1945

Maďari iba nedávno získali oscara za najlepší zahraničný film a s vojnovou tématikou po chvíli bodujú znova. Film je čiernobiely, môžme ho už zaradiť skôr do kategórie povojnový, ale stále sme v období, keď je všetko veľmi čerstvé. Príbeh o dôsledkoch rozkrádania židovského majetku počas vojny je viacmenej konverzačný, zámerne provokatívny k ľuďom a rodinám, ktorí nemali čisté svedomie a vďaka čiernobielej farbe možno povedať, že je aj umelecky ladený. Akčné scény tu nehľadajte, predídete sklamaniu. 80%. (26.12.2018)

Mimoriadne silný a smutný obraz spoločnosti a povahy človeka ako takého sa podarilo zhrnúť v hodinu a pol dlhom čiernobielom filme. Ešte dlho mi v hlave bude znieť jeho vyvrcholenie a to množstvo emócii, ktoré v človeku zanechajú. Odporúčam všetkými piatimi a to najmä v dnešnej dobe, kedy sme ochotní spochybňovať alebo zavrhovať našu vlastnú minulosť. (30.03.2019)

1945. Magické datum. Bezpochyby plné nadějí do budoucna, na nové začátky, třeba na svatbu a všeobecné veselí, které jakoby nabádalo k zapomnění na předešlá léta. Nic ovšem není tak snadné, jak si člověk zpočátku představuje, ještě je moc brzy se veselit, do prosluněné vesničky se pomalu, ale jistě, blíží stíny minulosti, jenž v sobě nesou nevýslovné a pro vesničany jen těžko představitelné zážitky plné krutosti a nelidskosti, o kterých nelze vyprávět, však ani není komu. Jsou tu a odpověď na jejich přítomnost si musí každý najít sám...nejlépe v sobě, ve svém svědomí. Přišel den, na který se nezapomíná. Minimalistický film, který ovšem hodně křičí a nekompromisně vtahuje diváka do své tíživé atmosféry, kterou dokonale podkresluje hudební doprovod. (02.01.2019)

Arizace po více než 50 letech po "Obchodu na korze" a více než 70 letech po smotném fenoménu. I zde máme obchod, i zde máme oběšence. Zatímco v "Obchodě" jde o samotný akt, zde jde o těsně poválečné důsledky. A ty jsou stejně tak fatální. A co je zde způobilo? V podstatě nic! Vozka z pomocníkem vezoucí bedny a dva neznámí židé, vykračující za vozem, protože na voze pro ně nebylo místo. Poté co neochvějně vykonali to, co měli či chtěli, odjíždějí z vesnice pryč, aby se do ní již nikdy nevrátili. Toto mávnutí kouzelným proutkem, které Ferenc Török sleduje jako autonomní děj, vyvolává v obyvatelích vesnice bouřlivé reakce (a řekli bychom, máme-li čisté svědomí, nepatřičné). Arizované majetky nakonec zůstávají v rukou arizovatelů, ale nic už není takové, jaké to bylo dřív. Majetek jako by pozbyl na ceně a prestiži, a touha po něm, jakoby ztratila smysl. Pozn.: Skladatel soudobé hudby Tibor Szemző (dobře známý i u nás) našel adekvátní hudební výraz propojující obě dějové linie. (31.05.2018)

Nikto nevykúpi svoju vinu... Alebo „čo zaseješ, to budeš žať“. Horúce leto 1945, tesne po vojne. Dvaja Židia vystúpia z vlaku v malej neznámej dedine v Maďarsku a spustí sa reťaz reakcií. Zábery na sovietskych osloboditeľov, ktorí sa správajú ako víťazi. Rôzne pozadie rôznych osudov. Čiernobiele zábery. Vhodná hudba. Všetko podčiarknuté a zhrnuté – atmosféra čiernych duší. Len dve ostávajú nepoškvrnené, ako posolstvo. Pre mňa „Dogville“ z Maďarska. (13.05.2020)