Listopad

Snaha o ART za každou cenu. Ve výsledku však prázdná až odpudivá manýra. Ale možná, že jsem jen nepochopil všeliké skryté symboly, mytologické odkazy či jemné umělecké aspekty, z nichž byla složena veskrze dokonalá filmová báseň, možná, no s klidným srdcem můžu napsal, že je mi to úplně jedno. Tak či onak jsem to po hodině vzdal. Rainer Sarnet bude zřejmě talentovaný estonský tvůrce, ale ať se na mě nikdo nezlobí, Béla Tarr ani Alexandr Sokurov to není. (22.12.2021)

Baladický magický realismus na estonský způsob ve vesnici, která se na rozdíl od nedávné Jagny nenese ve znamení barev sedláctví a ročními cykly proměnlivé přírody, polí a luk, nýbrž je to venkov nuzných chatrčí, temných březových lesů, bahna a špinavých malých, závistivých a bezzubých lidí, kteří vypadají jak vystřižení z rajchlovských demonstrací. To vše s "švankmajerovskými" motivy, pěknými nápady, humorem i atmosférou mně připomínající Eggerse či Dumału. (12.11.2023)

Už dávno jsem si všimla, že filmy, které vycházejí z magického realismu, nemají moc příznivců. Jenže to je přesně to, co mě fascinuje a úžasně baví. Ten svět na pomezí reality a snu. Listopad čerpá ze starých místních tradic plných pověr, legend, říkánek i mýtů. Místy působí velice naivně, primitivně, až hrubě, tak jak se i život venkovanů dříve řídil jednoduchými a snadno pochopitelnými pravidly. Ve filmu ožívají jejich sny a přání, podobně jako neživé předměty nebo jejich mrtví předkové. A černobílá kamera je prostě úchvatná. (12.10.2018)

Formálna stránka je bezpochyby dokonalá a určite i umelecky hodnotná - krásna kamera, hudba, výprava... ešte aj herci (typovo) sem zapasovali. To všetko dokázalo navodiť slušnú, rozprávkovo temnú atmosféru, dokonca miestami aj uhrančivú (napr. ten tanec na snehu). No ale ten dej... hrozná otrava, zbytočný chaos a príšerná nuda. Netvrdím, nejaká symbolika v náväznosti na staré pohanské rituály a náboženstvo tu určite je, no nemal som silu ju hľadať. Tak ma to otrávilo, že to vo mne zabilo aj väčšinu z toho dobrého čo sa formálnej stránky týka. Podpriemer. 40/100 (17.07.2018)

Pomaličky plynúca báseň plná krásnych momentov - kedy prízraky a obludy a samotné manifestácie hriechu naberajú konkrétne podoby. To zlé a to nechutné vyviera z prapodstaty stredu medzi pohanským a kresťanským. Úlohu hrajú živly, tradície a zvyky - akokoľvek bizarné ale plné opodstatnení. Sme odrezaní od reality. Sme v niečom čo sa nedá úplne popísať. Je to tak trochu o láske. O smrti. O bizarnostiach a nežnosti. O dotykoch - či už tých smrteľných alebo láskavých a o degenerovanom spoločenstve, ktoré opustilo morálny základ. Čiernobiely manifest Rainera Sarneta nie je pre každého. Ale je plný pôsobivých scén. Hlavná predstaviteľka Liiny je krásna. (29.08.2019)