Povídky z New Yorku

Tři povídky, z nichž každá má něco do sebe, ale ani jedna nevyčnívá nad průměr. Navíc mi v nich chybí pořádná, nebo dokonce jakákoli pointa. Plusové body za skvělou Rosannu Arquette a za hodně vtipnou scénku Woodyho maminky s iluzionistou. Extra pomyslný bod za Debbie Harry v první povídce, která JEN dělá křoví mezi hosty na večírku (musela jsem si to třikrát přetočit, jestli se mi to nezdá a teď čučím, že je dokonce uvedená v Castu). (30.10.2011)

Povídkový movie mám rád, ale když je točí víc režisérů, tak to obvykle moc dobře neskončí. Scorseseho LEKCE: upocenej a mastnovlasej Nolte tvoří za zvuků rockový hudby 60. let svoje čmáranice a třese se na svoji arogantní učnici, která by mohla být jeho nejmladší dcerou, co k tomu dodat, nuda. Coppolův ŽIVOT BEZ ZOE: totálně nejhorší, jakoby si jí snad střihnul Spielberg, náctiletá pubertačka tráví život asi v hotelu Plaza, její rodiče jsou věčně v trapu a výchovu zajišťuje zdejší trapnej sluha, nějaká ta nezáživná akce s loupeží, rodinná dramatizace a celý to vyšumí zcela do prázdna. Allenův OIDIPUS DNES: sice nejzáživnější, ale zato dost otravná story o vztahu otravný báby uzurpátorky a jejího syna, která nijak zvlášť film nevytrhla. Jednotlivý povídky jsou zcela rozdílný obsahem a jediný pojítko kromě města, je akorát hromada jalovejch keců. 30% (16.12.2015)

Tak pěkně popořadě. Scorsese zkusil udělat něco zajímavého, ale nedotáhl to do konce. Spousta hudby, malování, dialogy o lásce a přiměřené tempo pro naši schopnost empatie do psychologických operací hlavní dvojce, to vše je pěkné, ale v klimaxu nějak Životní lekce nic moc negraduje a především nikam nevede. Scorsese si chtěl patrně pouze zkusit jak mu povídková stopáž bude vyhovovat a docela mu to vyšlo, nicméně nějaké ALE tam pořád zůstává. Coppola. Co napsat o Zoe? Snad jenom, že větší paskvil už ani nejde vymyslet. Chaos, trapnost, divnost, to vše by mě normálně bralo, ale musím vidět, že pod těmi záběry opravdu bují něco jiného, než pouze záběry samy o sobě. Zkrátka neskutečná volovina, nehledě na to, že finále filmu signalizující, že rodinka typu PANEBOŽE je opět pohromadě jaksi postrádá smysl, pokud se odehrává v Řecku a nikoliv v New Yorku, název celého snímku je Povídky z New Yorku doprdele, tak proč zakončovat povídku v cizině? Hrůza! No a Woody Allen to celé maličko zachraňuje, nicméně 45 minut je pro něj zoufale málo, aby dokázal vykonstruovat naprosto komplexní film se vším všudy co na něm máme rádi a co dostává do všech svých filmů. Abych to nějak zesumarizoval, dodám snad jen to, že jako celek působí New York Stories jako schizofrenický patvar a každý z trojice velkých režisérů by se měl držet celovečerních záležitostí a přestat se snažit hustit něco, co prostě a zkrátka hustit nejde. (08.09.2012)

V tomhle povídkovém klání je v mých očích vítězem jednoznačně Woody Allen, v těsném závěsu se drží Martin Scorsese a na samém chvostu visí Francis Ford Coppola, k čemuž mohl drobně přispět také fakt, že se v New Yorku jako jediný z těch tří nenarodil. Jelikož mě Woody Allen svou výtečnou satirou o věčně dohlížející matce opravdu hodně pobavil, tak jsem to promítla do výsledného hodnocení přidáním jedné hvězdičky navíc. (23.12.2020)

Popravdě - chtělo by to každou povídku hodnotit zvlášť. Je hodně obtížné hodnotit povídkové filmy, je jasné, že každá je něčím jiná a hlavní rozdíl je v kvalitě. Já bych chtěl především vyzdvihnout povídku Lekce od Martina Scorseseho. Je naprosto úžasná a dokonalá. Právě díky této povídce, která je oslovující, zajímavá, a člověka donutí u ní přemýšlet a snažit se pochopit mysl umělcovu. Nick Nolte je jako rozumově nevyvážený umělec, kterého nad vodou drží pouze jeho múza, naprosto úžasný a brilantní. Nebojím se přiznat, že právě tato povídka ovlivnila celé hodnocení filmu jako celku. Coppolova povídka mě ničím nezaujala, dalo by se napsat, že dokonce nudila a to je v jeho případě velmi překvapující. Woody Allen natočil povídku, kterou kdyby rozvedl, tak máme jeho další typickou allenovku. (07.06.2006)