Neúplné zatmění

Zajímavý film s trochu psychotickou estetikou a výbornou dětskou herečkou v hlavní roli. I když je mnoho scén dost na efekt a příběh docela prostý, trochu vyumělkovaný, přesto jde v dobové tvorbě o jasný nadprůměr. I když jako náš zástupce v oscarovém klání tento film musel asi působit jako pěst na oko. (25.06.2010)

Film se rozbíhal dost těžkopádně a nezáživně, postupně to ale začalo dostávat zajímavější tvář. Své poslání ale asi splnil, aby si člověk uvědomil, čím musí procházet lidé (nejen děti), když ztratí zrak. I když i tak to asi záleží především na empatii každého, přičemž vůbec nejde jen o obyčejný soucit.  Ovšem zápletka s psychologem mi přišla až příliš uměle vykonstruovaná a chtěná, stejně jako téměř zázračně znovunalezené sebevědomí hlavní hrdinky. Ale i tak jde o vcelku sympatický a potřebný počin. (14.03.2023)

„Já ti něco povim a pamatuj si to dobře. Člověk je sám. A každý tu žijeme sám za sebe. Čím dřív to pochopíš, tím líp.“ Po Křiku jsem dal Jirešovi další šanci ohromit mě a Neúplné zatmění bylo tou správnou volbou. Sice smutnou jen s pár záchvěvy naděje či něčeho pozitivního, ale to jí rozhodně na kvalitě neubírá, právě naopak. Dílo je to velmi emocionální a myšlenkově bohaté. Ačkoliv divák nemůže cítit přesně to, co hlavní hrdinka, film mu její pocity přibližuje, jak jen může. Publikum tak chápe její strach, depresi a pocit konce světa. Snímek pak vypráví o odpuštění, smíření se (nikoliv však odevzdání se či házení flinty do žita), o duševním stavu, kdy má člověk i přes to, co „nespravedlivého“ se mu stalo, mít rád nejen ostatní, ale hlavně sám sebe. To vše je navíc podpořeno výbornými hereckými výkony především dospívající Pátíkové a svérázného psychologa Navrátila. Sem tam některá místa trošičku drhla (+ je tu ta podivná scéna s vypnutím proudu a fungujícím telefonem), ale to nic nemění na tom, že hodnotím silnými 4*. (19.09.2017)

Psychologické filmy mám rád, i když tenhle přišel pro mne ve chvíli, kdy bych psychologa sám potřeboval... Vytkl bych mu jen dvě drobnosti. Zpočátku to bylo střídání časových rovin, které posléze vymizelo; kdo příběh neznal (námět byl dle skutečné události pádu děvčete ze řetízáku), tak určitou dobu tápal. Posedlost psychologa Navrátila mi chvílemi připadala vůči naší hrdince trochu pedofilní, no, ale ve čtrnácti letech... Výborný byl moment, kdy člověk začal během semináře v Brně tápat, zda osud hrdinky nebyl pro našeho vědátora jen záminkou k jeho vlastnímu úspěchu. Ale kdo ví, možná, že ano... Celým filmem se prolínalo hledání vlastního ega, nedůvěřuji však příliš působení psychologů na lidskou osobnost, a tak nevím, zda je možné, že dívka, která je na psychickém dně a touží skočit z balkónu, během filmu sebere tolik seběvědomí. Nechtěl bych na sobě a na svých bližních něco takového, jako je ztráta zraku, zažít. (11.04.2016)

"To je hustý" módní nadužívaná fráze kterou lze slyšet  hlavně z úst mládeže není novinka jak by se zdálo.V tomto snímku z r.1982 ji už můžete slyšet z úst psychologa Moše ( Oldřich Navrátil ). K věci:-) Arogance a tvrdost léčebného personálu typická pro tehdejší dobu..... Pro zdůraznění nepochopení vidoucího světa, zvolil Jireš příliš exaltované bezohledné jednání a chování, což místy vytváří panoptikální prostředí........ A Březinová?Nikdy jsem nepochopil že se může herectvím živit... Slušelo by se též uvést představitelku hlavní role.............. Lucie Pátiková ...herečka jedné role Film velmi realistický v tom jak to probíhá když dítě ztratí zrak.................... 70 %....................................... Zajímavý je tento postřeh................ Do hlavní role byla obsazena Lucie Pátiková, která neměla dosud žádné herecké zkušenosti, ale jejíž herecké možnosti odhadl Jireš velice přesně. Aby její projev působil co nejpřesvědčivěji. nosí kontaktní čočky, které jí během natáčení "umožnily" vidět na hranici viditelnosti. V Neúplném Zatměni se podařilo režisérovi všechny herecké výkony harmonicky sjednotit, dát prostor jejich naturelu. To platí především o Blance Bohdanové v roli rehabilitační sestry a Oldřichu Navrátilovi v postavě psychologa Moše. Jsou to právě oni dva, kteří svojí zdánlivou neurvalostí a vehemencí přivedou Martu zpátky k sobě. Naučí ji mluvit nahlas - nebát se . . . (08.05.2009)