterních pokrytců. Každé násilné převzetí moci vede ke zdeformování elit, života, lidskosti a hodnot. Veškerá tradice způsobu obživy a souznění s rodným krajem je znásilňována a přeměňována k obrazu představitelů moci. Období temna je strach, chaos, smrt. A zpřetrhané vazby rodné, rodinné i přátelské. Každá důležitější filmová postava má svůj prostor velikosti a pádu. Hlavní postavou hořkého příběhu je poctivý a schopný sedlák František (velmi dobrý Radoslav Brzobohatý) v nezlomnosti persekučních diktátorských časů destrukce prostého života. Přes všechna příkoří a zločiny si udržuje optimistickou mysl naděje a víru v lidskost. Dokáže se přenést přes všechna ponížení, aby se pokoušel o nemožný zázrak v rámci reformace deformované struktury fungování společnosti. Postavou, která názorně ukazuje způsob počátku komunistického vládnutí na venkově, je levicový varhaník Očenáš (skvělý Vlastimil Brodský) s příležitostí, kterou chytil za správný konec ve jménu prosperity vlastní i vládnoucí strany. Zrůdná moc zanechává trvalé následky i na svém nositeli. Výraznou postavou je dobromyslný sběrač a kradák Jořka Pyřk (velmi dobrý Vladimír Menšík) se svým posledním vzestupem před dobrovolným pádem do zapomnění a vysvobození ze zajetí moci. Smutnou postavou je nejbohatší sedlák kraje Zášinek (dobrý Waldemar Matuška) s tíživým stínem minulosti ve svém srdci a bouřlivým utíkáním v alkoholovém oparu vykoupení z pocitu osobní zodpovědnosti. Ústrky moci nejsou tím, co ho nejvíce trápí. Z dalších rolí: zamilovaný a spolupracující pošťák Bertin (příjemný Pavel Pavlovský), neochotně spolupracující zedník Joza Trňa (Karel Augusta), vydíraný a okradený krejčí Franta Lampa (zajímavý Václav Babka), bezstarostná Veselá vdova v zakletí smrti (velmi zajímavá Drahomíra Hofmanová), umělecky založený hostinský Frajz (sympatický Josef Hlinomaz), neschopný předseda družstva Zejvala (Václav Lohniský), nenasytný pokrytec, bývalý fotograf a všehoschopný lídr komunistického hnutí Josef Plécmera (dobrý Ilja Prachař), věrná a oddaná Františkova manželka (dobrá Věra Galatíková), vystrašená Očenášova manželka (zajímavá Eva Blažková), ze záhrobí přicházející Zášinkova manželka (půvabná Marie Málková), či barevný hlas vypravěče (Martin Růžek). Tento film je jedním z nejnaléhavějších hlasů svědomí lidskosti. Euforická a upřímná radost z konce útrap kruté německé nadvlády byla velmi rychle nahrazena rudým terorem. V extremismu vždy nabývají ty nejhorší lidské stránky na síle v opojné přízemnosti. Bohužel ani zvrat z komunismu do "svobodné" doby nedokázal úspěšně přeměnit chování lidí. Tato kritika společnosti má své trvalé místo varovně zdviženého prstu absence lidskosti v české společnosti. Po filmařské, umělecké i výpovědní stránce jde o jedinečné dílo. () (méně) (více)