...a spravedlnost pro všechny

Status obhájce mi vždycky připadal podivný. Pokud hájil právo oběti, bylo vše jasné. Ale proč proboha někdo vysekává před soudem zločince z pout spravedlivého trestu? Zmírňuje ho nebo dokonce zařídí jeho propuštění?! Toto je právo? Ano je a bylo to tak už za starých Římanů. Film se snaží bližší optikou diváka seznámit s tím podivným prostředím zločinců, soudních dvorů, obhájců, žalobců a soudců.Kamera mezi nimi zvídavě poletuje a neukazuje nic jiného než že i tito jedinci v jejichž rukou jsou osudy mnohých jsou také jen lidmi. Každého to zvláštní prostředí nějak stravuje, ale každého jiným způsobem. Někdo jde tvrdě za svojí kariérou a pracuje bez výčitek jako stroj, jiný soucítí s obžalovanými. Vždyť jsou to ja řekl Al - také jen ubohé lidské bytosti. A právě na těchto obhájcích s charaktery a svědomím si psychika vybírá největší daň jak divák posléze uvidí. Film byl celkem zajímavý, ale smrděl sedmdesátkami. To ode mne není žádná nadávka, sedmdesátky mám rád, ale kromě Ala mi nějak extra nesedl a bez něj by to bylo o ničem. Nejsvělejší byla jeho závěrečná řeč, kdy dokonale popsal celý ten systém točící se kolem pravdy a spravedlnosti. Bohužel každý trochu zralejší musí u konce uznat, že takhle to může skončit jedině ve filmu, nikoliv však v reálném životě. Balancuji nad hodnocením jak porota nad nepřesvědčivými důkazy a nakonec dávám jen za tři kompromitující fotografie. * * * (30.03.2016)

Al Pacino předvádí další ze svých bravurních výkonů, jeho one man show se nezastaví před ničím a ve vší „kráse“ předkládá odvrácenou tvář justice. Holt, každá právnická role musí mít své sólo. Coby idealistický právník je postaven před náročné rozhodnutí – chránit stárnoucí soudní prase za brutální znásilnění nebo dát přednost vlastní cti? (19.11.2009)

Se soudní spravedlností je to jako s demokracií. Nic lepšího jsme nevymysleli, ale to neznamená, že je to v pořádku. Není to problém americký, taková je cesta střetávání se žalobce a obhájce jako prostředek k nalezení pravdy. Lepší není. To však neznamená, že není občas shnilá, často plná defektních soudců, kteří opojení mocí rozhodovat, kdo má jít sedět na osm let a kdo má dostat podmínku, uvěřili ve svou neomylnost, vyvolenost... božskost. Nebo necitelných obhájců bez svědomí a kariéristů žalobců. Al Pacino to zde strhujícím způsobem předvádí. Ani on ani režisér však nemohou říct, jak z toho ven. (27.09.2010)

Působivě vybudované drama přímo pro herecký koncert Al Pacina, který s dokonalým glancem přetavil suchopárnou řeč paragrafů ve strhující podívanou. On snad ani ty postavy nehraje, ale prožívá celou svojí fyziognomií. A to umí málokdo. Jen si všimněme těch jeho gest. Moc se mi líbilo, jak v právním boji argumentoval až do krajnosti s nechutným klientem za spravedlnost. Takže co dodat, kdo má rád Al Pacina určitě si tento skvost užije. (13.08.2011)

Stejně tak, jako pinďour stojí na základě obdivuhodně stavitelské viagry, existují filmy, které jsou scénářem, pojetím a vším tím filmovým něčím nezajímavé, ale mají chytře umístěny základy na hereckém umění hlavního protagonisty. A Pačíno není typickým příkladem této skupiny, nýbrž jejím korunovaným králem, jemuž bych zobal z ruky cokoli i při vypnuté televizi (02.08.2011)