Zářijové noci

I já jsem viděl verzi s předmluvou Pavla Kohouta v Mánesu. Lecos mi to osvětlilo. Z dnešního pohledu bez širšího kontextu znalostí o té době, toho film nemá mnoho co říci. V pohledu roku 1957 to byl však jeden z prvních závanů krapet demokratičtějšího pohledu na svět a hlavně na člověka. Stalin tou dobou už čtyři roky prděl do hlíny a u nás se pár lidí odhodlalo dovolit si kritizovat poměry v ČSLA divadelní hrou, na jejímž základě vznikl tento film. To bylo skoro stejné jako kritizovat samotnou stranu. Kritizovat se lehce mohlo, dokonce se vyžadovalo avšak nejlépe formou autokritiky. Osobně mám z filmu stejně rozporuplné pocity jako z myšlenky generace mých rodičů, kterou pro většinu lidí té doby byla idea socialismu s lidskou tváří. Bohužel si to tátové a mamky neměli čas vyzkoušet, protože to všechno zamázly pásy ruských tanků a spřátelených armád v roce 1968.. Tenhle film je takovou první vlaštovkou mezi někdy skutečně pekelnými filmovými ideologickými brutkami z té doby. Jakési svěžesti hodně napomáhá i nástup mladé generace herců (dnes legend naší kinematografie) - Menšík, Sovák, Brodský, Řehoř, Bláha ad... Velmi mne překvapil pohled na Peška, který si to ve filmu štráduje po cvičišti v plukovnické uniformě a je rázným avšak spravedlivým otcem pluku... * * * (10.08.2012)

[LFŠ 2008] Pozítří jedeme domů a my tu musíme dělat takový blbosti – Pro zvýšení bojeschopnosti musíme využít každé minuty. Ve své době velmi kontroverzní film, který pod vrstvou prvotřídního humoru skrývá kritiku naší dokonalé socialistické armády. Jde ale spíš o kritiku jednotlivců, kteří z různých důvodů nedělají správná rozhodnutí. (26.07.2008)

Směs vnímavě (byť krotce) snímané absurdity vojenské komunikace, známé ostatně již ze Švejka, vtipu i kouzla nechtěného (především postavou všudypřítomného plukovníka, spasitele všech utlačovaných vojenských duší), nejednou dost obtížně rozlišitelných mě odzbrojila víc než sám příběh, jemuž nelze upřít napínavou výstavbu i rafinované zasazení v čase s citlivou, či spíše opatrnou, revizí padesátých let. Armádní divadlo, na něž asi nemohla přijít smysluplnější odpověď než Bryndovy a Havlovy Mlýny. (22.04.2015)

Není od věci poslechnout si k tomuto filmu komentář Pavla Kohouta. Pohyb mezi trochu přirozenější agitkou a snahou o věcné uchopení skutečné tváře tehdejší armády odráží nejen tehdejší stav autorovy mysli, ale i obraz společnosti, která začínala procítat z budovatelské šalby padesátých let. NOCI patří k filmům, jež byly východiskem bouřlivé expanze naší národní kinematografie hraného filmu šedesátých let. Východiskem, které si i dnes uchovává jistou, byť značně podmínečnou působivost a osobitost. (08.05.2011)

Vojensko nevojenský film podle předlohy Pavla Kohouta. Zajímavá proměna poručíka Jirgala (Zdeněk Řehoř), který napřed Zábranu nahlásí, ale pak za něj bojuje. Skoro k nevíře, že dalším Jasného filmem byla poetická Touha. Tento film vnímám jako povinnou úlitbu režimu. I přes kvalitní zpracování musím bohužel film ohodnotit jako průměr. (02.02.2015)