Země oceli

Perfektný film. Bavilo ma to celý čas. Malo to super atmosféru, ktorá neodbočila ani na sekundu napr. na nejakú primitívnu párty, kde je každý frajer s primitívnymi totálne zbytočnými akože vtipnými rečami. Herecký výkon hlavnej postavy bol fascinujúci. Už dlhšie som nevidel tak dobre zahrať slabšie rozmyšľajuceho človeka. Ja som ten najväčší ignorant ostatných hodnotení a blbých komentárov na CSFD. (02.05.2019)

Když už točím thriller, který jde do kin tak to musí mít nějaký děj a zápletku případně i zvrat . Tohle je tragické po všech stránkách (neuspělo by to ani na netflixu možná tak maximálně na sračkovité Čt 1) tak, že místní retard vyšetřuje smrt místního kluka. Celý děj vypadá následovně chodí od postavy k postavě a vyptává se na otázky někdo ho zmlátí (nedivím se jim vypadá totiž jak sériový vrah křížený s pedofilem) a někdo mu odpoví na jeho otázky (proč bych měl vůbec odpovídat nějakému ocasovi co jezdí s popelářským autem film nezodpoví radši) a nasměruje ho dále až k finálnímu zvratu (spíše zvratku).Chybí zde napětí a jelikož zde hraje zhruba 10 herců člověk časem tipne kdo je vrah a trefí se. Režisér natočil kdysi 2 průměrné filmy s Van Dammem a jeden průměrný horor pak si dal 6 let pauzu a natočil tuhle sračku. 5 procent za tu masařku , která jen tím, že se tam objevila předvedla větší herecký výkon než všichni herci dohromady. (22.04.2019)

Tento film se mi líbil, dávám horní hranici průměru. Scott je sociálně neohrabaný popelář. V tomto procesním thrilleru fascinuje jako zranitelný ale pozoruhodně podivný svéráz. Je to dramaticky nehybné a zápletka je provrtaná dírami. Ale na Zemi oceli stojí za to se podívat kvůli chemii mezi Scottem a jeho hereckou partnerkou. (03.04.2020)

Země nudy, táhnoucího se (ne)děje a ukrutný debility by byl příhodnější název. Hlavní hrdina, popelář trpící Aspergerovým syndromem není na ránu, ten je rovnou na zabití a mít poblíž sebe takovýho debila, tak se k vraždě toho kluka přiznám jen aby ho ode mě drželi dál a já nemusela koukat na jeho tupej ksicht v beranici na palici. Aspergerovýmu syndromu se nesměju, sama ho často předstírám, když se mi to zrovna hodí (třeba chci dělat bordel v Kauflandu nebo scénu na poště) a můj výkon je daleko přesvědčivější než výron Donalda, kterej rozhodně něčím trpí, ale Aspergerův syndrom to neni ani za kokot. Moje odborná dialýza , analýza a anál-lízá je, že Donald je prostě jen prachsprostý debil, co má v hlavě nasráno a tleskám všem, co ho nesejmou už během prvního setkání. Každopádně být čůrákem není trestný, takže Donald směle oxiduje kde může a vyšetřuje záhadu utopence na útěku. Jediný co nechápu, krom faktu, že jsem to dokoukala, je fakt, že mu lidé na jeho otázky odpovídají místo, aby ho prostě poslali do prdele nebo na jipku. Když už se najde dobrá duše co ho chce shodit z mostu, nebo mu rozbije hubu, začne Donald historicky a taky hystericky ječet a já v tu chvíli ječela taky ať už ho sejmou. Nikdy víc !! (06.05.2019)

V prostředí plném ignorace a nezájmu ze strany osob trvale přiškrcených Rezavým pásem se popelářský Columbo vydává po stopě zločinu. Chvílemi humorně, chvílemi dojemně, chvílemi drsně, ale ani jednou mimo vytýčenou cestu. Punc nedoceněné kvality tomu dodají symbolické momenty (figurka hozená na vlak, o kterém místní tvrdí, že můžete skočit na něj, nebo před něj či nezaostřený lehký úsměv na tváři kamaráda-policisty v poslední scéně) a samozřejmě brilantní výkon Andrewa Scotta. Role tohoto typu mu sedí mnohem víc než mastermind Nemesis slavných detektivů.. Apropo, skloňování slov jako retard či debil v některých komentářích napovídají o jejich autorech, že i když sebe sami považují za mentálně zdravé, může tam být nějaká porucha.. (06.11.2019)