...a spravedlnost pro všechny

Status obhájce mi vždycky připadal podivný. Pokud hájil právo oběti, bylo vše jasné. Ale proč proboha někdo vysekává před soudem zločince z pout spravedlivého trestu? Zmírňuje ho nebo dokonce zařídí jeho propuštění?! Toto je právo? Ano je a bylo to tak už za starých Římanů. Film se snaží bližší optikou diváka seznámit s tím podivným prostředím zločinců, soudních dvorů, obhájců, žalobců a soudců.Kamera mezi nimi zvídavě poletuje a neukazuje nic jiného než že i tito jedinci v jejichž rukou jsou osudy mnohých jsou také jen lidmi. Každého to zvláštní prostředí nějak stravuje, ale každého jiným způsobem. Někdo jde tvrdě za svojí kariérou a pracuje bez výčitek jako stroj, jiný soucítí s obžalovanými. Vždyť jsou to ja řekl Al - také jen ubohé lidské bytosti. A právě na těchto obhájcích s charaktery a svědomím si psychika vybírá největší daň jak divák posléze uvidí. Film byl celkem zajímavý, ale smrděl sedmdesátkami. To ode mne není žádná nadávka, sedmdesátky mám rád, ale kromě Ala mi nějak extra nesedl a bez něj by to bylo o ničem. Nejsvělejší byla jeho závěrečná řeč, kdy dokonale popsal celý ten systém točící se kolem pravdy a spravedlnosti. Bohužel každý trochu zralejší musí u konce uznat, že takhle to může skončit jedině ve filmu, nikoliv však v reálném životě. Balancuji nad hodnocením jak porota nad nepřesvědčivými důkazy a nakonec dávám jen za tři kompromitující fotografie. * * * (30.03.2016)

Za tú do oka bijúcu scénu s pištoľou v ruke na súde, by si všetci zúčastnení na tomto inak zaujímavom pokuse o vykreslenie spravodlivosti, zaslúžili facku na celú hlavu. Ja skrátka takéto nezmysli nedokážem akceptovať. To bolo kurva akože čo? Kowbojka?! A k tej druhej scéne s vrtuľníkom sa radšej nebudem ani vyjadrovať. V danej dobe to možno diváka zasiahlo správnym smerom, no dnes to z môjho pohľadu akurát kazí dojem. No a potom si hľadaj cestu k podstate príbehu (!), no dá sa? Dá! Len zrejme nemôžete byť takou osobou ako som ja. Uhundranou, ktorej všetko bije do očí. Ďalšou vecou je fakt samotnej myšlienky. Keby tento film nevyšiel z Ameriky, zrejme by som ho dokázal akceptovať omnoho viac. Lenže vyšiel, a mne takmer všetko v ich podaní príde tak umelé, ako cicky Darinky Rolincovej. Keď k tomu prirátam tie, akoby som to, vsuvky rozhorčenie z nepráva? Kedy určité postavy samotnú nespravodlivosť nedokážu "prekúsnuť", a tak sa zbláznia, to už bolo na mňa moc. Samotný záver, ako pokus o demagógiu, ktorý je z pohľadu reality taktiež úplne z cesty (!), ma len dokonale presvedčil, že toto je opätovne možné len v krajine neobmedzených možností. Ja milujem právnické filmy, no nie tie, ktoré sa vnucujú, násilím vtierajú pod kožu diváka, aby ho všemožnými spôsobmi presvedčili - takto nám vadí krivda, takto dopadnete vy všetci, ktorí nebudete zastávať "pravdu". A to jej z môjho pohľadu skrátka zíííívačka, rozprávka pre deti, ktorou môžu kŕmiť akurát tak deti národa za oceánom ... (07.07.2017)

70. léta byla v Americe obdobím morálního neklidu, kdy se i kinematografie zásadně proměnila a narozdíl od předchozích dekád, kde kralovaly velkofilmy z dávné historie typu Kleopatry, přišla na řadu závažná společenská dramata a objevil se fenomén tzv. nezávislého filmu. Jewisonův snímek je příběhem mladého idealistického právníka, které frustruje byrokratičnost a zkorumpovanost soudní mašinérie, nemožnost se účinně domoci spravedlnosti, zejména pokud člověk nepatří ke společenské elitě. S jeho poselstvím se nedá než souhlasit, mám ale pocit, že je to kousek na můj vkus až příliš aktivistický a ve své snaze přímočarý. Nesnaží se diváka dovést k poznání, ale předkládá mu hotové pravdy. Na jedné straně stojí zosobněná ušlechtilost, na druhé straně jasně identifikovatelné absolutní zlo. Charaktery jsou prostě příliš černobílé a prostor pro diváka tady není. Celkový dojem: 75 %. Z hereckého obsazení vyčnívá, jak jinak, Al Pacino, který ztvárnil svého Arthura s vášnivým zaujetím. (27.09.2016)

Stejně tak, jako pinďour stojí na základě obdivuhodně stavitelské viagry, existují filmy, které jsou scénářem, pojetím a vším tím filmovým něčím nezajímavé, ale mají chytře umístěny základy na hereckém umění hlavního protagonisty. A Pačíno není typickým příkladem této skupiny, nýbrž jejím korunovaným králem, jemuž bych zobal z ruky cokoli i při vypnuté televizi (02.08.2011)

Al Pacino předvádí další ze svých bravurních výkonů, jeho one man show se nezastaví před ničím a ve vší „kráse“ předkládá odvrácenou tvář justice. Holt, každá právnická role musí mít své sólo. Coby idealistický právník je postaven před náročné rozhodnutí – chránit stárnoucí soudní prase za brutální znásilnění nebo dát přednost vlastní cti? (19.11.2009)