Neúplné zatmění

Pro me jeden z nejlepsich ceskoslovenskych filmu 80. let. Vytecne psychologicke drama, ktere v divakovi zanecha depresivni pocit i pres nekolik pozitivnich casti, vcetne konce. Velmi dobre a realne natocene, spousta zajimavych kamerovych napadu, ktere parkrat ve mne vyvolaly pocit slepoty... nebo jak to napsat... Velmi dobre herecke vykony v cele s vynikajici Blankou Bohdanovou, prijemne prekvapi i Oldrich Navratil. Film, na ktery se nezapomina... (30.12.2014)

Psychologické filmy mám rád, i když tenhle přišel pro mne ve chvíli, kdy bych psychologa sám potřeboval... Vytkl bych mu jen dvě drobnosti. Zpočátku to bylo střídání časových rovin, které posléze vymizelo; kdo příběh neznal (námět byl dle skutečné události pádu děvčete ze řetízáku), tak určitou dobu tápal. Posedlost psychologa Navrátila mi chvílemi připadala vůči naší hrdince trochu pedofilní, no, ale ve čtrnácti letech... Výborný byl moment, kdy člověk začal během semináře v Brně tápat, zda osud hrdinky nebyl pro našeho vědátora jen záminkou k jeho vlastnímu úspěchu. Ale kdo ví, možná, že ano... Celým filmem se prolínalo hledání vlastního ega, nedůvěřuji však příliš působení psychologů na lidskou osobnost, a tak nevím, zda je možné, že dívka, která je na psychickém dně a touží skočit z balkónu, během filmu sebere tolik seběvědomí. Nechtěl bych na sobě a na svých bližních něco takového, jako je ztráta zraku, zažít. (11.04.2016)

Film se rozbíhal dost těžkopádně a nezáživně, postupně to ale začalo dostávat zajímavější tvář. Své poslání ale asi splnil, aby si člověk uvědomil, čím musí procházet lidé (nejen děti), když ztratí zrak. I když i tak to asi záleží především na empatii každého, přičemž vůbec nejde jen o obyčejný soucit.  Ovšem zápletka s psychologem mi přišla až příliš uměle vykonstruovaná a chtěná, stejně jako téměř zázračně znovunalezené sebevědomí hlavní hrdinky. Ale i tak jde o vcelku sympatický a potřebný počin. (14.03.2023)

Zajímavý film s trochu psychotickou estetikou a výbornou dětskou herečkou v hlavní roli. I když je mnoho scén dost na efekt a příběh docela prostý, trochu vyumělkovaný, přesto jde v dobové tvorbě o jasný nadprůměr. I když jako náš zástupce v oscarovém klání tento film musel asi působit jako pěst na oko. (25.06.2010)

Opět se mi potvrdilo, že Jaromil Jireš patřil k nejlepším českých režisérům a je s podivem, že takto kvalitní filmy jsou u nás téměř neznámé a nedoceněné. Neúplné zatmění patří k dalšímu z filmů z nemocničního prostředí, které mají v československé kinematografii bohatou tradici. A stejně jako třeba Směšný pán nebo Městem chodí Mikuláš oplývá hustou pochmurnou atmosférou a výbornou kamerou. Herecky zde, s vyjímkou hlavní představitelky, vyčníval Oldřich Navrátil, který si střihl roli psychologa plného navrátivšího se entuziasmu naprosto bravurně. (16.12.2010)