Jesus Christ Superstar

Bodaj by aj nebol, keď spieva ostošesť, a nielen On, ale aj celučičký ansámbel, a to od začiatku, až do konca, množstvo a množstvo spevu a tanca, venujúci sa životnej etape Ježiša Krista, v atypickej, muzikálovej - ( rozumej ) “rockovej” podobe, aká nemá asi konkurenciu, alebo toto si mohli dovoliť len v 70. rokoch ? Rešpektujem taktiež aj úplne rozdielny prístup ku citlivej látke, prostredníctvom týchto dvoch zložiek, sa jedná o pomerne čerstvý závan vetra, ktorý prospieva na dušu. (16.04.2017)

Překvapivá pecka, u které jsem se zpočátku bál, že mi tam budou vadit všichni ti hipíci a tanky v poušti (a autobusy) - ne, to mi sedlo, a fakt hodně. Nakonec mi vadila pouze jediná věc - a sice ten docela mdlej Ježíš, kterej byl tak nějak chcíplej už na začátku. Některé písničky jsem samozřejmě znal už v české verzi, ale tohle je jako celek další důkaz toho, že Andrew Lloyd Weber je hudební král a žádná písnička snad nebyla špatná a díky kratší délce mi to i rychle uteklo. Ty největší pecky navíc byly až na konci - Superstar, Could We Start Again Please a další. Neskutečné rockové pecky, které fakt stojí za to. Vynikající film, perfektní muzikál. 100%. (15.04.2016)

Tak tohle je pro mě nejlepší muzikál ever made. A není to jen tím příběhem, ačkoliv je sám o sobě nesmírně jímavý a významný, podobně jako třeba Johanka z Arku. Jde i o zpracování, které musí s příběhem krásně ladit - volba melodií, textů, choreografie - byla zde zpracována naprosto výborně. Tohle jsou prostě nesmrtelné příběhy, které v člověku zanechají hluboký dojem pokaždé, když je zhlédne. Něco nadčasového s určitým skrytým poselstvím.Ačkoliv se považuji za ateistu, uchvátil mě ten rozměr víry a hlavně její síla. Paradoxně ačkoliv nechápu, na čem je vlastně založená, dokážu se do pocitů takového člověka lehce vcítit, což dělá film o to realističtějším. Trochu jinak pojaté zpracování mi vůbec nevadilo, naopak působí svěžím dojmem. Muzikál jsem nejprve viděla v češtině, takže pokud mám srovnávat, přijde mi to česky i z hlediska slovních obratů poněkud bohatší, ale zase určité úpravy jsou nutné z hlediska zachování rytmiky a hlavně bez originálu bysme neměli ani to, takže nemám vůbec co vytknout, naopak, jsem okouzlena. (27.06.2011)

Tenhle biják (spolu se Scorseseho Posledním pokušením a Bulgakovovým Mistrem a Markétkou) mě, nekřesťana, přiměl k přemýšlení o ježíšovském mýtu víc a z více stran než všechna evangelia a kázání dohromady – kdysi v dobách předinternetových jsem měl celé libreto opsané a vlastnoklopotně přeložené a dodnes se vztekám při pomyšlení na to, z jakých duchaprázdných rýmovaček je splácaná Prostějovského „kanonická“ česká verze; vrcholem marnosti pro mě bylo její použití v titulcích při televizním uvedení Jewisonova filmu. Na BD jsou naštěstí titulky v pořádku, všechna čest svého řemesla znalému a evidentně zapálenému překladateli i tomu, kdo mu tu práci zadal. — O muzice se netřeba dlouze bavit, to křížení rockových a muzikálových postupů a odvaha/drzost vystavět v tomhle žánru ne muzikál, ale plnohodnotnou operu bez kouska mluveného slova, vám buď připadnou geniální, nebo ne. Zastavil bych se ovšem u zpěvu: syrově vyřvávaný, „nezpěvácký“ projev mi k polidštěným pašijovým postavám z masa a kostí sedí rozhodně líp, než kdyby režisér obsadil interprety nadpozemsky dokonalé. Stejně tak, pokud někdo vyčítá představiteli Ježíše malé charisma, muselo mu nějak uniknout, že Ježíšova lidská stránka, únava a to, že zdaleka neovládá situaci pevnou rukou a nezáří v davu coby nezpochybnitelná superstar, je jedním z hlavních témat filmu. — Choreografie! Sledovat třebas exaltované tanečky Šimona a jeho skvadry při fanatickém vzývání Krista uprostřed filmu, to je pokaždé na srdeční zástavu. (Ve stejné pasáži asi jediné místo z celého snímku, které mi vždycky lehce smrdělo samoúčelem – bez tanečníků zjevujících se ve vzduchu, zpomalených a zastavených záběrů bych se v této scéně věru obešel.) — No a dobrou polovinu filmu dělá scénografie, to neustálé balancování mezi „jako“ a hrou na „jako“, římští vojáci ve fialových tričkách, pušky, tanky, šminky, lešení, izraelská poušť, to nejsou jenom efektní „zcizovačky“, líbivá hipícká stylizace a vymezování se vůči klasickému muzikálovému a historickému žánru, to všechno jsou prvky, které tu prastarou pohádkovou historku skutečně přibližují dnešku, které nepřestávají připomínat, že jsme to my, kdo ten příběh tady a teď znovu prožíváme a koho i přes propast staletí pořád oslovuje. (05.05.2014)

Ach jo, to byla debilita. A to jsem ateista. Tři písničky z celého filmu nervaly uši. Ježíš byl nesympatický a celé to bylo uječené a stupidní. Takové hodnocení si to nezaslouží ani náhodou. Jewison se dost utnul, Šumaře na střeše jsem totiž sežral i s navijákem. Tohle jsem plival od začátku do konce. Shit! (05.09.2015)