Světlo mého života

„Říkal jsi, že to bude příběh o Goldy, ale bylo to celé o Artovi.“ - „Jo, víš, příběh Goldy je prostě... je víc složitý. Je to na dlouhé povídání.“ Přesněji řečeno v délce 2 hodin…Affleckův režijní debut I’m Still here jsem neviděl, takže má očekávání provázela nejistota. A ta se ještě znásobila úvodní „vyprávěcí“ desetiminutovkou, která mě jednoduše nudila (vše pro pointu?). Ale pak ústřední dvojka opustila stan a pokračovala v putování. A já si k nim postupně budoval vztah (zaujala zvláště „aktivní a tvrďácká“ dcera, ve které se pozvolna začala probouzet mladá žena). A tady se nutně musím dostat do srovnání s Hillcoatovou tematicky příbuznou Cestou (i typ katastrofy je podobný), která právě ohledně postav nejvíc selhávala. Světlo mého života je navíc o něco civilnější (dobrým příkladem je třeba otcovo vysvětlování projevů ženského dospívání), emocionálně přece jen uvěřitelnější. A (otevřený) konec mi také přišel lépe řešený (nejen v polidštění otce) a nijak mi nevadil. Takže i přes dílčí neduhy dám této komorní záležitosti slabší 4*. (05.07.2020)

"Light Of My Life" bol skutočne fascinujúcim filmom. Obdivujem Caseyho Afflecka. Dokázal to napísať, zrežírovať a okrem toho zahrať hlavnú rolu. Myslím si, že to je skutočne dosť veľký výkon. Okrem toho ide o originálny film, ktorý by som k ničomu čo som asi videl nedokázal priradiť. Možno vďaka svojej komornosti to na mňa urobilo taký silný dojem. Nepotrebujeme veľkú dávku akcie a tvrdosti v tomto svete. Nepotrebujeme na všetko strieľať. Možno to môže len ukázať lásku otca k dcére. A ich snahu o prežitie v tomto šialenom svete, v ktorom viac-menej neplatia už žiadne pravidlá. A rieši sa skôr čo je morálne a čo sú zásady etiky. A to sú podľa mňa skvelé otázky, ktoré film kladie. Napriek tomu, že som už v úvode Caseyho pochválil, tak by som ešte doplnil, že podal skutočne fantastický výkon. Veril som mu snáď každý jeden moment. Dal to maximálne presvedčivo. Anna Pniowsky ako jeho dcéra je rovnako skvelá. Niekedy proste môžu len byť spolu a rozprávať si príbehy a ja som zvedavý čo sa z toho dozviem. No rovnako sú tu aj mínusy. Musím priznať, že miestami vie byť film trošku nudný a hlavne hovoríme dokopy o ničom. Ako som povedal, nie je tam skoro žiadna akcia a skôr sa to venuje dramatickým častiam. No miestami som mal pocit, že by sme mali opustiť trošku kruh a posunúť sa ďalej. Napriek tomu ale platí, že sú tu scénky, ktoré nikdy nezabudnem. Ako napríklad objavenie prvého domu, alebo keď ich zvezie mladý muž v aute. Alebo aj záverečná momentka. Nič nie je tak dôležité tak ako rodina a otec by urobil pre svoju dcéru všetko, čo by mohol, aby ju ochránil. A je to silné. Flashbacky mi síce nevadia, no možno by som skôr ocenil, keby boli obsažnejšie. Mali možnosť nám ukázať toho viac. A hoci pochopíme z nich dosť, tak sú to skôr čriepky než reálne flashbacky. Ale Elisabeth Moss tomu vie niečo pridať. Ak máte radi pomalé dialógové filmy, tak toto na vás určite urobí dojem. Rozhodne ho urobilo na mňa a som zvedavý čo prinesie Casey Affleck nabudúce. Hodnotenie: B+ (05.11.2019)

Po famózním In Fabric jsem se dostala v deset večera na Light of My Life a měla sakra co dělat, abych neupadla do limbu. Toto spací postapokalyptické drama nabídne akorát tak několik oduševnělých dialogů, zamyšlení nad životem a pak už jenom nudu, nudu, nudu. Není tu představen skoro žádný náznak okolností zkázy a celý příběh je prosté špatně vykonstruován a nezajímavě natočen. Affleck tady jen litá od baráku k baráku a nesmyslně se potýká s lidmi, jejichž pravou tvář by vzápětí raději nepoznal. Víceméně se tu ani nedočkáte moc velkého herectví. Tohle pro mě bylo opravdu velké nic a třeba oproti Cestě s Viggem Mortensenem je toto indie silně nezajímavé. KVIFF 2019 (03.07.2019)

Světlo mého života je komorní, postapokalyptické drama, z valné části prakticky jen o dvou postavách, otci a dceři, kteří spolu na svých cestách vedou spousty a spousty rozjímavých a oduševnělých dialogů, postupně odhalujících příčiny jak oné apokalypsy, tak jejich dané situace, ve které se ocitli a důvod, proč dělají to, co zrovna dělají. Co tuto podívanou každopádně nejvýstižněji charakterizuje, je skutečně velmi pozvolné tempo, syrová atmosféra a v podstatě i bezvýchodnost, kdy je divák vlastně jen svědkem bezcílného putování odnikud nikam, přičemž se něčeho výraznějšího, či vážně působivějšího nedočká po celou dobu a nic na tom nezmění ani závěrečné miniakčnější finále, které toho stejně ve výsledku moc nezmění, tedy až na to, že se nakonec vydají tam, kam předtím nechtěli, což je upřímně pointa o ničem. Hodně zde ovšem před úplným průšvihem zachraňuje ústřední herecká dvojice, kdy především alespoň pro mě čím dál výraznější Casey Affleck odvádí opravdu přesvědčivý výkon, a zahanbit se jistě vedle něj nenechala ani mladičká představitelka jeho dcery, ignorovat ovšem nemohu ani poměrně působivou atmosféru a těch pár napínavých scén lze též považovat za docela osvěžující a hlavně funkční příspěvek. Celkově se ale rozhodně jedná o vyloženě klubovou záležitost, která jistě má své nepopiratelné kvality, že by na druhou stranu ale jakýmkoliv způsobem dokázala opravdu čímkoliv zaujmout či vyčnít, tak to bych také fakt netvrdil. (25.12.2020)

Vykradený nápad i příběh románu a filmu Cormaca McCarthyho Cesta. Světlo je ale ve všem horší a navíc reději nic nevysvětluje, aby nezabředl do něčeho, z čeho by nevybředl. Dovíme se jen, že virus zahubil většinu ženské populace. A že to bylo před mnoha lety. Co se ale celé roky děje? Kde je vláda, armáda, kde lidé získávají jídlo, vodu, zboží... Film nemá šanci vás více přitáhnout. Jedinné emoce čerpá ze vztahu otec dcera. (08.05.2020)