Valerie a týden divů

Nesnadný úkol čekal Jaromila Jireše při zpracování Nezvalovy surrealisticko-poetické novely, ve které se klíží fantastika spadající až k jakémusi lacinému kýči a temná hororová linka podtržená (skoro) deviantní atmosférou. Dnes již můžeme být rádi, že to byl právě Jireš, který zadaptoval toto ojedinělé dílo do filmové řeči. Valerie a týden divů nevybočuje jen po stránce dějové, ale tolik ojedinělou atmosférou se diametrálně odlišuje od ostatní české produkce. Podíl na tom nemá jenom režisér, ale i Ester Krumbachová, jež se na snímku podílela jako výtvarnice. Spolu s režisérem vtiskli filmové podobě mystiku literární předlohy. Kostýmy, aranžování jednotlivých scén, odvážná práce s kamerou (za kterou stál Jan Čuřík) zprostředkovávají lehkou snivost, která je cítit při četbě Nezvalova díla. Pochvalu si režisér zaslouží i co se týče herců. V hlavní roli by nikdo nepůsobil tak něžně žensky (eroticky) jako mladičká Jaroslava Schallerová. Detailní záběry na její tvář, nevinný výraz a celková dětskost jen utužuje celkový výsledek, po kterém se zasníte i nadlouho poté. (12.06.2004)

Zvláštní to situace. Měl jsem za to, že Jirešova adaptace Nezvalova "černého románu" bude skrz svou osobitou poetičnost jedním z těch filmů, jejž divák přijme buď s absolutním nadšením, anebo totálním rozhořčením, že bude Valériiným fantaskním týdnem buďto ubít, nebo stržen. Leč já z projekce odcházel celkem netknut. Na to, abych odcházel rozhořčen je "Valerie" nejen na naší tvorbu mile jiná, k nadšení mně chybí... A to je právě to! Netuším, z čeho konkrétně by mělo mé srdce plesat. Tchoř to z šedě průměrnosti nevytrhne. (18.04.2015)

Je pozoruhodné, že něco takového vzniklo v době již utužující se normalizace, kdy spousta novovlných filmařů byla již v klatbě. Tohle je těžko uchopitelný film, žánrově nezařaditelný, něco mezi hororem a temnou pohádkou, poetické vyprávění, který nelze brát rozumem, spíše ho jenom procítit. Ale ještě více, než odvážný Jirešův přístup k divákovi (takové to „tady to máte a poperte se s tím jak chcete“) oceňuji práci výtvarnice Ester Krumbachové, která se tady fakt vyřádila a mnohé její vizuální kompozice jsou nezapomenutelné. Pro mnoho diváků ve výsledku těžko stravitelný filmový experiment, který mě pro svoji jinakost celkem bavil, ale ti tak byl pro mě místama těžkým oříškem k rozlousknutí. Ovšem je dobré vědět, že pedofilové nosí náhrdelník ze zvířecích zubů :o) (04.01.2015)

Svým pojetím a zpracováním velmi netradiční film z tuzemské produkce, ve kterém se střetávají jak fantastické, tak erotické a lyrické prvky, přičemž ve výsledku to působí originálním dojmem. Avšak mě osobně film nijak výrazně nezaujal. Musím však ocenit mnohé zobrazené výjevy, tvůrčí představivost a odvahu něco podobného natočit (vzhledem k věku Jaroslavy Schallerové). Abych pravdu řekl, tak vlastně nevím, co přesně bych si měl o tomto filmu jako o celku myslet. (05.06.2013)

Jeden z nejlepších českých filmů a jeden z nejzajímavějších filmů vůbec. Největší zásluhu na tom má úchvatná Nezvalova knižní předloha (kterou vřele doporučuji) a i přestože ji tvůrci na plátno nepřevedli zcela věrně a dokonce něco docela radikálně změnili, zdařilo se jim to neméně poutavě. Co bych vytkla je, že místy je film mírně chaotický a některé scény jakoby do filmu vůbec nezapadaly, i přestože v knize dávají smysl, ale než jsem si přečetla knihu, příliš mi to nevadilo. Film je spojením snové a tajemné atmosféry, úžasné výpravy, úchvatných záběrů, originálních surrealistických scén a trochy dekadentní zhýralosti, jako bonus krásná Jaroslava Schallerová. To vše je výsledku výjimečné dílo. (06.11.2010)