Šumař na střeše

Konec starých časů. Ten nečekal na počátku 20. století pouze rakousko-uherskou monarchii, ale i její sousední imperium carského Ruska... Broadwayský muzikál o šumaři na střeše, inspirovaný dobovou povídkou židovského ukrajinského autora, vynikajícim způsobom zachytává atmosféru této doby. Nejen na pozadí politických udalostí, které postupně zasahují do života všech obyvatelů Anatevky, ale i samotné Tovjeho rodiny, kde se starý muž postupně smřuje se sobáši svých dcer, vymykajících se oproti původním představám. První sňatek probíhá s dávným známým krejčím, jehož finanční budoucnost je zatím nejednoznačná, další s mladým revoluciánořem, do třetice s člověkem odlišného náboženství. Rozsáhlá trojhodinová stopáž nabídne několik nepostrádatelných hudebních i tanečních čísel, v jejichž průvodu působí myšlenka bouření se proti starým tradícím opravdu velkolepě. Za klad považuju i volbu hlavního představitele – v zajímavostech jsem si s překvapením přečetl, že hlavní roli postupně odmítli hned tři renomovaní američtí herci, ale málo známého a neokoukaného Chaima Topola byla nakonec tou pravou trefou do černého! Ten svérázný mužík z Palestíny to celý čas táhne znamenitě, Tovje v jeho podání je výstižně podaným "lidovým" člověkem, který si zachovává optimizmus i zásadovost současně. Film se nese až na pár dramatických scén k závěru v příjemném duchu, líbila se mi nenásilná myšlenka věčného optimismu i v těžkých chvílích, souhlasil bych i so zařazením snímku do rodinného žánru. -------- "Let's life another live, to life!" 75% (Challenge Tour 2019: 52 let filmu za 52 týdnů) (04.06.2019)

Několik muzikálů, které jsem ohodnotil maximálním počtem hvězdiček, spadá do kategorie klasiky, kterou jsem viděl v raném mládí, a jsem tudíž ovlivněný nostalgií. Jinak platí, že si s žánrem muzikálu nevím rady, nesedí mi a nedokážu ho docenit. Na Šumaři na střeše oceňuji příběh, obsazení, kameru a scénu, tedy atributy, které si můžu spojit s klasickým hraným filmem. Sráží ho muzikálová forma a délka, která logicky souvisí s vloženými písněmi. Songy nejsou chytlavé a nespadají do kategorie populárních hitů, ale jejich kvalitu musí docenit někdo povolanější. Jako obrázek života na venkově v carské říši v době židovských pogromů je snímek každopádně působivý a po dramatické stránce mu nemám co vytknout. Celkový dojem: 65 %. (12.04.2022)

Klasický muzikál. Hudba je skvělá, písničky jsou správně chytlavé (Právoplatný Oscar pro Johna Williamse, který je sice jen zadaptoval ale i tak), je to vtipné, občas docela dojemné, ale pořád to na těch pět hvězdiček prostě není. Hlavním nedostatkem je to že je film moc dlouhý a v druhé půlce chvilkama trochu nudí. Stale jsou to ale velmi silné čtyři hvězdičky. 8/10 (13.07.2009)

Fidlikanta na streche som si užil najprv v divadelnom poňatí a neskôr teda aj vo filmovom a obe verzie sa mi páčili. Film je síce dlhý, ale tie tance, tie piesne, tie príbehy majú v sebe niečo okúzľujúce. Občas som mal pocit, že sú židia vyzdvihovaní, neskôr som mal pocit, že to robia s boľševikmi a nakoniec to akoby vyznievalo priaznivo pre takzvaných bielych, no v konečnom dôsledku si myslím, že pre nikoho to nie je nejaká propaganda, ale zasadenie divácky pútavého deja do historických udalostí. (20.03.2015)

Poslední z velkých muzikálů, který se od lokálních konfliktů (zápletka lehce připomíná Sedm nevěst pro sedm bratrů) prozpívá a protančí ke globálnímu dění a univerzálním pravdám. Nabádá-li nás Šumař, abychom ctili tradice a nestyděli se za svůj původ, činí tak nenuceně, aniž by propagoval judaismus nebo myšlenky bolševické revoluce (k čemu by časoprostorový rámec příběhu mohl svádět). Tři hodiny utečou jako nic díky nádherným obrazům, které maluje kamera, díky charismatickému Topolovi v hlavní roli a hlavně díky Oscarové hudbě začínajícího Johna Williamse. Během celého filmu jsem měl chuť vstát a začít tančit nebo dát jiným výrazným způsobem najevo svou radost ze života. Možná jsem povrchní, ale právě tohle od muzikálu očekávám. 85% (15.04.2008)