Morirai a mezzanotte

Je to prvý film čo som videl od syna kultového režiséra Maria Bavu ktorý sa volá Lamberto Bava. Zo začiatku ma to extrémne nebavilo hudba kamera herci oblečenie vlastne všetko mi evokovalo pre mňa nenávistné osemdesiate roky a to giallu nesvedčí strašne. Zaujímavé je na tomto snímku to že je to viac Slaher ako giallo. Po pravde giallo je to iba v posledných minútach filmu. Ináč je to bohapustá vyvraždovačka študeniek z celkom zaujímavými vraždami so sekáčikom na ľad, s kutáčom a kuchynským nožom a lá Halloween, ale zároveň z dosť nelogickým správaním postáv. Nemastné, neslané klišé však vyvrcholí fantastickou záverečnou scénkou kvôli ktorej ako som už spomínal zvyšujem hodnotenie na štyri. (05.09.2013)

Talianske gialoo pretkane kriminalkou - avznikol velmi slusny fryler. Spechvova scena maximalne pripomenula Hitchcockovo Psycho 1960, potom nastupia zalezitosti ako zeny v ohrozeni, ktore ktosi vrazdi, strasidelna atmosfera funguje, ale len tak na pol plynu. Herci su dost neznami, ale odohrali to dobre, dialogy nadpriemerne . 65 % (07.02.2017)

Tady většina uživatelů sice rozhazuje hvězdami ale mě to teda vůbec nechytlo. Tohle, že mělo být napínavý? No proti gustu žádnej dišputát. Mario Bava je pro mě jedním z nejoblíbenějších režisérů i kameramanů a právem mu tady patří místo v mé TOP 10. Ale jeho synáček Lamberto se prostě nepotatil. Nejlepším filmem Lamberta pro mě navždy zůstane Demons(1985)(u kterýho jsem zjistil, že ho tady nemám ohodnocenej takže si budu muset dát repete a napravit to). Říká se, že jablko nepadá daleko od stromu. V tomhle případě se ale zakutálelo o pěknej kus dál. Teď už k filmu. Morirai a mezzanotte je něco mezi giallem a slasherem. Ale za mě ukrutně nudným. O pointě ani nemluvě. Neustále jsem sledoval časomíru(a ta se posouvala snad hlemýždím tempem). Vleklo se to jak tejden před vejplatou kdy ve šrajtofli nemáte ani pěťák a v lednici nic co do huby(jak se říká). Za těch pár ubohých vražd hodně slabý 2hvězdy. (16.12.2023)

Netušil jsem, kdo bude vrah a ani jsem si nikoho netypoval. Mnohem víc mi totiž přicházelo na mysl, jak v giallu, kde má být všechno promyšleno do nejmenších detailů, může být tolik logických děr a filmových chyb. Za všechny aspoň finální scéna v hotelu, kdy byly občas rolety stažené a hrálo se na tmu, pak byly vytažené nahoru a stejně byla tma a pak už bylo úplně jedno, jestli je světlo nebo ne. Rolety zmizely samy od sebe a v celém hotelu bylo jak mávnutím kouzelného proutku naprosté světlo. Nebo když vrah připevnil Carol k hodinkám, které si zapomněla v muzeu vražednou zbraň a ještě k tomu skoro slavnostně zabalenou. To jako ten vrah fakt mohl počítat s tím, že si tam ty hodinky zapomene, vzápětí zjistí, že je nemá a vrátí se pro ně? To už je trochu moc, ne? Jinak samozřejmě fajn. Giallo nikdy nezklame a můj celkový dojem byl opět výrazně kladný. (07.09.2012)

Žluťoučké krimi plné krásných mrtvol! Vrah se nespokojí s jedinou obětí, kvůli které padá vina na někoho jiného. Sprchová scéna je samozřejmě poctou té z Psycha, tahle je pěkně krvavá. Sekáček na led, pistole, břitva, velký nůž, pohrabáč a černé kalhotky. V tomhle filmu se zkrátka vraždí ledasčím. Nahoty je sice poskrovnu, ale zůstává celkový hezký vizuál s vytříbenou estetikou, jak to jen Italové umí, pohledné dívky, spousty krve (i když třeba práce s mixerem je mimo kameru) a skvělá Simonettiho hudba. Ta dokáže navodit patřičné napětí, když dívky prchají před vrahem... Občas padne i nějaký vtípek. ,,Ty vypadáš, jako by ses vyspala s celým fotbalovým mužstvem!",,Kéžby....měla jsem noční můry..." (25.11.2016)