Killing Ground

Dvě rodinky si vyrazí do divočiny - na stejné místo, ale v jiný čas. Obě ale mají peška, jelikož narazí na dvojici místních lovců. Tu už nebaví střílet bezbrannou zvěř a tak si našla jinou kratochvíli: odstřelování plechovek z lidských hlav. A odpověď na to, kdo z dvojice má horší mušku, se vám velmi rychle bude jevit jako jedna z těch banálních... Killing Ground je hodně slušná naháněčka od protinožců, navíc překvapivě podpořena i dobrými herci: a to nejen ze strany obou kriminálnických zmrdů, ale i ze strany většiny obětí. Kámoš ve zbroji Mick Taylor by sice kroutil hlavou nad absencí krve, ale náladu by mu třeba spravilo zde osvěžující nelineární vyprávění a 40 minut intenzivního napětí. To není málo, co říkáte? (31.07.2017)

Od doby Plivu na tvůj hrob jsem již zhlédla pár filmů, které se zabývají tématem pošahaných a zvrácených vidláků, jejichž koníčkem je vybíjet si své choutky na místních turistech. Tady jsou chlápci pouze dva, ale zato je to opravdu dvojka k pohledání. Člověk si řekne, že jsou něco mezi "fuck buddies", a Harrym a Marvem na "killing spree." :) Aaron Pedersen coby German a Aaron Glenane coby Chook předvádějí výborné výkony. Člověk by jim to všechno klidně i uvěřil. Snímek se v daném žánru docela vymyká zažitým klišé. S násilníky i s jejich obětmi se setkáváme v úvodu snímku, takže divák od začátku zná identity hlavních postav. Většinou se magoři schovávají v lesích a jsou odhaleni až později. Člověk tak jen může čekat, nakolik budou oběti důvtipné, chytré a jak silně budou mít vyvinutý instinkt přežít. Stejně jako čeká, nakolik šáhlí a krutí k nim budou jejich trýznitelé. Snímek dokáže skvěle pracovat s atmosférou a zejména s kamerou. Příběh se odvíjí ve dvou časových liniích. V jedné sledujeme mladý pár, který se přijel utábořit na zdánlivě idylické místo, a v té druhé sledujeme rodinu s malým děťátkem, která tráví čas na stejném místě a jen čekáme, jak krutý byl jejich osud. Krásné lokace Australské přírody ve mě zároveň vzbuzovaly neklid již od začátku filmu. Na podobných místech se může odehrávat jak nezávislé drama, tak boj o přežití. P.S. Ten malý byl stejně borec. I hope he is OK... (14.01.2018)

Australský thriller inspirovaný skutečnými zločiny na australském zapadákově, kde si vesnický redneck po vzoru kun(d)y, která neloví domácí kuřata, vždy vychytrale obhlídl nebohé zahraniční turistky, ty znásilnil, brutálně zavraždil a ponechal znetvořené v divočině. S vědomím, že se v Austrálii něco podobného skutečně stalo (a stává), nabýval film zcela jiných rozměrů, alespoň pro mě. Film za tři koruny každopádně umně pracuje s budováním napětí, prolínáním časových linií a ačkoliv představil vrahy v prvních deseti minutách, přesto si jakousi děsivost ponechali většinu filmu, což je v krásném kontrastu se všemi ubohými horory současnosti, kde 90 % stopáže nudně a bez napětí straší vzduch a když se to digitální monstrum v posledních pěti minutách ukáže, člověk se akorát posere smíchy. Závěrečná naháněčka po lese výsledný dojem z filmu ale dost sráží, stejně tak fakt, že zmiňovaná skutečnost byla mnohem děsivější a krvavější, a i když to má být nekompromisní horor o vraždách a znásilnění, nic vysloveně šokujícího zde člověk neuvidí. Přesto si film získal mé sympatie, především atmosférou před akčnější částí filmu, kterou i s mizernými prostředky dokázal vybudovat. 70 % (10.08.2017)

Jako komedie dobrý. Feministická záležitost, kdy chlap je posera a ženský Rambo musí zachránit sebe i jeho. Survival patří mezi mé oblíbené žánry, jelikož se většinou odehrává v pěkné divoké přírodě a o napětí nebývá nouze. Austrálie sice má krásnou přírodu, ale nesměla by ji snímat blbá kamera. Postavy se chovají natolik hovadsky, že to snad musel být záměr autorů. Nechce se mi ani psát všechny přešlapy a kiksy - holka ví, že z auta vylézt nemá, udělá to; rodiče vidí chlapa s puškou, ale běží mu do rány; sejmu ozbrojeného chlapa, jenže místo toho, abych mu vzal zbraň, uteču; neseberu pohozenou zbraň a do tmy vylezu i s parťákem, jelikož tak bude větší šance, že nás někdo sejme oba. A co se stalo s dítětem? Na to tvůrci této vypráskaniny úplně zapomněli...zařvat měli všichni. (29.09.2017)

V životě skoro každého alespoň trochu promiskuitního a rentabilně smýšlejícího muže jednou nastane okamžik, kdy zjistí, že je daleko jednodušší, ekonomičtější a zcela bez marginálních následků prostě si vyhonit a jít spát. Před takovým randem s pravačkou si totiž nemusíte holit koule, vytrhávat chlupy z nosu, cákat se předraženýma feromonama od nějakého francouzského teplouše, ani si pak strkat nitrák pod jazyk, kdyby se na vás figurantka snažila udělat dojem. Navíc ušetříte pěkných pár Smetanů za všechny ty večeře a kina, nikdo se k vám ráno nechce stěhovat, aby se stal generálním manažerem vašeho volného času, neomezeným uzurpátorem vašich kreditek a po tajném vysazení antikoncepce matkou kurevsky drahých nežádoucích konsekvencí vašich avantýr. Také dosud nebyl zaznamenán jediný případ, kdy by pravačka někoho s kyselým xichtem nutila zvedat na hajzlu prkýnko, mýt si každý den nohy, dávat nádobí do myčky, uklízet ponožky ze sedačky, týdenní svršky ze svého oblíbeného odkládacího křesla nebo shazovat panděro. Pravačka rovněž nikdy nepičuje a nevydírá upíráním základních potřeb, pokud se vrátíte zchvácený z práce v čase „zcela neakceptovatelném pro „normální rodinný život““, ani vám žárlivě hned ve dveřích neočichává přirození a nesjíždí lupou cizí vlasy na kvádru, když přijedete ze služebky, na které jste ji pro samá složitá jednání neměl čas zvedat telefony a řešit „životně důležité“ totální kokotiny. Nebo je zde druhá varianta, prostě se na všechny ty dobré rady vysrat a vzít pak tu panovačnou krávu do Austrálie kempovat. Disponujete-li rychlýma nohama a dostatečně pevným charakterem, máte tam docela slušnou šanci, že nějaký páreček retardovaných vidláků váš problém elegantně vyřeší a vy z toho vyváznete se zdravou pravačkou a poučením, nedělat už příště pičoviny. Problém ale je, že pokud jsou ti burani takoví nezáživní, málo úchylní a nedostatečně brutální ňoumové, a vy navíc strávíte poměrně dost času tupým čuměním do buše, než na ně vůbec narazíte, může to být nakonec celkem pruda a vy se odtamtud budete vracet sice osvobozen, nicméně značně znuděn. No selaví, většina důležitých rozhodování v životě vesměs probíhá výhradně mezi menším a větším zlem. Jako například v případě dilematu při hodnocení tohoto filmu. Když prostě nejsou k dispozici solidní čtyřky, jsou pak lepší pevné dvojky nebo trochu povislé trojky? A není to vlastně v konečném důsledku jedno? (08.09.2017)