V žáru noci

Pro zajímavost jsem si zjistila, zda ve státě Mississippi stále trvá možnost udělení trestu smrti, kupodivu ano. Pak se tedy divím, že čítá bezmála tři miliony obyvatel - s policejním postupem při vyšetřování vražd, jaký jsem měla možnost včera večer vidět. Inu, ne nadarmo v TV frčí jen Kriminálka Miami, New York a Las Vegas a ne třeba Kriminálka Jackson, že... taky to jsou pěkný konzervy, za ukradení dobytka vám dodnes hrozí expedice na věčnost, muži mají zakázáno být na veřejnosti vzrušení a v Oxfordu je trestné "vytváření zbytečných zvuků". Takže si o zde přetřásaných rasistických upocených jižanských vidlácích již nemyslím, že by přílišnou nadneseností jejich charakterových nedostatků nějak utrpěli na pověsti, stejně jako pomalu chápu smutek faktu, že o lidských kvalitách, bez ohledu na barvu pleti, se jedinci, kterým snad ještě nedošlo, že válka Severu proti Jihu skončila, musí přesvědčovat kus od kusu, krok po kroku... ale jen ti, co nejdou do přízně Normanu Batesovi, a takových tam byla, bohužel, většina. Napětí mezi Virgilem Tibbsem a náčelníkem Gillespiem těžklo úměrně vedru a urážlivým narážkám na inspektorův původ a rozhodně mu neulevila ani konfrontace se "svobodnými otroky", kteří si stále byli vědomi svého podřadného místa ve společnosti. Spíš, než o vraždu samotnou, zde kráčí o kritiku rasové nadřazenosti a lidské omezenosti, kterou jsem si díky sympatickým výkonům Sidneyho Poitiera a Roda Steigera, ve velmi slušném českém znění, celkem vychutnala. (20.11.2014)

Snímek bych rád - i když pro někoho možná nevhodně - porovnal s moderními počiny filmové a televizní zábavy. Když se totiž na konci osvětlila zápletka, měl jsem pocit, jako bych po celou dobu nesledoval nic jiného, než epizodu Kriminálky Las Vegas, roztaženou na dvě hodiny. Což není rozhodně myšleno jako negativum (mám Grissoma rád), jen jsem se na konci cítil mírně podveden a čekal jsem spíše závěr ve stylu Chinatown. Vypíchnout musím perfektně napsané dialogy mezi Gillespiem a Tibbsem, stejně jako herecké výkony obou herců, kteří postavy ztvárnili. Jestliže je In the Heat of the Night něčím snadno zapamatovatelná, je to právě popichování a věčná nevraživost mezi těmito dvěma rozdílnými charaktery. A nakonec - Ray Charles hned na začátku mile překvapil... (13.06.2010)

„Říkají mi PANE Tibbsi“. Na začátku byla stejnojmenná píseň Raye Charlese a ta dala první podnět ke vzniku poctivé detektivky. Poctivé detektivky, která by však s největší pravděpodobností – nemohu si pomoci – bez rasového podtextu žádného Oscara nezískala a příliš pozornosti nevzbudila. Film sice vzniknul speciálně pro Sidneyho Poitiera, Oscara si však nakonec po zásluze odnesl Rod Steiger. Jeho postupná proměna se odvíjí od nenápadných náznaků a na konci z něj rozhodně není bojovník za práva černochů, naopak mě napadlo, že cestou od nádraží ze závěru filmu jen tak, ze zvyku, zabásne prvního nachomejtnuvšího se barevného. Jak ukázalo několik podstatně slabších pokračování, hlavní zásluhu na úspěchu V žáru noci měl režisér Norman Jewison. S pomocí střihače Hala Ashbyho (Harold a Maude) dodal filmu mladistvý vzhled, takže má i po letech čím zaujmout. Jeho vykřikování „rasismus je špatný“ navíc není zbytečně hlasité a na svou dobu v porovnáni s jinými filmy ani ne moc naivní. 80% (20.10.2007)

Sidney Poitier je v osvědčené poloze nikým nechtěného, až otravně inteligentního černocha jako tradičně velmi přesvědčivý a přežvykující Rod Steiger (Pacino se na film určitě párkrát díval) je zřejmě nejsympatičtějším a nejférovějším rasistou, jaký se kdy v demokratickém americkém filmu objevil. A jejich vzájemná konfrontace je o to zajímavější, že se odehrává na pozadí kvalitní dobové kriminálky, kde vrah skrývá svou tvář úspěšně až do závěrečných minut. Ale přeci jenom to chtělo trochu větší rozhodnost, jestli se více zaměřit na napjatý vztah dvou neústupných policistů nebo na detektivní zápletku. Takhle totiž především ta druhá složka působí mírně nedotaženě a odbytě. Ale opravdu jen trošičku.. 4* a kousek. :) (20.03.2014)

Detektivky ma prilis nebavia, takze som mal trochu obavy z tohto filmu. Ale mal som chut na nieco s Poitierom a vysoke hodnotenie spolu so spickovym reziserom ma presvedcili, aby som to riskol. A hned mozem povedat, ze rohodne to nelutujem. Nastastie samotny pripad, ktory sa vysetruje nie je az taky dolezity. Ale je rozhodne kvalitne napisany a identita vraha ma prekvapila. Film je postaveny na rasovom pnuti medzi ciernym policajtom z velkomesta a vidlakoch z malomesta a hlavne na chemii medzi Poitierom a zbrklym ale spravodlivym serifom v podani Roda Steigera. Chemia medzi nimi funguje na 100% a kazdu jednu ich spolocnu scenu som si neskutocne vychutnaval. Hlavne vdaka ich vztahu film dokonale funguje a neviem si predstavit ako mozu fungovat dalsie dve pokracovania v ktorych hra uz iba Poitier. Pripada mi to skoro nemozne, kedze Poitierova postava je vlastne dost plocha a zaujimave na nej je len to ako ostatne postavy reaguju na cernocha vo vysokom postaveni. Nastastie v tomto filme to uplne staci. 8/10. (20.02.2013)