Příběh služebnice - Série 2

Z první sezóny jsem sice nebyl nadšený, ale byl jsem spokojený, druhá řada na mě proto působila jako úder klackem přes hlavu. S výjimkou dvou epizod šlo o strašlivým způsobem natahovaný příběh, v němž se tvůrci vykašlali na atmosféru, která se v první sérii tolik povedla, i na logiku a všechno vsadili jen na hru na city a vyplňování obrazovky detaily na obličej Elizabeth Moss. Byla to zoufalá nuda, jediným pozitivem je to, že se nemusím příliš rozepisovat, vše podstatné už přede mnou napsali KM Phoenix a bubun, kterým tímto děkuji. (03.10.2018)

2. série je kvalitativně velice blízko první sérii, takže úplně nejsem schopna posoudit, jestli byla z nějakého hlediska lepší nebo horší. Příběh je od začátku dost poutavý, tvář Gileádu je ještě temnější, než jak ji známe. Flashbacky osvětlují nové poznatky z minulosti a máme tu zde i několik twistů, které ovšem neměly tak velkou váhu na důležitosti a moc se bojím, že předvedeným závěrem bude mít The Handmaid's Tale tendenci se natahovat, protože už tak jsem četla o stížnostech diváků, kteří četli i předlohu, že se seriál začíná scénáristicky vymykat a dokonce jsem se doslechla, že pokud se mu bude dařit, mohl by dostat řad ještě víc, což by podle mě byla škoda a skončit třetí řadou by bylo optimální, abychom nedostali podobný případ jako u The Walking Dead, kde už se jen vaří z vody a propírají se ty stejné zápletky dokola. Na žánr Služebnice tři série a dost, protože nevím, jak dlouho bych zvládala tu tíhu a depresivní pocity. (11.09.2018)

Co se týče děje, zůstává pro mě druhá série lehce slabší. Šokovat v jistých směrech dokáže neustále, jen už zde není tak silný feeling jako z jedničky. Byla bych ale sobec, kdybych dala méně než pět hvězd. Kvalitu si to drží stále na vysoké úrovni a poslední díl je skvělou tečkou na závěr! Praised be. (12.07.2018)

Opravdu až úmorné tempo (hlavně prvních) epizod se zúročilo proniknutím do zmučených duší lidských práv i důstojnosti zbavených postav a poodhalením větších kousíčků minulosti, (z)řízení a ideologie Gileádu, náboženské totalitní diktatury. Většinou právě z konfliktu s represivními, zrůdně pokroucenými (a jednoznačně sexistickými) zákony vyplynuly ty nejsilnější emoce (např. epizoda s "přátelskou" návštěvou gileádské delegace ve svobodné Kanadě). Z filmařského hlediska nenacházím výtky, snad jen ta již zmíněná rozvláčnost, vyznačující se mj. dlouhým zkoumáním vnitřního rozpoložení z detailů tváří, ponejvíce samozřejmě té (ne dvakrát atraktivní) Offrediny. (05.12.2018)

Přesně, jak píše uživatelka MikyAff, jen s tím drobným rozdílem, že já zůstávám pevně na čtyřech nohách, pardon vlastně na čtyřech bodech. Není to vůbec špatné, ale neděje se tu nic (ve druhé půlce vůbec nic až na konec), co by se mi nějak extra vrylo do paměti a abych byl zcela upřímný, jestli bude ještě někdy další řada, budu se moc dlouho rozmýšlet, jestli do toho ještě půjdu. (13.07.2018)