Offred (S01E01)

// Ale notak, Margaret, vždyť zas tak zlí nejsme. Teplou večeři na stůl a jednou za týden vyprat a ty z toho hned děláš dystopickou tragédii. Nevim, asi jsem neměl náladu na sci-fi, nebo mě nebaví vnitřní logika věci, při které si chlap radši vybere k sexu Elisabeth Moss spíš než Yvonne Strahovski. Děti neděti, přes takovej základní filosofickej pilíř prostě vlak nejede. To už radši Hunger Games. 6/10 (26.10.2017)

Od tak masívnej reklamy a toľkých chvál som čakal určite lepší rozjazd. Vysokú kvalitu spracovania som očakával, ale na úvodnej časti ma zaujalo iba málo vecí. Jednou z nich bolo to, že sa tvorcovia snažili o jednu z možných a aj pravdepodobných blízkych budúcností. Druhou neskrývaná surovosť. Je však paradoxné, že je mi viac sympatická protistrana, než hlavní protagonisti. Za čo môže hlavne divné obsadenie a nesympatické charaktery. (05.01.2019)

Nepříjemné hrozby současné společnosti a americké hodnoty dostávají zase pořádně na frak. Ocitáme se v době, která má za sebou převrat „ochraňující“ tradiční hodnoty. S porodností to totiž šlo strmě dolů a něžné pohlaví (pouze to plodné) je tak nucené projít převýchovou – stávají se z nich pokorné služebnice, které svým novým pánům roztáhnou nohy. Na plodné dny tak čekají i v případě Offred (původním jménem June). Právě ta nás prostřednictvím četných (a jízlivých) voiceoverů provází svými pocity a vzpomínkami na manžela a dceru. Feminismus a jakákoliv jiná sexuální identita mají červenou. Námět zajímavý, uvidíme, kam se posuneme v dalších dílech. Možná méně mechaničnosti. (25.04.2019)

"A chair. A table, a lamp. There's a window with white curtains, and the glass is shatterproof. But it isn't running away they're afraid of. A Handmaid wouldn't get far. It's those other escapes. The ones you can open in yourself given a cutting edge. Or a twisted sheet and a chandelier. I try not to think about those escapes. It's harder on ceremony days, but thinking can hurt your chances. My name is Offred. I had another name, but it's forbidden now. So many things are forbidden now." (13.01.2019)

Sebejistě natočeno, mám z toho pocit, že přesně jak to chtěli udělat, tak to i provedli. Pomale odvyprávěné, obličeje v detailech s nic moc pletí, fyzické, tělesné, hodně se tady rodí a kojí a hladí a připomíná se pach porodu, pach semena, pach kojence. Vlastně se tady v dlouhých záběrech ženám připomíná to nejintenzivnější prožité a stejně času se věnuje scénám, v kterých se přirozená ženskost destruuje, znásilňuje a mění v cosi zrůdného. Jedná se o frontální útok na první ženskou signální. Atwoodová napsala manifest potlačovaného ženství, potlačovaného maskulinní totalitou. Ztotožnit se a cítit tuhle feminní vlnu po celou dobu seriálu /knihy/ - toť vše a je zaděláno na kult. To ,že dystopický svět sám v sobě nefunguje budou asi řešit pouze racionální mozky s penisem a pro ty tenhle seriál asi nebude. /psáno po 3, dílech/ (09.05.2017)