Bradův život

Film na první pohled může působit hrozně unyle až nudně. Ben Stiller tu hraje takovýho týpka, kterej je otrávenej ze života. Otrávenej hlavně z toho, že kolem něj jsou všichni úspěšný a on sám nedokáže ve svých takřka padesáti letech říct, co se mu v životě vlastně povedlo. Tahle otrava životem může potkat kdekoho, ale ve scénáři tohoto filmu je nádherně podkreslena myšlenkami, které mi osobně byly hrozně blízké a nádherně na jeho osobu navazovaly. Závěr pak byl dost ustřižen, ale v podstatě jsem já, ale i Brad dostal to, co jsem chtěl. Dlouho na mě film ze života nezapůsobil tak upřímně a přirozeně jako v případě tohoto kousku. (11.02.2019)

Tak v první řadě...zapomeňte na to, že je to komedie. Není. Ani v náznaku. Leda by vás rozesmálo vyprávění muže v krizi středního věku, který bilancuje veskrze nesympatickým způsobem svůj dosavadní život. Přitom se potácí mezi sebelítostí a závistí. Je to ale v takové míře, že to na mě nepůsobilo jako krize, ale spíš jako charakterová vada. A tvůrci jdou tomuto dojmu vstříc tím, že se Brad zklidní až po zjištění, že se jeho bývalí spolužáci nemají zase tak moc dobře, jak si myslel. Ano, je tam i jisté prozření díky synovi, jehož lásku v žádné pomyslné soutěži získávat nemusí, ale to je dost žalostné klišé. Vcelku mě překvapuje, že takový film vznikl a zajímalo by mě, jak na něj američtí diváci reagovali. Tady je totiž důležitý kontext. Američané jsou odmala vedeni k tomu, aby byli úspěšní. Mají spoustu nástrojů, které slouží jako měřítko úspěchu. Systém kreditních karet, úspěšnost partnera, dům, auto, školu, práci...cokoliv. Ne nadarmo, se film v originále jmenuje Bradův status. Idea, že by někdo mohl být šťastný, aniž by to bylo spojeno s kariérou, je přinejmenším anarchistická. Mají soutěž...poměřování pindíků v genetické výbavě. Byť je mi to cizí, neodsuzuji to. Protože vím, že ke štěstí je stejně daleko vlakem a s prázdnou kapsou, jako vlastním tryskáčem a s miliardou na účtu. Proto mi bylo Bradovo bolestínství protivné, jeho myšlenky mi nic nedaly a pointa mi připadá tuctová. A neocenil jsem ani věčně zachmuřený výraz Stillera...který vypadal jako brácha Janka Ledeckého. Takový film, by mohl leckomu zkazit náladu. (18.07.2022)

Co musím ocenit, je hlavní myšlenka. Ne každý z nás má život, resp. bude mít život, jaký si představoval a všemožná „co kdyby“ se tak některým z nás v té hlavě přece jen někdy vyrojí. Pokud se tedy neřadíme k těm, kteří jsou spokojeni s tím, jak věci jsou a ne jak by mohly být - což není případ hlavního hrdiny tohoto snímku. Bohužel synapse je defakto kompletní shrnutí děje, který postrádá možná trapná klišé, nebo nemístný humor, ale je... Prostě nemastný, neslaný. Melancholicky to začne a melancholicky taky skončí. Žádné vytlačené myšlenky navíc - je to tak, jak to zkrátka je. Fajn na jedno pokoukání, neupřu originálnější námět a zpracování (které mně osobně zrovna úplně nesedne). (09.05.2019)

No vida, další počin Bena Stillera, za který se nemusí stydět. V tomhle se pozná hodně nerozhodných, pochybujících a komplexem méněcennosti trpících chlapů. Všichni ti, kdo o sobě pochybují a myslí si, že ve svém životě selhali. Tak jako Brad, který má několik kamarádů, kteří to dotáhli dál a jsou úspěšnější. Postupně si však uvědomuje, že štěstí spočívá v něčem jiném, než ve výši bankovního konta. Při tom neustálém porovnávání životů najednou zjistí, že na tom není až tak špatně a ti jeho úspěšnější přátelé nejsou šťastnější, než je on. Hodně lidí tento film zatratí, protože jsou to vlastně jen "kecy", ale já Bradovi velmi rozuměl a Ben to zahrál velmi dobře. P.S. A Dvořákova Humoreska jako bonus! (05.02.2018)

Bena si většinou cíleně nevybírám a tak i tady jsem měla obavy, co mě čeká. Naprosto zbytečně! Byla to jedna z rolí, která měla naprosto jinou kvalitu než všechny jeho ostatní snímky. Ne, není to pro každého a asi na to musí být asi i to správné rozpoložení. Rekapitulace nad svým dosavadním životem.......málo uspokojující, málo representativní, silně průměrný....a podobně. Jeho cesta se synem a telefonáty, či osobní rozhovory s jeho "kamarády" z minulosti mu odpoví. Jak? Podívejte se. Na konci to bylo vážně klišé a přesto se mně draly do očí slzy, ale to jsem já, rozená cíťa, nic nového sluncem. (23.01.2018)