Příběh služebnice - Série 2

Celá druhá séria sa snaží pôsobiť veľmi kompaktne, dodržiavať zvolené, ako inak pomalé, až hypnotické tempo rozprávania (vážne nie určeného pre každého), jednotný vizuálny štýl a stále viac a viac sa dostávať do myslenia a cítenia všetkých zúčastnených. Sympatie k nim sa menia každú epizódu, niekedy logike ich činov nemusíme v prvom pláne chápať, ale nakoniec sa v zlomovcýh okamžikoch o nich dozvedáme najviac. Herci sa s postavami zžili natoľko, že sa mi nechce veiť, že sú schopní z nich v civile vystúpiť. Na prekreslenie fikčného sveta mi zatiaľ bohato stačí súkromie jednej rodiny a občasné výlety do iných komunít a rodín, prípadne do Kanady. Ide o "Príbeh služobníčky", takže osobne mi nejaké hlbšie osvetľovanie politiky a iné detaily fungovania Gileádu nechýbajú, dostatočný obrázok štátu zo základných, inak nesutále pripomínaných pravidiel sa dá urobiť aj zo zobrazeného. Len by ma zaujímali ako bonus medzinárodné vzťahy Gileádu napríklad so Severnou Kóreou... (23.09.2018)

(komentár môže obsahovať nepodstatné SPOILERY) Niektoré srdcervúce scénky z minulosti mohli byť nahradené vysvetlením fungovania rôznych frakcií. Ešte ani na konci druhej série nevieme vlastne, ako funguje Mayday, rebeli a dokonca ani Sons of Jacob, ktorí stoja za vznikom Gileadu. Už od prvej série mám akúsi slabosť pre Emily („Pravé požehnání byla ta bomba. Všichni, co pomáhají Gileádu, si zaslouží smrt.“) a trochu aj pre Almu, ale každá postava má svoj presvedčivý špecifický charakter, čo umocňuje neustále napätú atmosféru. Trochu nerozumiem, prečo si autori zvolili rustikálny štýl prostredia, ktorý sa už nepoužíva a príbeh je predsa o budúcnosti. Každopádne tam nevidím žiadne feministické gýče. To, čo tam vidím, je klérofašistická junta, ktorá sa za akúkoľvek cenu snaží navrátiť tzv. tradičné hodnoty, a rozmýšľam, koľkí z politických náboženských fanatikov okolo nás by pristúpili k "záchrane spoločnosti" podobnou formou. Je to celkom depresívna psychologická sonda do vašej hlavy. A zároveň je to tematicky presným opakom seriálov strašiacich depopulačnou agendou (Utopia a pod). (12.07.2018)

Druhá řada je o něco slabší než první, protože je na ní prostě vidět snaha, aby se nic důležitého nestalo a celá sága se jim nechýlila k závěru hned po prvních pár řadách. Herecky tomu opět kraluje Elisabeth Moss, která toho často dokáže odehrát spoustu jediným pohledem, ale velmi dobré jsou i další: Yvonne Strahovski či Alexis Bledel. Muži se sice tváří, že tomu vládnou, ale pro seriál to neplatí, tady jsou naopak ve stínu ženských postav. Možná nebylo třeba ani tolik flashbacků (70%). (20.07.2019)

2. série je kvalitativně velice blízko první sérii, takže úplně nejsem schopna posoudit, jestli byla z nějakého hlediska lepší nebo horší. Příběh je od začátku dost poutavý, tvář Gileádu je ještě temnější, než jak ji známe. Flashbacky osvětlují nové poznatky z minulosti a máme tu zde i několik twistů, které ovšem neměly tak velkou váhu na důležitosti a moc se bojím, že předvedeným závěrem bude mít The Handmaid's Tale tendenci se natahovat, protože už tak jsem četla o stížnostech diváků, kteří četli i předlohu, že se seriál začíná scénáristicky vymykat a dokonce jsem se doslechla, že pokud se mu bude dařit, mohl by dostat řad ještě víc, což by podle mě byla škoda a skončit třetí řadou by bylo optimální, abychom nedostali podobný případ jako u The Walking Dead, kde už se jen vaří z vody a propírají se ty stejné zápletky dokola. Na žánr Služebnice tři série a dost, protože nevím, jak dlouho bych zvládala tu tíhu a depresivní pocity. (11.09.2018)

Opravdu až úmorné tempo (hlavně prvních) epizod se zúročilo proniknutím do zmučených duší lidských práv i důstojnosti zbavených postav a poodhalením větších kousíčků minulosti, (z)řízení a ideologie Gileádu, náboženské totalitní diktatury. Většinou právě z konfliktu s represivními, zrůdně pokroucenými (a jednoznačně sexistickými) zákony vyplynuly ty nejsilnější emoce (např. epizoda s "přátelskou" návštěvou gileádské delegace ve svobodné Kanadě). Z filmařského hlediska nenacházím výtky, snad jen ta již zmíněná rozvláčnost, vyznačující se mj. dlouhým zkoumáním vnitřního rozpoložení z detailů tváří, ponejvíce samozřejmě té (ne dvakrát atraktivní) Offrediny. (05.12.2018)