Listopad

Formálna stránka je bezpochyby dokonalá a určite i umelecky hodnotná - krásna kamera, hudba, výprava... ešte aj herci (typovo) sem zapasovali. To všetko dokázalo navodiť slušnú, rozprávkovo temnú atmosféru, dokonca miestami aj uhrančivú (napr. ten tanec na snehu). No ale ten dej... hrozná otrava, zbytočný chaos a príšerná nuda. Netvrdím, nejaká symbolika v náväznosti na staré pohanské rituály a náboženstvo tu určite je, no nemal som silu ju hľadať. Tak ma to otrávilo, že to vo mne zabilo aj väčšinu z toho dobrého čo sa formálnej stránky týka. Podpriemer. 40/100 (17.07.2018)

Prvních pár minut jsem na to zíral docela nechápavě, ale pak mne tahle estonská baladická podívaná zcela uhranula. Nádherná kamera, výborná výprava a kostýmy, k tomu střet pohanských i křesťanských motivů a fantastická stvoření. Nakonec mne docela překvapil pohled na hodinky. Ani mě nenapadlo, že to byly skoro dvě hodiny. Klidně bych si dal i víc... (90%) (03.11.2021)

Keby sa na konci 60. rokov Jakubisko s Vláčilom sfajčili ako handry a spolu napísali a natočili film na motívy Erbena a Švantnera, vyzeralo by to asi takto. Estónska balada plná škriatkov, čertov, duchov a bosoriek je ťažkotonážny festivalový artový hnoj, ale tak mega-bizarný a dobre natočený, že ani na sekundu neodtrhnete pohľad. (05.09.2018)

Konečne opäť skutočné umenie na plátne. Už mnoho rokov som nevidel film, ktorý by prebúdzal tak jedinečné pocity a emócie. Lenže kolegovia z csfd, tráviaci stovky hodín na premiérach tzv. must-seen filmov (aby sa mohli preukázať čo najvyšším množstvom komentárov) nepotešil, dokonca si na základe porovnania komentára a hodnotenia myslím, že dali viac hviezdičiek iba preto, aby si nepohnevali niekoho, koho si pohnevať možno (rád by som preboha vedel, kto to je). Keďže je to umenie so všetkou licenciou, aká umelcovi prislúcha, požadovať vysvetlenie každého záberu či každej scény je nebotyčná hlúposť. Umenie sa prežíva a nie vysvetľuje. Je to normálny romantický príbeh o láske, dokonca z obdobia romantizmu (1840-te roky), avšak podaný tak, aby sa po všetkých stránkach odlíšil od všetkých iných filmov o láske, čo je nepochybne snaha úplne pochopiteľná a preto toto tvorivé úsilie musím vysoko hodnotiť. Režisér určite videl Bergmanovu „Hodinu vlkov“ najmenej trikrát. Potom aspoň raz Švankmajerovo „Besnenie“ a myslím, že aj Mijazakiho „Cestu do fantázie“, v ktorej každý berie všetko šialené, čo mu príde do cesty, ako úplne normálne, možno i romantický hororový balet „Giselle“  z roku 1841, napriek všetkému je až desivo originálny. Ostáva mi dúfať, že o ďalších cca 10 rokov znovu niekto príde s takýmto „artovým hnojom“ (odborný termín vygenerovaný kolegom, ktorý píše komerčné romány), aby potešil moje srdce i dušu. (31.10.2021)

Listopad jsem viděl poprvé přesně loni na LFŠ v UH a pro mě byl jednoznačným vrcholem celého filmového festivalu. Naprosto mě uhranul a můj zrak i vjem připoutal k velkému plátnu. Druhé shlédnutí doma mně můj dojem jen a jen potvrdilo. Každá země, každý kraj má svoje mravy a lesní bytosti, které vystupují a žijí v každém folklóru jednotlivých zemí a Estonsko patří rozhodně k těm temnějším. Tohle prostě miluji, tohle je moje srdcová záležitost. Baladický příběh o lásce, plný pohanských magických elementů a mystických symbolických odkazů se podmanivě vrývá až pod kůži. Soundtrack je pastva pro uši, výborně celek doplňuje a nejednou jsem si vzpomněl na norskou hudební legendu ULVER, která mně místy jejich zlověstnou atmosféru připomínala. Zvuk je též bravurní, různé šepoty, hlasy, šusty, to vše jsou důležité atributy při sledování projekce ať už v kině, nebo v domácím, kvalitně ozvučeném prostředí. Co ale z filmu kromě zmíněného příběhu, zvuku a hudby dělá naprosto ojedinělou podívanou je vizuální stránka! Kamera, její kompozice a stylizace, umístění detailů v záběrech a umělecký smysl pro celek. Černobílý materiál má doslova hypnotizující účinek! Jakoby film točil František Vláčil - poetické ztvárnění a syrová atmosféra, s Janem Švankmajerem - skrz bizarní surrealistické cítění. Herecké tváře jsou neokoukané, dokonale přirozené a dvě mladé ženské postavy Rea Lest (Liina) a Jette Loona Hermanis (mladá baronka) v sobě ukrývají hluboké čarokrásno. Povědomá tvář na mě vykoukla až v roli starého barona, kde se zjevil Dieter Laser, znám především jako doktor Joseph Heiter z Lidské stonožky a opět mně připomínal našeho Jana Třísku, mazec podoba! Nemám naprosto nic, co bych snímku vytknul. Tiše se vkradl do mé duše a tam také zůstane. Listopad je mým favoritem jako podzimní měsíc, nyní se přidal i Listopad filmový. Kéž by režisér Rainer Sarnet ještě něco podobného natočil.... (20.08.2022)