Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Zvláštní příběh o lásce, tanci a neumírání se odehrává koncem čtyřicátých let. Do plicního sanatoria přichází mladý muž, taneční mistr Mayer. Jeho diagnóza je vážná - tuberkulóza. Své nemoci se však nepodává a začne proti ní aktivně bojovat tancem i optimismem. Postupně získává další pacienty, kteří se dosud trpně poddávali svému údělu. Zanedlouho však jeho nemoc propukne v plné síle a záludnosti. Tváří tvář smrti je zosobněním lidské odvahy a pozitivního přístupu k životu. Film režiséra J. Jireše podle scénáře J. Hubače získal ceny Český lev 1995 za hlavní herecký výkon Martinu Dejdarovi a za nejlepší zvuk. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (128)

gabin(a) 

všechny recenze uživatele

Martin Dejdar je podle mě jediný z mladých herců (tady ještě mladý byl), kdo se mohl rovnat staré gardě. Komika i tragika, blbnutí, vypravěčství, všechno mu jde na jedničku. Škoda, že tak zapadl a vynořil se ne jako vynikající herec, ale jako figura Ozák. Nic proti Ozákovi, Comeback docela ujde, ale Dejdar by si určitě zasloužil pořádnou roli. Snad jednou.... ()

Marigold 

všechny recenze uživatele

Nemůžu si pomoct, ale Dejdar mi přijde sice jako kvalitní, ale velice monotónní herecký typ. Učitel tance není zaručeně nejlepším Jirešovým filmem, jak jsem se dočetl v denním tisku, je to velmi pěkně nasnímaný (Jan Malíř je záruka kvality) a místy i docela hezky napsaný příběh (ani Hubač rozhodně nepatří mezi diletanty). Bohužel mi to celé přijde trochu moc táhlé a retrospektivní vsuvky působí značně neústrojným dojmem, potěší jen přítomností Miloše Kopeckého. Atmosféra plicního sanatoria je vydatná, postavy uvěřitelné a určitý sentiment velice přijatelný. Prostě příjemný film, což nic nemění na faktu, že Jireš má i lepší tituly. ()

Reklama

dobytek 

všechny recenze uživatele

Tuberák Martin Dejdar to v sanatoriu rozjede na plný pecky a nakonec se protancuje až ke smrti. Zvláštní film o dnes už prakticky zapomenutý nemoci, kterej kombinuje humor i nějaký ty vážný situace. Neni to sice žádnej zázrak, ale docela mě to bavilo. A je neuvěřitelný, že před nějakejma 20 lety Dejdar mohl hrát hlavní roli ve filmu, kde mu křoví dělali herci jako Zindulka, Kopecký nebo Hálek. A nakonec to dotáhnul k tomu, že moderuje "zábavný" pořady a hraje ve stupidních seriálech. 65% ()

honajz 

všechny recenze uživatele

S Jirešovými filmy mám obecně problém, že jsou slušně nasnímané, docela dobře herci zahrané, mají i jistou meditativní atmosféru, ale pokud chybí kvalitní předloha (jako tomu bylo v případě Žertu, a částečně Causy Králík či Katapultu), Jireš filmům nic svého nepřidává, jen bezduše "kopíruje", a často ani nevíme, co chce říct, kam se přiklání. Stejně tak zde se bijí oslava života a pozitivního náhledu na každou cenu s okolnostmi života, resp. nemoci, aniž bych zde nacházel nějaké vyváženější stanovisko, dialog, zajímavost. Dejdar hraje slušně (i když chvílemi je na něm znát, jak moc dává najevo, že hraje, aby bylo vidět, jak dobře hraje), ale nepřesvědčil mne natolik, abych jej bral jako reálnou postavu, jako jsem třeba Hrušínskému věřil jeho Prepsla se vším všudy ve filmu Pozor, vizita! ()

wosho 

všechny recenze uživatele

Kvalitní psychologické drama s velice kvalitním hereckým výkonem Martina Dejdara. Na filmu je velice vidět typický režiérský rukopis pana Jireše. Učitel tance je malý, komorní film o lásce k životu, jenž v souboji se smrtí nikdy nemůže vyhrát. Ale bojovat se má až do trpkého konce a to je na hlavní postavě Mayera vidět. ()

Galerie (9)

Zajímavosti (9)

  • Na step i tance, zejména latinské, měli herci současné učitele, když už se všechno naučili tak štáb našel starého učitele tance, který ještě na Žofíně ve válečných a poválečných letech tančil a pamatoval si, jak tance i step v té době vypadaly a herci se pak museli všechno přeučit. [Zdroj: Lidovky.cz] (alonsanfan)
  • Jiří Hubač nejdříve napsal divadelní hru „Modrý pavilon“ ,která byla hrána na Malé scéně ND, a až později převedl stejné téma pro televizi. (sator)
  • Natáčení probíhalo za plného a nepřerušeného provozu Kojeneckého ústavu při Fakultní Thomayerově nemocnici v Praze. V té době tam bylo asi 80 dětí a personál musel dbát na to, aby např. neplakaly a nerušily tak natáčení, navíc byla k dispozici 1 chůva, která rozdávala dětem dudlíky. I přesto se mnoho záběrů muselo právě kvůli pláči dětí opakovat. Na uspávání dětí se v případě potřeby podílely i dámské členky štábu. [Zdroj: Lidovky.cz] (alonsanfan)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno