Where Hands Touch

Cesty lásky jsou nevyzpytatelné, takže sledujeme sbližování míšenky a synka prominentního člena SS. Námět slušný, škoda ale, že se novinka angažované Londýňanky Ammy Asante po celou dobu tváří nesmírně vážně. Ano, jsme sice v době druhé světové války, tvůrci ale stejně nikdy nejdou na dřeň, nikdy do toho pořádně nešlápnou a při scénách ilustrujících nebývalou vlnu zla s kamerou uhýbají. Barvou pleti se režisérka nezabývala poprvé a je důležitá i tady, kvůli ní to nebude mít naše hrdinka ze smíšeného manželství vůbec snadné. Herci jsou snaživí, jenže mnohdy nemají co hrát a jen se útrpně tváří do kamery, každopádně se budu opakovat, a to, že Amandla Stenberg je docela velkým příslibem do budoucna. Škoda přepálené délky, několik scén bych mohl postrádat, pevnější režijní vedení bych naopak uvítal. Válečné utrpení pro teenagery! (25.05.2019)

Áno, tak Amandla Steberg bude a už aj je dobrá herečka. Ale o čom je tento film? To najväčší otrokári a zakladatelia koncentračných táborov, akými sú Briti, točia nezmysly o tom, ako Nemci prenasledovali černochov? To už im ozaj hrabe v hlave? Nech natočia niečo, čo reálne urobili oni, na to sú tony materiálov, a nie vymýšľať si príbehy o Nemcoch. Snažia sa tým zakryť svoju zodpovednosť? Najhoršie je, že režisérka je čierna Angličanka. Asi už zabudla na dejiny Afriky. (24.05.2019)

Od Ammy Asante jsem už viděl dva filmy (opět na téma segregace) a moc se mi líbily, takže jsem šel i do tohoto. Vztah Němců k německým Židům myslím znají i děti ze základních škol (byť se možná šeredně mýlím), ale jak se Němci chovali k Němcům jiné barvy pleti, o tom moc filmů není. Amandla Stenberg je krásná holka a určitě s ní budu chtít vidět více filmů. Hrála hezky a přirozeně. Hůře na tom byl scénář. Druhá světová zuřila napříč Evropou a hrdinové se zrovna musejí potkat na stejném místě, to je náhodička! Koncentrák, k tomu se raději nebudu rozepisovat. Všichni v čistých šatech, vyčištěné zuby, naštěstí jim rejža nezapomněl říci ať se ve stylu zombies plouží a koukají kamsi do nebe... A tak to tak všichni dělají... V zdigitalizovaném Berlíně sice nechyběly ruiny vybombardovaných domů (a že v roce 1944 tam už USAF ve dne a RAF v noci mělo pravidelné letecké linky), na ulici však ani cihlička. Inu ten německý ordung ! V Berlíně se dalo určitě ladit a chytat BBC a ono je tam toho více... Prostě pohádka pro tu většinu, která o tom nic nezná. Tam nakonec ale vidím jisté pozitivum ve formě částečné osvěty. Kdo se válkou zabývá, musí být reáliemi vyloženě zklamán. Když už do něčeho takového jdu, snažím se to co nejvíce přiblížit realitě. Samozřejmě v tomto případě vizuálně. Němci ale myslím teď mohou být co se týče míšenců v klidu. Poté co mutti pozvala do Germánie celou Afriku bude za pár desítek let celkem problém narazit na původního ,,árijce'' a karty se možná nakonec otočí. Třeba v roce 2100 nějaký běloch natočí film o bílém míšenci jak to měl těžké... Dávám za dvě hvězdy a tu třetí přidávám za to téma. Takže dohromady za 3 ukradené brambory. * * * (05.02.2020)

Nemuzu si pomoct, ale natocene tak nejk dost neuveritelne. Mnoho scen jsem tomu neveril. Neumim si predstavit, ze by to takhle nejak slo, predevsim u nemcu a ssaku. Je to pomerne dost pritazene za vlasy a vznikaji sceny, ktere proste jsou uplna kravina. A co se hercu tyce, neni to taky zadna velka slava od nikoho. Snad George MacKay - o nem by se dalo mluvit jako o zajimavem hereckem partu, jinak je to cele nejak naivni. Sileny koncentrak na me vlastne nejak silene nepusobil, bachari byli taky nejak normalni. Odfiltrovane emoce. Nejvic jsem si odnesl poslednima titulkama. Neni to malo? Je! (28.06.2019)

Ale áno. Je to ďalšia americká propaganda s vymysleným príbehom, ale dal som za 5 hviezd, lebo to bolo milé, romantické a dobre sa na to pozeralo. Napíšem na začiatok jednu zaujímavosť. Tento film potvrdil niečo, o čom už mnohí vedia, ale mnohí to tiež prehliadnu. Všimli ste si že černošské dievča mohlo chodiť do školy s bielymi árijkami v samom nacistickom Nemecku? A o 20 rokov neskôr (o 25 rokov po 2.sv.vojne) sa v našej osloboditeľskej a úžasnej Amerike stále nemohli čierni vyšťať v spoločných hajzloch a po Amerike sa veselo premávali autobusy (citujem) výlučne pre negrov. Preto sa pýtam sám seba - v čom je rozdiel medzi náckami a yenkeeami? Tých príkladov o tom, ktorá krajina bola viac rasistickejšia je viac. Stačí si pozrieť istú scénu z filmu Norimberský proces, kde Herman Goering hovorí k jednému z dozorcov na dvore, alebo si prečítajte knihu černošského športovca Jesseho Owensa, ktorý bol na Olympiáde ´36 a ktorý sa vyjadril k Hitlerovi a Rooseveltovi. No a dokonca nemeckí černosi bojovali aj za Nemecko a mali nacistické uniformy. Schválne si dajte do googla - nazi black people. Ale to je všetko zakázané tak pssst ....Ale k filmu. Prvá polovica sa mi páčila viac, neviem prečo tá druhá aj keď vyzerala sľubne, tak stratila tempo. Príbeh ma dostal, bolo to emotívne, chválim výkon Georgea MacKaya, ktorý sa mi páči čím ďalej tým viac. Odporúčam všetkým nadšencom 2.svetovej, kde sa nebojuje, ale ktorí túžia po romantike. PS: Áno, posledný záber filmu bol ako inak na americkú vlajku. Heil Victory. (12.06.2019)