Jak dopadají zoufalci?

Podle mě o chloupek lepší než jednička, která mi přijde přeceňovaná. Temuera Morrison je opravdu zajímavý charismatický herec. Scény s ním mě bavily nejvíc. Konec trochu náhlý a rychlý, ale jinak to nebylo špatné drama. Jo a abych nezapomněl... ty akční scény opět jak z grotesky, ale o těch to přece nebylo. 77% (12.11.2013)

Drsné "rodinné" drama "Kdysi byli bojovníky" se mi opravdu hodně líbilo a díky své syrovosti (i surovosti) to nebyla nijak příjemná podívaná. O tomto pokračování jsem popravdě vůbec nevěděl a přestože má pořád své kvality, na originál nemá a více se zaměřuje na surového otce a film tak v mnoha ohledech působí spíše jako slabší akční béčko. Temuera Morrison je ale pořád fajn a jeho postava je skutečná neřízená střela, kdy nikdy nevíte co zrovna udělá. (16.01.2016)

Navázat na tak intenzivní film, jakým je Once Were Warriors není vůbec záviděníhodná situace. Běsnění Jakea Hekeho, který se z milého a milujícího chlapíka změnil v mžiku oka v monstrum, pohltilo první díl takovým způsobem, že šokovaný divák do závěrečných titulků doslova nedýchal. Temná a depresivní atmosféra bezútěšnosti s druhým filmem pomalu mizí a nastupuje tradičnější rodinné drama o vypořádání se s vlastními běsy a touze naleznout odpuštění. Jedná se ale o skoro stejně silný zážitek -- a to hlavně díky Temuera Morrisonovi, který v té hrozivé hordě svalů nachází nepatrné kousky citu a pomalu dostává sledujícího na svou stranu. Celý první film je Jake člověk semletý chlastem, vlastní neukotveností a nulovou sebeúctou, která jej žene do záhuby. Na konci druhého dílu je to člověk snažící se nalézt správnou cestu a uvědomující si svou ztrátu ... stále zoufalec, ale rozhodně bojující ... (18.07.2008)

Nedá se nic dělat, ale musím souhlasit s většinou, že na film Kdysi byli bojovníky tenhle snímek nemá. Každopádně to byla opět drsná a smutná podívaná i když emotivně mně to nezasáhlo tolik, jako ten prvně jmenovaný. Novozélandských filmů jsem moc neviděla, ale za tyhle dva díky. (19.03.2013)

Ten největší psychopat a násilník z prvního dílu si najednou uvědomí, že něco dělá špatně, tak si najde práci, přestane mlátit svou novou starou a začne se nějak zajímat o svýho povedenýho synáčka. Oproti filmu Kdysi byli bojovníky přibylo víc násilí a kromě vyraženejch zubů a zlomenejch nosů se tady začalo i střílet. Jenže v tomhle pokračování to vypadá, že všichni si v tom násilí vlastně docela libujou a nevypadá to, že by tim někdo nějak trpěl a chtěl od toho pryč. Spíš naopak. Zatimco jednička byla celkem depresivní podívaná s nějakou myšlenkou, tak tohle je takovej výplach mozku. Přesto je film docela zajímavej a stojí za vidění. (14.02.2015)