Povídky z New Yorku

Jedno město. Tři režiséři zvučných jmen, tři povídky ze života místních obyvatel. První příběh (Martin Scorsese - Životní lekce / Life Lessons) vypráví o slavném malíři, který až fanaticky miluje svoji mladou asistentku a múzu v jedné osobě. Jejich vztah je však nevyvážení a oba protagonisté trpí. Ve druhé povídce (Francis Ford Coppola - Život bez Zoe / Life without Zoe) se ocitáme v až fantastickém světě malé dívky, kterou její bohatí rodiče doslova nechali na pospas sobě samé. Mladá slečna má doslova vše, na co si vzpomene, ale to co jí opravdu chybí, jsou její vlastní rodiče, kteří na ni nemají čas a jsou stále na cestách. Poslední kousek (Woody Allen - Oidipus dnes / Oedipus Wrecks) je o vztahu dospělého muže a jeho matky, jež ho neustále pronásleduje. Při kouzelnickém vystoupení záhadně zmizí a jestli si syn myslí, že se jí konečně zbavil - velký duch (či co to je) jeho matky se stejně záhadně objevuje na newyorském nebi. Tři slavní režiséři se podíleli na tomto nesourodém dílku. A ač jsou to jména, která by měla zaručovat přinejmenším dobrou podívanou, tak se někde něco muselo pokazit. Pravda, při první povídce mě ke konci již lehce začalo hrabat na mozek, druhou jsem si myslela, že už mi hráblo úplně, ještě, že poslední přinesla kýžené odlehčení a zahojení rozdrásaných nervů. Vztah malíře a mladé holky je divný, nechápu, jak by ve skutečnosti mohl někdo tohle všechno vydržet, naopak mi přišel celý příběh zbytečně dlouhý a bez většího nápadu. Druhý příběh se mi už vůbec nelíbil a to, že končí v Římě odporuje názvu celé téhle maškarády (konkrétně v této jedné povídce). Pošramocenou reputaci tady velice skvostně napravuje Woody Allen, který je zárověň i v hlavní roli syna naprosto vynikající, vtipný. Jakoby věděl, že po tom všem, co předvedli kolegové, musí přijít s něčím bombastickým. I když je příběh lehce fantastický a nereálný, vše dohání svou odlehčeností, humorem a naprosto dokonalou obří matkou na obloze. Za to třikrát díky a zbytek už nikdy více. (09.09.2012)

Zpod slupky bájného, opájivého Velkého jablka. Z kořenky rozličných vůní a chutí. 1. Šťavnatá póza před zanícenými smysly "týrá" jitra, noci gró těla Othellova. 2. Vyhraná, sladěná v pastelkových barvách sladkého župánku. 3. V jádru "prokletá", pro syny, historka, uložená do chládku, žel z úst matek neustále za tepla vyklápěná. Plác, zamilované plácky na tácky. Nevídané, nebeské vúdú divadlo, zabaleno netradičně, dle tradic Woodyho a... bubáků jeho. (24.11.2020)

Scorsese - Hodně slabá love story mezi uznávaným umělcem a mladou dívkou. Atmosféra není vůbec špatná, ale vzpomenu si maximálně na jednu píseň, která zazněla na konci povídky. Coppola - Povídka od Coppoly už byla trošku lepší, ale působila na mě až moc pohádkově. Allen - Povídka od Allena je jednoznačně nejlepší. Přináší nám vztah mezi matkou a synem. Zpracování je zajímavé a příběh je docela poučný. Celkově mi tenhle film přijde zbytečný, ale na druhou stranu chápu, že tyhle tři režísérské legendy chtěli spolu natočit film o milovaném New Yorku, kde se většina jejích filmů odehrává. (06.01.2012)

Souhlas s Trellínem. Zivot bez Zoe Francise Forda Coppoly je steží uvěřitelná hloupost, naprosto nekoukatelný paskvil o problémech malého děvčete žijícího v přepychu, ale postrádajícícho rodičovskou lásku. Scénář napsala s otcem tehdy osmnáctiletá Sofia Coppola a s největší pravděpodobností pro něj „adaptovala“ svůj dívčí deníček… Oidipus dnes je veskrze průměrný počin Woody Allena, který do úmoru recykluje oidipovský komplex a veškerá traumata z něj vyvěrající. S přehledem nejlepší je Lekce Martina Scorseseho – malý velký film o jedinečnosti umělecké tvorby a lásky, stejně jako o jejich denodenních materialistických varietách – netalentovanému pachtění se a obsedantní touze někoho vlastnit. (29.11.2006)

„O Millsovi nemáme moc informací, jen to, že si změnil příjmení a v mládi se pomočoval.“ Životní lekce byla dost hořká, ale několikrát jsem se u ní musel zasmát, jak moc trefná byla. Ohledně mužova ztrácení ženy a navíc múzy v jedné osobě. Aneb co je schopný udělat zamilovaný, starý blázen? Pobavilo držení dveří, stejně jako „koloběh múz“. První povídka mi vychází na slušné 4*. Druhá, Život bez Zoe, měla pár úsměvných scén vyplývajících z převodu života dospělých na ten dětský. Ale byla prakticky bez příběhu, něčeho poutavého či výrazného, a nejvíc utkvěla technickou stránkou, hudbou, výpravou a kostýmy. To je tak na lepší 3*. Třetí povídka, Oidipus ničitel, byla skvělá. Spousta vtipných hlášek a situací (odvoz na hřbitov, pasáž s magickou krabicí, zjevení na obloze, zabíjení se proudem, woodoo či romantika s kuřetem), to vše za 5*. Celkově mi tak film vychází na slušné 4*. „Ten komik?“ - „Dělá performance.“ - „Performance? Co jsou to performance? Buď hraje, zpívá, nebo tančí. Jak pak říkáš popelářům, sanitární inženýři?“ (11.05.2017)