Špína

Veľké sklamanie. Film je na rozdiel od opadového zvratku Všetko alebo nič ladený dramaticky a rieši vážnu tému. Avšak to spracovanie je amatérske a presne zapadá do kvality slovenskej tvorby. V prvom rade vulgárnosť. To už všetci slovenské herci vedia hrať len so scenárom, ktorý musí obsahovať zázračné slovíčka p..a, ko..t a je..ť? A to na všetkých miestach, ani tam, kde to vôbec nie je nutné? Toto nie je film z ulice (ako napr. Bratislavafilm). Scenár je v tomto filme najväčšou slabinou, a to je už čo pocedať, keďže herecké výkony prekoná i Pat a Mat. Jakab sa snaží byť úlisný vďaka mastným vlasom, to je asi tak všetko. Vôbec som si k nemu nevyvinul pocit odporu. Hlavná herečka je nejaká albínka, čo na konzervatóriu chodila poza školu. Inak sa jej obsadenie nedá vysvetliť. No a tie scény. Nosným pilierom mala byť scéna znásilnenia, ktorá bola tak odfláknutá, že to nemohlo nikoho zabolieť. Jakab na slečnu ľahol jak vrece zemiakov, tá sa ani moc nevzpierala a jej mamka sa na chodbe bavila so susedou, či bude pršať. Dôveryhodné jak reklama na Perwoll. (04.12.2017)

Film se jmenuje Špína, ačkoliv se obzvlášť vyžívá v krásných měkkých obrazech. Na konci hrdinka prohlásí, že nechce být vnímána jako oběť, ačkoliv během předchozích 70 minut nenabyla jedinou jinou vlastnost. Dávkování informací absolutně nefunkční (nikdy není jasné, kdo vlastně co o situaci ví, nejspíš aniž by šlo o záměr) a chování postav je veskrze nepřesvědčivé (i kdyby se dala překousnout matka a její "ani mě to nenapadlo", to to nenapadlo nikoho z doktorů?). A nakonec obecně vzato vidím cosi až nebezpečného na filmu, který oznamuje obětem znásilnění, že jejich život skončil a nyní jsou zničení na úrovni lidí týraných celý život nebo postižených psychickými poruchami - ostatně už bylo napsáno dost o tom, že velký problém je tlačení obětí znásilnění do pozice těch, kteří musí následky absolutně trpět, místo aby se pracovalo na překonání traumatu - tenhle film nedělá nic jiného, než že maluje ten nejčernější z černých scénářů až trochu ad absurdum. (03.10.2017)

Odvážne rypnutie do tém, ktoré sú v slovenskej spoločnosti tabu. Znásilnenie pedagógom. Nevhodné psychiatrické metódy a celkove nezáujem o duševne chorých pacientov. Určite s pár chybami, ktoré ale hravo prevážila odvaha začať o týchto veciach hovoriť. Aj keď len prostredníctvom filmu. Potreba diskutovať o spôsoboch psychiatrickej starostlivosti na Slovensku, o utajovaní znásilnení dejúcich sa v školách i rodinách, tu je. (16.07.2020)

,,OTEC ŤA ZNÁSILNOVAL A PONIŽOVAL AŽ KEĎ MAMA ZOMRELA. A PREDTÝM SA TO NEDIALO?“ ,,NIE.“ ,,A NEPRÍDE TI TO ZVLÁŠTNE?“ ,,NIE, TO MÁ LOGIKU. UŽ NEMOHOL TRTKAŤ MOJU MATKU.“ __ Predlho mu žiaden slovenský film tak výrazne neoslovil ako ,,Špina“. Po tradične zameraných filmoch sledujúcich ,,obyčajné príbehy obyčajných ľudí“ prináša Nvotová ,,neobyčajné príbehy obyčajných ľudí“. Niekedy takmer v závere som si uvedomil, že ide vlastne o ženský film a ženskom probléme, bez problémov sledovateľný akýmkoľvek – teda aj mužským - publikom. Istá kritika, možno aj po obsahovej stránke by sa dala filmu prisúdiť, väčšinou však ide o špekulácie, či by v ňom nemohli byť isté veci podané a povedané inak. Priehrštie vulgarizmov, ako typický znak našej kinematografie, my v tomto prípade vôbec neprekážal a predovšetkým a vidím ho ako jediný možný krok ku zdôrazneniu realistickosti ukázaného prostredia. Dosiaľ som nevidel žiadne posedenie mládeže na psychiatri, ale z autentickosťou tu zobrazeného som nevychádzal z údivu a prišlo mu rovnako dobre nakrútené ako to urobil Forman v ,,Prelete nad kukučím hniezdom“. Všetci herci a predovšetkým ti mladí hrajú výborne a s väčšou uvoľnenosťou, ako starší skúsenejší kolegovia. Presvedčivo stvárnenému telesnému postihnutiu Leninho brata by som takmer uveril, pokiaľ by som o Patrikovi Holubářovi nevedel z filmových minútok Vladimíra Hendricha upozorňujúcich na film ,,David“, kde pre zmenu stvárnil autistu. Ľahko prehliadnuteľný, zato veľmi zaujímavým je motív rieky pri ktorej je dej často situovaný a tým parafrázuje tvrdenie pantha rhei – všetko plynie – čím Lena prijíma danú skutočnosť a vysporiadanie sa s ňou. Sarkasticky povedané čo bolí, to prebolí. následkom čoho zaniká závan ,,rape a revenge“ žánru, ku ktorému v závere jednou scénou začne film inklinovať. Ak toto nevyhrá Slnko v sieti za najlepší film, tak potom už neviem... A dodám ešte toľko, že mám rovnaký ruksak ako Lenin brat... To iba tak, aby som všetko dáko rozumne ukončil. (1729. hodnotenie, 111. komentár k filmu) _ P.S. môj komentár č. 1000. (31.12.2017)

Nemohli jsme uvěřit tomu, že jde o absolventský školní film. Žádná obvyklá tezovitost, polopatičnost, samoúčelné okouzlení formou: zkrátka nevyzrálost, běžná (a do jisté míry "nutná") u prvotin. Tento film naopak s přehledem strčí do kapsy drtivou většinu "dospělé" tvorby zdejších zavedených tvůrců. Pravda, konkurence je chabá: Není dnes bohužel běžné jít do kina na tuzemský (a do tuzemska počítám celé někdejší Československo) film a nestydět se. Nicméně Špína nejenže není hloupá, ale dosahuje ve všech měřitelných parametrech evropské úrovně: Od práce s hudbou, přes vedení herců až po dramaturgicky propracované uchopení tématu, na němž by si navíc mnozí vylámali zuby. - Geniální to asi není (příběh se na několika místech cyklí, některé vedlejší postavy působí poněkud karikaturním dojmem atd.), velmi dobré ale dozajista. (01.05.2017)