Causa Králík

Tohle není inženýrr Krrálík, nýbrž causa Králík. To už tak chodí, že postarší advokát z nějakého důvodu vymění velkoměsto za venkov a hned dostane případ, na který by si nikdo jiný netroufl. Advokát Lukášek měl to štěstí, nebo možná smůlu, že mu bůh advokacie přihrál případ, na kterém toho není moc zajímavého. A nekane z něj ani extra finanční výdělek. Předmětem sporu se stává sedm tisíc, které jistý synovec odmítá vrátit své tetě, která toho moc, až na králíky, nevlastní. A tak se ostřílený právník pouští do banální kauzy, kterou je nutné rozseknout. A králičí maso ne každému přijde chutné. A stará paní Márová jím dokáže pořádně zásobovat. Králíka bych nepozřel, ale tenhle nepříliš vyhraněný český snímek si klidně dám. Důvodem je Miloš Kopecký, kterému jsem jeho právníka věřil pro jeho cit pro dobré uchopení postav, které ztvárnil. To už se dneska v českém filmu prakticky nevyskytuje. Není to jen otázka dobré práce režiséra s hercem, ale také v osobnosti. A tou Kopecký byl. Film pak může být dějově chudší a podzápletky triviální, ale když funguje herec v hlavní roli, je vyhráno. Kopecký film hodně spasil. Dost neobvykle se film vzpírá žánrovému zařazení. Komedií, sociální sondou, dramatem, není ani v jednom spolehlivě, přesto ta nevybalancovanost v podstatě není na překážku. Jaromil Jireš byl jedním z režisérů, kteří to dokázali ustát. Občas přece jen za cenu rozvleklého celku, kterému vévodí kvalitní herecké osazenstvo. Jirešovy režijní prostředky a postupy nejsou vždy až tak úplně stoprocentně filmové. Přece jen jeho režie není tak obrazově vybroušená a poněkud dialogově orientovaná. Mnohem silnější je tedy v rozprostření dialogů, které jsou dobře napsané a rozhodně ne nijak mechanicky odříkané. Jireš s Kopeckým později natočil drama "Prodloužený čas", které si také jelo ve svém vlastním, neuspěchaném tempu. Jirešovy filmy hezky uměly odkrývat a pracovat s lidskými charaktery a měly svoji zvláštní tvůrčí originalitu. Tenhle film bývá poměrně často zaměňován za tématicky příbuzný a o rok mladší snímek "Jak napálit advokáta", který bývá často mylně považován za jeho volné pokračování, možná také proto, že v něm Kopecký rovněž hrál advokáta. 60% (02.03.2015)

Nejprve bych se rád zmínil, jak manažeři csfd chodí na kategorizaci filmů. Už poněkolikáté shledávám, že film je chybně zařazen. Copak se jedná o komedii? A kde? Za celou stopáž filmu jsem se nezasmál. Ani nebyl důvod. Spíše se jedná o dramatickou tvorbu. Dále mě překvapilo, jak nízké hodnocení film má. Přitom se jedná o kvalitní snímek, navíc byl nominován i na festivalu v Cannes. Miloš Kopecký ve své nejslavnější desetiletce, kdy předvádí vyzrálé zkušené herectví. Film odráží nejen způsob a styl advokacie v socialismu, ale také problémy v mezilidských vztazích. A dneska jsou předvedené kauzy aktuálnější než dřív. Je to hodně dramatický snímek, který Kopecký vystihuje v posledních slovech. Už si je nepamatuji přesně, ale něco ve smyslu, jak můžeme ty grázly porazit, když nemůžeme používat stejné zbraně, jako oni a stále s nimi prohráváme. Rozhodně by si film zasloužil větší hodnocení a neměl by být tak opomenut. (08.05.2017)

Klasická Dietlovina o malých velkých problémech obyčejných lidí, tentokrát v celovečerním formátu. Jako první věc na filmu mě upoutala především úvodní melodie Vadima Petrova s působivou melodií hranou smyčcovým orchestrem, v kombinací s titulky protkávanými černobílým (sépiovým) sestřihem různých momentů ze života pražského advokáta. Samotný příběh o drobných soudních sporech na venkově je zajímavý, lidský, s příjemným obsazením (Adamovská, Kopecký, Satoranský), dobrým scénářem a vykřeslením charakterů mnoha postav, ale trochu takový bez výraznější atmosféry či větších humorních odlehčení (jako komedii bych Causu Králik snad ani neoznačoval). Líbil se mi, ale moc důvodů k opětovnému zhlédnutí jsem zatím nenašel. Ovšem tíseň z prožití chvil v komorní soudní síni podpořena kvapkáním vody z navlhčeného stropu, to se mi líbilo. Určitě bych nechtěl figurovat na žádné straně či pozici v podobných soudních řízeních a s prohlášením dr. Lukáška, že ,,neexistuje žádná menší nebo velká nespravedlivost" a ,,všechny nespravedlivosti jsou stejné" bych osobně asi taky úplně nesouhlasil. 65% (Filmová výzva 2019: Idée_fixe) (01.01.2019)

Jde o jeden z těch slabších filmů Miloše Kopeckého- zde v úloze českého Perry Masona:-), ale dívat se na dá bez újmy a divák se dozví o poměrech českého advokáta na vesnici(existuje vůbec něco takového?)./10.9.17- Musím upravit hodnocení. Je to zatím asi nejlepší česká věc z právního prostředí (alespoň pokud jde o pohled advokáta na malém městě.) Film výborně vystihuje některé aspekty advokacie a na druhé straně se tu nevyskytují vyložené nesmysly, takže přidávám hvězdičku. (16.04.2003)

"Promiň, já už jsem příliš starý na to, abych měnil svůj styl". Miloš Kopecký v roli právníka, který kvůli zdravotním problémům odešel za prací na venkov. Zde řeší různé právní záležitosti a největší práci má se synovcem babičky Márové, který jí zapřel vypůjčené peníze. Příběh přímo ze života (aby ne, když scénář psal Jaroslav Dietl) a tak to chodí pořád dokola. Grázl vetšinou profituje a poctiví lidé jsou na tom biti. Výborné herecké obsazení zdobí tento krásný film a zejména Karel Augusta mě vyrazil dech rolí manžela, který v žárlivosti napadl svou manželku nožem. Po několikáté projekci zvedám hodnocení na plný počet, protože si to tato králičí kauza určitě zaslouží. (19.11.2017)