Katapult

Klasický, chtělo by se dodat už stereotypně (o stereotypu) opakující se Páral, ve kterém je zajímavý snad jen začátek konce (kdy si opět filmaři zahráli se strukturou vyprávění, něco jako před šestadvaceti lety). Po něm ovšem přijde pointa, jež je tak neuvěřitelným klišé, které bych od tvůrce jako je Jaromil Jireš fakt nečekal. (23.08.2022)

Dobřejsem se bavil. Skvělý Bartoška, pečlivá režie klasika a zajímavý příběh co chápe každý chlap kolem třicítky. Knihu znám jen díky maturitě a přibližně znám její obsah. Ale nikdy jsem nic od Párala nečetl, tak nevím jak kvalitně/nekvalitně je kniha převedena do filmové podoby. Za to jsem viděl spousty jiných adaptací Páralových děl a Katapult je nad nimy v kvalitě o pěkný kus. (22.09.2010)

Tenkrát, když výraz „sociální síť“ byl jenom pojem v sociologii, počítačové algoritmy zjevně nebyly úplně nejspolehlivější (pokud to nebylo tím, že JJ byl veskrze průměrný kádr). Díky tomu jsou ale Joštovy zálety s typově dost různorodými objekty mnohem zábavnější. Páralův (brýlatý Bartoška je dokonce autorovi v některých záběrech podobný) dusivý stereotyp vedoucí k zmechanizování je nejvtipnější při večerním sledování televize á la „zabili Bradleyho“ z Vesničky mé střediskové a nejpůsobivější v panelákových kamerových celcích. Pozoruhodné je i to, jak se Jošt ochotně přizpůsobuje představám všech pěti žen - tedy dokud nepochopí, že ze zrychlujícího kolotoče musí vyskočit dřív, než bude úplně pozdě.  Linie „vdova po hajném“ je vtipná i mrazivá zároveň. Sídlištní estetika, nedostatkové zboží (hajzlpapír a ledvinky) a ironický soundtrack z hitů Karla Gotta. A Tomáš Halík, budoucí papežský poradce pro dialog s nevěřícími, tu přísně zkoumá hrdinovu duši Rorschachovým testem. ________Materiál pro sociology a podhodnocený film. (22.08.2022)

Nepatřím mezi milovníky Páralových knih a ještě méně mně přirostly k srdci jejich filmové adaptace. Snímek Katapult je ale zářivou vyjímkou. Hlavní postavou je zde Ing. Jacek Jošt, ztvárnený Jiřím Bartoškou, který právě prožívá krizi středního věku. Žije ve stereotypním manželství s Lenkou (Kateřina Macháčková) a i jeho práce je denodenně naprosto jednotvárná a nudná. Rutinní denní koloběh je ve filmu skutečně vyhnán do téměř absurdní polohy - ranní rozhovor na balkóně se sousedy, příchod z práce, přivítání s dcerou, manželčina otázka zda koupil plyš, návštěva souseda v tílku a trenýrkách, večerní sledování televize, společné rozkládání gauče a konzultace právě viděného dílu seriálu přes stěnu se sousedem...a takto stále dokola. Aby si tedy hlavní hrdina zpestřil jednotvárný život, seznámí se přes inzeráty s pěti ženami, které mu vybere počítač, se všemi postupně naváže vztah a zjišťuje, jak by se mohl jeho život změnit, v závislosti na jiné partnerce. Ve filmu se právě oněch 5 žen povedlo výtečně ztvárnit, zejména díky vhodnému výběru jejich představitelek. Každá z nic představuje naprosto jiný typ ženy a jejich charaktery jsou poměrně jasně a podrobně vykresleny - naivní slušná dívenka z venkova Boženka (Jarmila Urbišová), která by se nejraději okamžitě vdávala, vdova po myslivci Lída (Johana Tesařová), která v Jackovi postupně až přehnaně vidí svého zesnulého manžela, pragmatická manažerka Anna (Jiřina Jirásková), která hledá jakéhosi muže do domáctnosti, divoká a bláznivá Tánička (Barbora Štěpánová), která si jenom naplno užívá života a poslední klasická mrcha Tina (Dana Homolová), která spíše než partnera potřebuje parťáka na svoje drobné podvůdky. Jak film graduje, scény s jenotlivými ženami se střídají stále dynamičtěji, postupně se začínají stále častěji prolínat a nakonec se snímek dostává do polohy, kdy už divák přestává rozumět tomu, kde končí realita a začíná sen, vize, nebo snad halucinace. Hrdina tedy nakonec dospěje k rozhodnutí, že vlastně svůj dosavadní život změnit nechce a rozhodne se opět vrátit ke svému stereotypu. Paradoxně však zjišťuje, že to co tak rád opouštěl a k čemu by se teď zase rád vrátil, není úplnou samozřejmostí a že by mohl vlastně díky svým sexuálním experimentům přijít i o onu jistotu a tím vlastně o všechno. V závěru je tedy krásně naplněn onen motiv uvědomění. Těžko říci, zda se tento snímek dá považovat za komedii, záleží spíše na úhlu pohledu, z toho mého se jedná spíše o jakousi sociologickou studii znuděného muže středního věku s několika vtipnými momenty. Jistě se také jedná o snímek nadčasový, svým způsobem i poučný a možná ale i hůře stravitelný pro běžného konzumního diváka. (02.05.2007)

Začátek 80. let byl bezva, uvolnili se scénáře, které zatrhla normalizace a diváci se konečně dočkali mírně pervesního Katapultu stejně jako Zániku samoty Berhof. Nu, téma načrtnuté Páralem je fajn a já jsem velmi ráda, že jeho finální podobu mu dodal až Jireš v době, která už si s dneškem skutečně tyká, takže je velmi nadčasová. Klasický příběh proutníka, který má všeho dostatek, příjemnou a hezkou ženu, milé dítě, pěkný byt i vhodnou práci... ale propadá se do stesku z rutiny. Má o sebe natolik velký strach, že řešení vidí jen v započetí nového dvojího života, značka Don Juan. Toto rozhodnutí lze překvapivě velmi snadno zrealizovat za pomoci inzerátu k seznámení. A pak už to jde jako na drátkách, náš Don Juan si ponechává manželku v záloze a pravidelně střídá kolekce žen v různém stadiu zamilovanosti. Jedna je mladá, jiná je zralá, jedna je zemitá, jiná je intelektuálka, jedna si jím nahrazuje svého zesnulého muže, jiná se chce vdávat poprvé. Je to pestrý svět, alarmující, velmi reálný, na který by se nemělo zapomínat ani nad ním přivírat oči. Kvalitní obsazení by též mohlo přesvědčit naše TV dramaturgy k častějším reprízám a osvěžit tak TV okna. Bylo by to velmi záhodno. (11.11.2016)