Helimadoe

Teď tu asi pro některé budu za debila, ale já měl celou dobu pocit, že koukám na jakýsi pokus o Rozmarné léto (poetikou), ze kterého někdo sebral drtivou většinu kladů a tu nahradila neškodná, ale taky nudná erotická fantazie. Jednoduše - prostě jsem zjistil, že mi tenhle typ poetických filmů, často točených za Československa, moc nesedí. Je to romantické, hodně romantické, taky je v tom trocha té erotiky, motá se to kolem žen, které vždycky propadnou ústřednímu chlapovi/chlapům a i nějaký ten kouzelník se v tom kupodivu často objeví. Dlouhou dobu jsem čekal na cokoli, co by mě mohlo výrazněji zaujmout, ale dočkal jsem se spíš nedůvěryhodného "příběhu" o klukovi, který je sice samá piha a sotva z něj vypadne rozvitější věta, ale i tak vzbudí velký zájem u všech pěti dcer venkovského lékaře a dvě se do něj dokonce regulérně zamilují. V realitě by to sice dopadlo tak, že by ho skoro všechny měly za zamlklého podivína bez jakéhokoli jiného výrazu (což jestli byl u jeho postavy záměr, tenhle výraz, tak klobouk dolů, protože Jakub Marek má celou dobu jen jeden a ten samý výraz) a asi by se k němu moc nehlásily, ale co s tím, je to poetický film, tam má přece logiku všechno. Jako jo, zrovna já bych si na to stěžovat neměl, ale jak mě ta poetika nedokázala moc oslovit, začalo mi vadit i tohle. Snad jediné, co se mi opravdu hodně líbilo, byl závěr, který by sám o sobě byl za plný počet a zklamané dojmy mi dokázal aspoň trochu zachránit. On a solidní filmařská stránka, byť místy lehce televizní, ale nikdy ne tolik, aby to začalo působit jako televizní film. Předlohu jsem sice nečetl a od Havlíčka znám hlavně jiná díla, ale Jirešova adaptace mě na ni určitě nenalákala. Lepší 2* (10.06.2023)

Já jsem tedy navýsost spokojen, Helimadoe mne "obohatila", rozproudila mou mysl, krátkodobě si pohrála s mými city. Adaptace dalšího Havlíčkova románu Petrolojové lampy, kteroužto vzpomínáte, tedy alespoň někteří z vás, je pro mne slušným zážitkem, filmem, u něhož se můžu pnout pýchou, jak precizně naší filmaři dokáží postihnout atmosféru dob (ne)dávno minulých, to vážně, vsadím se, že nejsem jediný, kdo měl pocit, jako by tam skutečně byl, na přelomu těch dvou století, století devatenáctého a dvacátého, dále se mohu pyšnit tím, jaké skvělé herce máme, respektive jaké skvělé herce jsme měli, kdo z nás, totiž z těch, kteří měli s výše zmíněným filmem tu čest, by zapomněl na podmanivý výkon Petra Čepka, avšak... avšak je to Helimadoe, kdo vítězí v případě, že ještě jednou budu chtít zkouknout jakoukoli adaptaci Havlíčkovy knihy, popřípadě si přečíst samotnou knihu. Je tomu s podivem, ansámbl, v čele Jakubem Markem, dětským hercem, jenž se ve světě filmu před i po Helimadoe výrazně neprosadil, jak se tak koukám na jeho filmografii, čemuž se však nelze divit, mne nikterak nezaujal, možná jen Lucie Zedníčková, kterážto mne něčím okouzluje, něčím, co však nedokáži přesně definovat, přesto vše se mně zdá neskonale půvabná, a je pro mě možná i tím hlavním lákadlem a tahounem snímku, nebo lépe řečeno, tahounem filmu je pro mne postava, jíž ztvárňuje, Dora, ta z pěti dcer, pro níž venkovský život není, ta, která to dává nejokázaleji najevo. Konflikt, který vede se svým otcem, šosáckým, leč dobráckým usedlíkem dr. Hanzelímem je tak intelektuálně nabíjející, odráží se v něm spor moderního s tradicí, mezigenerační rozdíly, neskutečně mne to bavilo sledovat, toto mne naplno zainteresovalo do příběhu, který je vlastně úplně o něčem jiném, totiž o prvním milostném okouzlení. Tato dějová linka má svou poetiku, to jo, ale jak jsem naznačil, Jakub Marek mně byl vzdálen, nebyl jsem s to se do něj vcítit, nebyl pro mne věrohodným. Škoda, příště to chce lepší ruku při výběru hlavního hrdiny, pane Jireš, ale i tak převládá spokojenost. 75% (13.05.2014)

Zatímco Juraj Herz si na Petrolejových lampách zlomil třeba ruku, Jireš si na tomhle přepisu Havlíčkova románu zlámal vaz. Převádět Havlíčkovu prózu na filmové plátno není jednoduché. Přestože tohle není typické Havlíčkovo dílo, určitě není tak složité zfilmovat lyrický příběh jako psychologický román. Nejlépe se s Havlíčkem asi vyrovnal Jiří Bělka, který natočil pro televizi Neviditelného (1965). (05.05.2006)

Opojná je melodie, když se znovu strunky první mízy rozezní. Múza láska dala mi tvé jméno, když se rozednilo. Sladkou medicínu nemocnému. Rajský tón, /t/akt amorkovský. V zátiší kousek cudného erotické pelu, "menu" prchavého vzrušení..."Tvá ňadra, jako dva ranečky převázané mašličkami z hedvábí. Sliny se sbíhají, ochutnávám, rozbaluji..." (10.04.2019)

Prapodivný názov je vysvetlený krátko po úvode, takže si s ním nemusíte lámať hlavu a môžete sa sústrediť na dej. No a ten sa sústredí na chlapca na prahu detstva a bujarého teen veku a jeho vnútorný a vonkajší svet. Inými slovami dej nie je príliš nahustený, nemá nejaký výrazný konflikt, i keď sa tak tvári a v podstate sa nám pred očami prezentujú epizódky zo života chlapca. Či je nešťastná zamilovanosť v tomto veku niečo, na čo môže niekto nostalgicky spomínať aj po dlhých desaťročiach, je asi otázka povahy. Osobne si neviem predstaviť, že by podľa mojich citových sklamaní vzniklo niečo filmovo príťažlivé :) (20.04.2018)